Anna Hulačová ve svém ateliéru, foto: archiv umělkyně

Lidová sci-fi Anny Hulačové dobývá Evropu

Michaela Banzetová, 19. November 2018

V úterý 20. listopadu bude v Galerii hlavního města Prahy otevřena výstava Éntomos: Hulačová – Keresztes – Janoušek. Ta expozice bude stát z několika důvodů za pozornost. Už třeba kvůli prvně jmenované umělkyni.

 „Výstava představí dvě mladé sochařky, vycházející středoevropské hvězdy, českou umělkyni Annu Hulačovou (*1984) a její maďarskou vrstevnici Zsófii Keresztes (*1985). Obě navazují na surrealistické tendence, které vyvrcholily ve 30. letech 20. století, a zároveň na tehdejší předtuchu a všudypřítomnou hrozbu lidské zkázy jako důsledku lidského jednání. Proto si zvolily jako ‚hosta‘ Františka Janouška (1890–1943), významného českého surrealistu,“ anotují pořadatelé chystanou expozici, kterou kurátorsky připravila Sandra Baborovská. „Ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy se nachází jeho ilustrace k Maeterlinckově knize Život včel z roku 1935. Název výstavy odkazuje k řeckému pojmu ‚éntomos‘, ze kterého později vzniklo označení pro hmyz: ‚éntoma‘. Obě autorky vidí v dnešní ekologické krizi, kdy vymírají včely a ostatní hmyz, předzvěst lidské katastrofy. Zsófie Keresztes pracuje s tématy sebe-požírání a Anna Hulačová se zabývá symbiózou člověka a hmyzu. Éntomos je jejich první společnou výstavou,“ končí anotace. A my dodejme, že hostit tuto expozici bude Colloredo-Mansfeldský palác ve svém 3. patře.

Tak tedy Anna Hulačová. Předloni byla vybrána mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 2016. V pražském Veletržním paláci soutěžila s instalací, jež měla výrazně žluté pozadí a která sklidila úspěch mezi návštěvníky. Laureátem se tehdy stal Matyáš Chochola, Hulačová obdržela ocenění diváků. Sochařka prošla na pražské AVU ateliéry Socha I Jaroslava Róny a Monumentální tvorba Jiřího Petrboka. Během studia absolvovala stáž na skotské Gray School of Art a na Korea National University of Art v Soulu. Annu zastupuje galerie Hunt Kastner Artworks – jedna z mála pražských a zároveň mezinárodních galerií se skvělým renomé a velice dobrým odhadem na umělce.

A právě i díky zmíněné galerii jsou díla Hulačové vystavována v kvalitních světových institucích. Níže jsou chronologicky představeny tři nejzajímavější výstavní počiny tohoto roku, s nimiž se pojí jméno mladé české umělkyně. Ke každé výstavě dodala sochařka komentář.

CJCHPohled do instalace Anny Hulačové, kterou se na podzim 2016 zúčastnila finálové výstavy Ceny Jindřicha Chalupeckého v pražském Veletržním paláci, foto: Josef Chuchma, Artzóna

Palais de Tokyo, Paříž

CHILDHOOD: Another banana day for the dream-fish

VYSTAVUJÍCÍ UMĚLCI: Caroline Achaintre, Amabouz Taturo, Jean-Marie Appriou, David Douard, Dran, Escif, Philippe Grandrieux, Daiga, Grantina, Petrit Halilaj, Anna Hulačová, Binelde Hyrcan, Takashi, Kuribayashi, Sharon Lockhart, Keita Miyazaki, Yuko, Mohri, Anita Molinero, Jonathan Monaghan, Chihiro Mori, Ugo Rondinone, Megan Rooney, Rachel Rose, Kiki Smith, Tomoaki Suzuki, Sabrina Vitali, Yûichi Yokoyama, Andy Warhol.

22/06/2018 – 09/09/2018

Na to, abyste pochopili, že je výstava Dětství v Palais de Tokyo opravdu úspěšná, jste ani nemuseli vejít dovnitř. I v parných letních dnech čekaly u vstupu více jak hodinové fronty. Kurátorský koncept propojoval zajímavé umělce z různých koutů světa. V rámci celku jim vždy nechával dostatečně velký prostor. Anna Hulačová měla pro sebe samostatnou místnost, do níž instalovala betonové reliéfy doplněné kresbami, stůl s přízračnou figurou i stylizovanou kuchyňskou linku. Šlo vlastně o malou výstavu ve výstavě. Věděla, kdo budou další umělci a jak se o ní vlastně kurátoři dozvěděli?

Anna Hulačová: Pro mě samozřejmě bylo radostí zúčastnit se výstavy v progresivní instituci, kterou vnímám jako jednu z nejotevřenějších vůči experimentujícímu mladému umění. Dopředu jsem seznam autorů neznala. Respektive: byla jsem sice oslovena už vloni na podzim díky prezentaci Hunt Kastner na veletrhu Paris Internationale, ale úplný seznam jsem obdržela až na jaře. Bavila mě koncepce výstavy, na níž byl mimo umělců poskytnut velký prostor i pro umělecké řemeslníky, kteří na dílech participovali. Tento typ společných výstav mě zajímá možná víc než sólovky, tedy expozice jednoho umělce. Mám ráda, když dostanu volnost daný prostor pojmout po svém a zároveň když díla a instalace spolu komunikují v celkové kurátorské koncepci. Z pohledu diváka bych to přirovnala k procházce paralelními světy v jednom univerzu.“

Hulacova ParisPohled do instalace Anny Hulačové na výstavě CHILDHOOD: Another banana day for the dream-fish v pařížském Palais de Tokyo, foto: Art Viewer – Aurélien Mole

Kunstraum, London

Anna Hulačová: Graceful Ride 
29/9 – 17/11/2018 (prodloužena do 24/11)

Byť je relativně malý, těší se londýnský výstavní prostor Kunstraum velice dobré pověsti. A samostatné výstavě Anny Hulačové pojmenované Graceful Ride (Spanilá jízda) se dostalo opravdu velké (a zasloužené) pozornosti. Vyšla o ní například i pochvalná recenze v prestižní ArtReview. Osobně mě na expozici nejvíc zaujalo nové zapojení intarzovaných ploch. Desky vypadají nesmírně náročně: jak na přípravu, tak na provedení – a jsou působivé. Obzvláště ve spojení se skulpturami ze sádry a betonu, což jsou materiály, s nimiž Hulačová pracuje běžně. Co bylo popudem k takovému posunu v tvorbě?

Anna Hulačová: „Díky této výstavě vznikla spolupráce s mým tatínkem a bratrem. Dlouho jsem přemýšlela, jak nás propojit. Myslím, že v tomto případě to do sebe konečně zapadlo. Oni jsou výborní restaurátoři nábytku a zároveň svědomití zemědělci provozující malou rodinnou farmu. Oba dva mají velký potenciál a otevřenost k jiným formám než jen k baroknímu, biedermeierovskému či obecně historickému nábytku. Techniku intarzie skvěle ovládají a přijde mi škoda jejich potenciál využívat jen na repasích zakázek. Také spolu často řešíme problematiku zemědělství a environmentální krize. Ta dopadá jak na malé lokální zemědělce, jako jsou oni, tak na vše živé, včetně hmyzích a vodních mikrosvětů. Všechno je spolu do detailu propojené! Poslední desítky let to kromě vědců vnímají hlavně a právě malí zemědělci.“

Na výstavě se přitom objevují i motivy, které se v autorčiných dílech opakují, například včely a hmyz obecně nebo i stroje. Má za to, že ve své tvorbě sleduje určité hlavní téma?

Anna Hulačová: „Mám ráda civilismus, futurismus i jazyk sovětského brutalismu. Všechny tyto styly spojuje propaganda, optimistické vidění budoucnosti, víra v technologie a ve společenství. Zajímá mě paradoxní propojení utopie minulosti se současnou realitou a s predikcí budoucnosti. Mám na mysli například kolektivizaci, což je zároveň téma výstavy Spanilé jízdy. Pro název té expozice mi přišla vtipná paralela s tématem husitství, které bylo inspiračním zdrojem v počátku éry kolektivizace. Komunistická „kolektivizace“ polí byla taky „jízda“, která stále pokračuje. Protože současný stav monopolního zemědělství je založen na tomto principu. Následky se odrážejí ve zmutovaném a vymírajícím mikrosvětě zvířat, hmyzu a vodních organismů. Tyto živočišné či rostlinné mikrosvěty mě inspirují. Ráda je konfrontuji jak materiálově, tak tematicky s lidským světem. Je to jakési lidové sci-fi.“

Graceful RideZ výstavy Anny Hulačové Graceful Ride (Spanilá jízda) v londýnském výstavním prostoru Kunstraum, foto: archiv galerie Kunstraum

Fondation Louis Vuitton, Open Space #3, Paříž

Anna Hulačová: Underworld Upside Down

3/10 – 16/12/2018

Jde o jeden ze současných fenoménů: bohaté módní domy si staví vlastní paláce, kde se luxusní kanceláře schovávají za výstavními síněmi, které jsou tahákem pro veřejnost. V nich daná instituce prezentuje umělce dle svého vkusu. Architekty těchto honosných staveb bývají nejznámější osobnosti z oboru. Komplex Fondazione Prada v Miláně tudíž navrhl Rem Koolhaas, Fondation Cartier v Paříži pro změnu Jean Nouvel a Fondation Louis Vuitton Frank Gehry. Jaké to je, vystavovat v místech, jimž dal podobu vizionář? A jaké jsou vlastně podmínky takové prezentace?

Anna Hulačová: „Tenhle můj projekt, už existující, byl vybrán díky Baltic Triennial 13 ve Vilniusu, které probíhalo pár měsíců předtím. Nejnáročnější bylo zkoordinovat instalaci ve Fondation Louis Vuitton na dálku, bez mé přítomnosti. Sice jsem v Paříži na daném místě několik měsíců předtím byla, nedošly mi však všechny souvislosti a aspekty této budovy. Je to zkrátka architektonická perla.“

UUDPohled do instalace Anny Hulačové Underworld Upside Down na akci Baltic Triennial 13 ve Vilniusu, jež se konalo letos mezi 11. květnem a 12. srpnem. Nyní se táž sestava představuje v pařížských prostorách nadace Fondation Louis Vuitton, foto: CAC – Andrej Vasilenko

TÉMATA

Výtvarné umění
Galerie
Ženy

A/Z SOUVISEJÍCÍ