Z filmu Beatiful Boy: zleva Steve Carell, Maura Tierneyová, Timothée Chalamet, Christian Convery, foto: Francois Duhamel (Amazon Studios)

Jak se (ne)zbavit závislosti čili co zvládne americká rodina s krásným hochem

Jan Jaroš, 7. January 2019

Film Beautiful Boy dostal název podle stejnojmenné Lennonovy ukolébavky, v níž tatínek zahání noční můry od svého synka. A druhou důležitou položku tvoří „běsová“ Bukowského báseň Let It Enfod You (Jen se tomu poddej). Oba prvky či postoje, obsažené v těchto odkazech, mají pro film zásadní význam.

Belgický režisér Felix van Groeningen (*1977) úspěšně pronikl do Hollywoodu, byť prozatím do toho řekněme „nezávislého“. Ujal se přepisu dvou knížek, unikátních tím, že je sepsali otec a syn Sheffovi – první se svěřil s dopadem synovy drogové závislosti na chod rodiny, druhý vylíčil vlastní hrůzné zážitky i opakovaně selhávající léčbu. Jejich příběh boří stále ještě vlivné přesvědčení, že narkomané pocházejí z rozvrácených rodin, z chudinského či delikventního prostředí, případně že trpí vážnými psychickými problémy. Mladičký Nic Sheff nic takového nenaplňuje: mimořádně inteligentní mladík byl přijat na všechny vysoké školy, na něž se hlásil, vyrůstal v harmonicky vstřícné rodině, byť se rodiče rozvedli. Přesto destruktivně zaplňuje prázdno ve své mysli.

Režisér van Groeningen se vyhnul sentimentu, vypráví bez senzacechtivosti, zdrženlivě, nechce šokovat vyhrocenými konflikty ani drastickými detaily, nanejvýš ukáže zaboření injekční jehly do paže. Belgický kameraman Ruben Impens volí spíše pastelové, mírně šerosvitné barvy. Akcentovány jsou vztahové záležitosti, otcova víra i pochyby, zda Nic svá prohlášení, že se závislostí hodlá skoncovat, myslí vážně. Režie upřednostňuje rozmluvy jako základní nositelku významů i syžetového přediva. Tomu se podřizuje i ponejvíc statická kamera, dovolující představitelům, aby postavy ztvárnili v jejich celistvosti. Herectví se vyhýbá expresivitě, je výrazově zdrženlivé, nicméně dojde i na Nicovy divoké reakce, vyplývající ze skutečnosti, že stále silnější potřeba drog vede k podrážděnosti, k útočnému, vztahovačnému chování či ke snížené sebereflexi.

trailer
Trailer k snímku Beautiful Boy, foto a video: foto: Amazon Studios

Otce Davida – možná až monotónního ve své ušlechtilé vstřícnosti – zosobnil Steve Carell, jenž se rázně odklonil od svých někdejších komediálních úloh a stvrdil, že obstojí i v polohách vážných. Syna Nica ztvárňuje vycházející hvězda, třiadvacetiletý americko-francouzský herec Timothée Chalamet (před nedávnem zaujal v dramatu Dej mi své jméno). Chalamet je schopný rozehrát nejniternější záchvěvy: jeho Nic zaujme nenápadnou proměnlivostí gest a mimiky, vyznačuje se vyčítavou hlasovou vtíravostí, když jen mechanicky opakuje sliby a omluvy. Navzdory všemu zůstává pohledným mladíkem a sociální instinkty v něm zůstávají; stačí si vybavit bezprostřednost, s níž dovádí s malými nevlastními sourozenci. Vzhledově jako by jej závislost téměř nepoznamenala – viz jeho tvář v okamžiku, když se bezvládně sesune na podlahu záchodku; nanejvýš spatříme početnými vpichy poznamenanou paži. Přesvědčivě rovněž vyznívají postavy Davidových manželek, jak minulé, tak současné (Maura Tierneyová, Amy Ryanová), byť dostávají menší prostor. I ony si uchovají bezpředsudečnou vstřícnost, jakkoli nahlodávanou vlnami bezmoci. Sporně může vyznívat důraz na privátní sféru protagonistů, neboť profesní aktivity vyprávění téměř vytěsňuje – nanejvýš probleskne několik stručných zmínek o Nicových studiích.

BEAUTIFUL BOYZ filmu Beatiful Boy: Timothée Chalamet, foto: Francois Duhamel (Amazon Studios)

Příběh je vrstven docela složitě, počíná se vlastně od prostředka, kdy Davida, předního novináře specializovaného na rozhovory s celebritami, zastihujeme během návštěvy u lékaře, kde se táže na zrádné nástrahy drogové závislosti, načež události vzápětí směřují jak do minulosti, tak do budoucnosti. Výstavba příběhu se ovšem zejména v koncových pasážích hroutí, zdánlivá rozuzlení totiž spějí jen k dalším rozuzlením a k hrozícím katastrofám, než závěrečné shrnutí oznámí, že Nic už řadu let úspěšně abstinuje.

Beautiful Boy, v reáliích zasazený do přelomu tisíciletí (počítačové vybavení, mobilní telefony, auta, oblečení a odění, hudební podkres…), může sice být nařčen ze změkčování zvolené problematiky, ale současně jej lze vnímat jako kritický pohled na to, k čemu vede bezbřeze liberální výchova, založená na plném respektování jakéhokoli (i krajně nezralého) rozhodnutí potomka. Davidova laskavost, empatie, snaha pochopit svého bližního (a platí to rovněž pro jeho okolí) je až „nelidsky“, andělsky trpělivá. Obraz jedné americké rodiny, která zůstává soudržná a téměř vždy ochotná postiženému nabídnout pomocnou ruku, je – nemohu si pomoci – přepálený, dosti chtěný a (vzdor vší zmíněné formální střídmosti) barvotiskový. V tomto ohledu jsou uvěřitelnější a výstižnější jiná filmová díla s tímto námětem, včetně dávná tuzemské výpovědi Pavučina (1986), kterou natočil Zdenek Zaoral.

BEAUTIFUL BOYZ natáčení filmu Beatiful Boy: režisér Felix van Groeningen a herec Steve Carell, foto: Francois Duhamel (Amazon Studios)

Beautiful Boy (USA, 2018, 120 minut)
Režie: Felix van Groeningen, scénář: Luke Davies, Felix van Groeningen, kamera: Ruben Impens. Hrají: Steve Carell, Timothée Chalamet, Maura Tierney, Kaitlyn Dever, Amy Ryan, Christian Convery, Oakley Bull, Stefanie Scott, Jack Dylan Grazer, Amy Forsyth, Andre Royo, Timothy Hutton, Carlton Wilborn a další.

TÉMATA

Film
Recenze
Drogy

A/Z SOUVISEJÍCÍ