Matija Solce v hudebně-divadelní psycho grotesce RAT, foto: Vojtěch Brtnický

Není všechno odvaz,
co vykazuje energii
a hýří asociacemi

Ester Žantovská, 8. May 2018

Loutkoherec a muzikant Matija Solce je v rámci tuzemského alternativního divadla už roky považován za svérázný úkaz, jehož různorodé počiny věrně sleduje početná řada jeho „fanoušků“.

Tenhle slovinský performer, který vystudoval pražskou DAMU, se svými projekty cestuje po světě a na jednom místě nevydrží déle než pár týdnů. Zachytit ho na českých jevištích proto není úplně snadné.

Solce disponuje uhrančivým zjevem ztepilého, něčím až „mimozemského“ kabaretiéra a výjimečným osobním charismatem. Periodicky koncertuje se svou českou „hereckou“ kapelou Fekete Seretlek, hrající suverénním, až virtuózním způsobem (což u hereckých kapel nebývá vždycky zvykem) originální směs porůznu míchané a přetvářené lidové hudby z celého světa – od klezmeru po balkánskou dechovku. Coby frontman-harmonikář často prokládá živá vystoupení improvizovanými humornými loutkovými etudami (oblíbená jsou všemožná zvířátka, především plyšová panda). Koncerty Fekete Seretlek jsou jedinečné živelným přívalem energie i napojením na publikum, neustálou komunikací mezi jevištěm a hledištěm:

Fekete Sertlek
Fekete Seretlek na loňském festivalu … příští vlna / next wave…, foto: Kamil Košun – … příští vlna / next wave…, video: Youtube.com

Propojení koncertu kapely s divadelním rámcem si Solce s Fekete Seretlek vyzkoušeli poprvé předloni v inscenaci Kar, jakési smuteční hostině na pohřbu Anny Kareniny, jejíž příběh se tu připomíná v několika fragmentech-etudách. Nynější inscenace s názvem RAT, která se – stejně jako zmíněný Kar – hraje v pražském Paláci Akropolis, vaří z obdobného receptu. Solcemu a Fekete tu jako hlavní zdroj tentokrát posloužil antiutopický román George Orwella 1984.

O adaptaci Orwellova příběhu – ať už jakkoliv volnou – ovšem nejde; skoro by ani nebylo potřeba se k téhle inspiraci v anotacích hlásit. Až to vypadá, že tvůrce zaujala stěžejní scéna z románu s krysou coby zhmotněním největší fobie hlavní postavy plus vcelku obecné téma čehosi na způsob Velkého bratra, tedy totalitárního dohledu nad čím dál víc mechanickou, odosobněnou existencí člověka. Odsud se Solce a spol. odpíchli k všemožným vlastním asociacím – spíše na téma „o krysách a lidech“, přičemž ale příběh i románová témata se kamsi vytratily.

Diváci jsou uvítáni kapelou-komandem v černých brýlích, které kontroluje, zda se nikdo nebaví na politická témata a zda nikdo nepřehýbá papírky s „hymnou“, začínající slovy We’re the land of the free and brave, jejíž záměrně nekonečné provedení jsou diváci nuceni absolvovat vestoje.

Matija Matija Solce & Fekete Seretlek v Matija Solce v hudebně-divadelní psycho grotesce RAT, foto: Vojtěch Brtnický

Poté už následuje série bizarních scének prokládaných skvělými hudebními čísly. Společným jmenovatelem scének jsou jednak loutky – ať už pro Solceho tradičně „odpadové“ (z IKEA tašek) nebo malé plyšové myšky, jednak rytmicko-choreografické pasáže pracují se zvukem a světlem. Spolu s mnohdy až voicebandovým hlasovým doprovodem zřetelně poukazují na skutečnost, že jeden z protagonistů a basista skupiny Fekete Seretlek, Pavol Smolárik, je kromě toho i kmenovým hercem režiséra Jiřího Adámka. Tady se „adámkovsky“ rytmicky rozsvěcují a zhasínají lampičky za doprovodu ťukání do stroje nebo se skandují „zprávy“ ze světa: death sex fear trade star dance.

Představení má své okouzlující momenty: letadélko letící mezi plastovými pytlíky vznášejícími se nad větrákem, myši hrající a bubnující na violoncello skladbu s arabským nádechem. Těch méně vydařených, které nepříliš nápaditě, aktivisticky přímočaře napravují všechnu bídu světa, je však bohužel většina; namátkou: apelativní skandování o uprchlických člunech nebo proklamovaně zavrženíhodný pokus na laboratorní kryse… Honí se zde příliš mnoho zajíců, navíc akusticky na hranici srozumitelnosti. Humor nevychází.

FeketeMatija Solce v hudebně-divadelní psycho psycho grotesce RAT, foto: Vojtěch Brtnický

Bizarní asociativní nápady a kabaretně-klaunské scény protentokrát válcuje nesoudržnost, až besídková nahodilost, povrchnost. Dramaturgická propracovanost a intelektuálně náročná témata ostatně nejsou tím, v čem Solce vyniká. Zdá se, že surreálnou atmosféru svých minimalistických loutkáren, jež mají zhusta až rituální ráz, jen tak ničím nepřekoná.

Fekete Seretlek: RAT. Hudebně-divadelní psycho groteska
Režie, autor, hudba: Matija Solce, scénografie: Matija Solce a Jiří N. Jelínek, nástroje: Ondřej Janoušek. Hrají: Matija Solce, Jiří N. Jelínek, Pavol Smolárik, Anna Bubníková a Ivo Sedláček. Produkce: Zuzana Cajtlerová, producent: Studio DAMÚZA, koprodukce: Palác Akropolis (CZ) a KD Matita (SLO).
Premiéra 16. 4. 2018 v Paláci Akropolis, Praha

TÉMATA

Divadlo
Hudba

A/Z SOUVISEJÍCÍ