Glosa: Reiner v. Viewegh. Tvrdost v přímém přenosu
Pracovní „rozvod“ mezi nakladatelem Martinem Reinerem a spisovatelem Michalem Vieweghem dospěl do nové fáze. A to kvůli interview, které Reiner poskytl internetové DVTV. Smutná podívaná.
A vlastně i smutné počtení. To bylo totiž k dispozici nejprve. Jako první se veřejně o tomto „rozvodu“ již letos na jaře rozepsal Michal Viewegh a s odstupem, na podzim, pak zareagoval Martin Reiner. „V kostce: prodeje Michalových knih klesaly, a to ze zcela objektivních příčin. V té samé době koupila investiční skupina Rockaway knižní velkoobchod Euromedia, jejímž jednatelem se stal Lukáš Novák, náš společný známý. A v rámci akvizičního požírání ‚hodnot‘ na knižním trhu dostal apetit i na Michala. Zatímco já tou dobou Michala varoval, že pokud něco zásadně nezmění, brzy se literaturou neuživí, Novák do něj z druhé strany cpal, že cokoli napíše, je geniální, a že ho obratem vymrští zpátky k padesátitisícovým prodejům,“ sdělil minulý měsíc v rozhovoru pro časopis Reportér nakladatel Reiner. Tak Viewegh vyslyšel volání Euromedia Group…
Tazatelka Emma Smetana se na DVTV o interview v Reportérovi očividně opírala a Reiner jí sděloval – někdy i velmi podobnými slovy – v podstatě to samé. Pomiňme pro tuto chvíli, že rozhovor pro DVTV byl tematicky divně rozpolcen či vlastně poslepován: zhruba jeho první třetina se věnovala Reinerově kandidatuře v místních volbách za hnutí Žít Brno, zbytek byl věnován „rozvodu“ s Vieweghem.
Jedna z fotografií Michala Viewegha, které médiím letos nabízel jeho nový nakladatel, Euromedia Group – Ikar, foto: Euromedia Group
Martin Reiner kdysi používal dvojí příjmení: jako autor byl Reinerem, jako nakladatel Pluháčkem (toto příjmení přijal po otčímovi, protože otec emigroval, ale v roce 2006 se omezil výlučně na příjmení původní). Reinerovy lyrizující texty zejména z devadesátých let posilovaly existenciální dvojdomost tohoto muže. Navenek působil jako jemný autor, k němuž téměř nesedělo, že po celou dobu vede nakladatelství, do roku 2005 působící pod názvem Petrov, poté přejmenované na Druhé město. Pluháčka-podnikatele si mnozí lidé „od kultury“ nepřipouštěli, nedovedli si ho dost dobře představit. Avšak v rozhovoru na DVTV veřejně vidíme to nelyrické, podnikatelské Reinerovo já. To, které mu umožňuje již čtvrtstoletí trvající, ekonomicky i umělecky důstojnou existenci na českém knižním trhu. Jak je Reiner ve svém psaní někdy „měkký“ a ornamentalizující, tak v podnikání je daleko „hranatější“, přičemž ovšem vysoké ekonomické sklizně, které mu přinášely tituly Michala Viewegha a v posledních letech generují prózy Evžena Bočka, Reiner nemalým dílem rozpustil v titulech zcela nevýdělečných, například v poezii. Není v této zemi příliš takových nakladatelů; jedna ruka by na jejich výčet bohatě stačila.
Čtyřiapadesátiletý Reiner v DVTV mluvil usebraně a věcně. Na kameru říkal o někdejším kumpánovi Vieweghovi velmi tvrdé věci. Hovořil o bývalém přátelství, o byznysu, o milionech, o literární úrovni Vieweghových „post-aortních“ děl, o jeho psychofyzické kondici. Recenzent, a tím je i autor těchto řádek, aby se ve světle Reinerova náhledu pomalu styděl, že něco z Vieweghových posledních knih vzal na milost. Pro pamětníka celého zdejšího polistopadového literárního dění, i tím je pisatel této glosy, bylo interview na DVTV zvláštní podívanou: slovo „rozvod“, byť v uvozovkách, není zde používáno úplně náhodně. Jako kdybychom sledovali jednoho ze dvou partnerů, jenž dlouho s někým žil a všichni okolo měli za to, že to je vzorný a plodný svazek, a teď je to partnerství pryč a dotyčný sděluje skutečnosti, které by snad i bylo lepší nevědět. To bývá tvrdé a smutné. Právě tak vyzněl Reinerův výstup na DVTV.
Možná jsou však tyto úvahy jen projevem vyměklé a romantizující duše, která si nechce přiznat, že knižní podnikání je byznys jako každý jiný a ekonomické zákonitosti v určitém okamžiku a za jistých okolností prostě mohou zválcovat „knižní“ partnerství, jež se jevilo být nejen ekonomicky výhodné pro všechny zúčastněné, nýbrž bylo i jaksi taženo vyššími cíli – metami literárními, uměleckými. Jistě, v dějinách podnikání s kulturou a uměním se tohle nestalo zdaleka poprvé, ale „rozvod“ Reinera s Vieweghem je pro tuzemské publikum unikátní v tom, že něco takového mohlo přinejmenším na literárním poli sledovat poprvé téměř v přímém přenosu. Stal se z toho přímo ilustrativně školní případ úvah i výpočtů, zda a za jakých okolností (i za jakou cenu) se v téhle době a v této zemi dá uživit literaturou. Ale to by již bylo na jinou úvahu a jejími protagonisty by zdaleka nebyli jen Martin Reiner a Michal Viewegh…
