Přesně před měsícem se sešli generální ředitel Národní galerie Jiří Fajt a premiér Andrej Babiš s prezidentem Centre Pompidou Sergem Lasvignesem a ředitelem Národního muzea moderního a současného umění Centre Pompidou Bernardem Blisténem, aby projednali možnosti budoucí spolupráce. Po třiceti dnech je Jiří Fajt odvolán z funkce. Foto: Vít Šimánek (ČT)

Glosa: Odvolání šéfů Národní galerie a Muzea umění Olomouc je malér

Josef Chuchma, 18. April 2019

Český polistopadový kulturní provoz opět napsal jednu svoji bídnou kapitolu. Mimochodem: Národní galerie Praha v těchto dějinách malosti hraje smutně podstatnou úlohu.

Ministr kultury Antonín Staněk z ČSSD odvolal ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Důvodem pro odvolání podle ministra byly problémy zjištěné při kontrolách institucí a ztráta důvěry v oba ředitele. Staněk uvedl, že na Fajta ministerstvo podalo dvě trestní oznámení, a další trestní oznámení ještě připravuje – na koho, to Staněk neuvedl.

Nebudeme zde rozebírat ekonomické aspekty odvolání, respektive to, zda výtky, které ministr kultury vznesl, jsou oprávněné. To rozhodnou, minimálně v případě Jiřího Fajta, soudy. Tedy pokud policie sezná, že Staňkova trestní oznámení jsou odůvodněná. Poukázat se ovšem patří na politické, společenské a kulturní souvislosti.

V současné době je zřejmé, že hlásit se na post ředitele Národní galerie se příště bude buď sebevrah bez pudu sebezáchovy či naprostý idealista anebo víceméně bezskrupulózní kariérista. Ministerstvo kultury má osmadvacet příspěvkových organizací, ale asi žádná z nich není tak obtížná jako Národní galerie – obtížná co do nároků na osobnost ředitele, i obtížná pro ministerstvo. Národní galerie spravuje řadu budov a rozsáhlé sbírky, má vykonávat práci ryze odbornou, ale také divácky vstřícnou, pohybuje se přitom v mimořádně konkurenčním prostředí, kdy jí kvalitativní zrcadlo nastavují „sousední“ výtvarné instituce například v Berlíně nebo ve Vídni. Šéf NG, na rozdíl třeba od ředitele Národního divadla nebo šéfa České filharmonie, by současně měl garantovat nákupy uměleckých děl pro galerii, potažmo pro stát, či organizovat výstavy, které vyžadují zapojení NG do mezinárodních struktur obdobného typu; bez toho totiž respektabilní výstavní plán není dnes vůbec možný. Sehnat osobnost, která toto vše a mnohé další garantuje a přitom je zcela vydána do rukou ministra kultury, logicky je a bude oříšek. Možná čím dál tvrdší.

FAJT Jiří Fajt, dnes odvolaný z postu generálního ředitele Národní galerie, foto: Michaela Říhová (ČTK)

Jestliže by se Jiří Fajt skutečně ekonomicky nezákonně obohatil, což my nevíme, to rozhodne soud, pak by to znamenalo z jeho strany vážné selhání. A také zklamání pro veřejnost, neboť osobním finančním prospěchem by vlastně zhatil to, co necelých pět let v NG budoval. Totiž instituci po mnoha stránkách vstřícnější k návštěvníkům i k umělecké obci, energičtěji zapojenou do mezinárodního galerijního provozu atd. atp. Tohle nevidí nebo nechtějí vidět jen Fajtovi zarytí nepřátelé jako Milan Knížák, který o sobě smýšlí, že nejlepším ředitelem v dějinách NG byl on, a nikdo lepší na tom postu už nikdy ani nebude.

Ať tak či onak, odvolání Jiřího Fajta je pro Národní galerii rána, poněvadž téměř jistě nastanou personální škatulata, která fatálně neprospívají běhům na dlouhou trať – a NG je instituce, která pracuje, musí pracovat, právě takhle: koncepčně, na roky dopředu. Kontinuita je u takových institucí mimořádně důležitá. Po Antonínu Staňkovi už totiž možná neštěkne ani pes, soudy třeba rozhodnou jinak, než rozhodl nynější ministr, ale Národní galerie se bude brodit další bažinou problémů či animozit. Nesporným faktem je, že v čele NG nyní prozatímně stojí ing. Ivan Morávek, jehož portfolio pracovních angažmá je vskutku pestré, nechybí v něm ani pekárny Penam z Agrofertu.

A případ Muzea umění Olomouc? Některým společenským souvislostem této kauzy jsme se věnovali nedávno v samostatné glose. U tohoto ministrova verdiktu je téměř jisté, že Antonín Staněk potřeboval řediteli Michalu Soukupovi dát najevo, kde je tady pánem. Soukup totiž s ministrem polemizoval, veřejnosti sděloval své vlastní vidění věcí. Staněk navíc pochází z Olomouce, byl tam primátorem, a do těchto regionálních sítí s jejich vztahy, vazbami, zájmy a informacemi z Prahy prostě nedohlédneme, o tom si nedělejme iluze.

Pro příští zájemce o posty obou zmíněných institucí tu na závěr máme drobné varování. Nejprve citace z vyjádření odvolaného olomouckého ředitele Michala Soukupa: „Ministr kultury Antonín Staněk před nedávnem v televizi prohlásil, že v souvislosti s Muzeem umění nechystá žádné personální změny. Nyní mě odvolal. Je to poměrně typická ukázka toho, v jakém duchu vede svěřený resort.“ A k Jiřímu Fajtovi: Když se koncem ledna Hospodářské noviny ptaly Antonína Staňka na zvěsti o možném odvolání ředitele NG, ministr se ohradil a řekl, že jde o pouhé „spiklenecké teorie“.

TÉMATA

Glosa
Národní galerie
Praha
Lidé
Samé otázky
Madness

A/Z SOUVISEJÍCÍ