Glosa: Antické drama nemilosrdně obnažuje

poster
Michael Goldschmid titulní roli antického dramatu Orestes, foto: DAMU / Divadlo Disk

Režisér inscenace Štěpán Pácl, pedagog DAMU, na setkání s novináři před sezónou i v tiskové zprávě k inscenaci s láskou a emfází pravil: „Jde nám s herci o to, co české herectví kdysi bravurně umělo a co se dnes téměř ztratilo, tedy stvořit slovem celý svět. Hledáme a tvarujeme zážitek ze slova. Vše proto, aby představa, která pak v divácích bude vznikat, byla mnohovrstevnatá a umožnila prožívat až fyzicky velký příběh Oresta a Elektry.“

Záměru rozžínat v publiku zážitek a drama slovem odpovídá strohá, oproštěná, v rámci prostorových možností Disku nadčasově i osudově působící scéna Michala Spratka. Navrhl i kostýmy – ty přece jen posouvají vizuální jazyk Orestea směrem k dnešku či obecněji k moderní době, nicméně i ony si zachovávají základní střídmost. V tiskové zprávě byl mezi účinkujícími uveden i Jakub Dittrich, který měl dění živě doprovázet na elektrickou kytaru, ale v programu již vypsán není a při premiéře se na jevišti nevyskytoval. Lidský hlas tak zůstává jediným zvukovým prostředkem tohoto nastudování Euripidova dramatu o sourozencích Oresteovi a Elektře, kteří pomstili svého otce Agamemnona tak, že zavraždili svoji matku Klytaimestru, jež svého muže zabila za pomoci milence a usedla na Agamemnonův trůn.

disk Michael Goldschmid v titulní roli Orestea a Jessica Bechyňová jako Elektra, foto: DAMU / Divadlo Disk

Antické drama je nemilosrdné nejen ve smyslu fatálních sil, jež hýbou osudy jednotlivců. Je nemilosrdné – a chce se říct, že s postupující dobou stále nemilosrdnější – pro herce. Tento z dnešního pohledu výsostně umělecký a „umělý“ tvar obnažuje každé herecké neumění a umělost. Slovo v něm neošidíš, neobelžeš. Když mladičký herec není veden nějakým mimořádně inspirovaným způsobem, tak u postav zralého věku v antickém dramatu těžce naráží, z projevu trčí životní nezralost. Páclovo nastudování Orestea je toho vpravdě školním příkladem. Michael Goldschmid v titulní roli a Jessica Bechyňová jako Elektra své postavy naplňují opravdovou zraněností, snad lze říci, že i generační. U všech ostatních deseti studentů je Orestes zápasem o základní věrohodnost figur; zápasem v některých případech zcela marným.

Antické drama náleží k základním kamenům nejen divadla, ale kultury vůbec, tedy minimálně našeho civilizačního okruhu. Studenti by antiku měli poznat a utkat se s ní. Ale v jaké formě? V inscenaci, která svým důrazem na sílu a hudbu slova vede při některých replikách diváky k „nemístnému“ smíchu, protože bez následků dost dobře nejde dramaticky, ba pateticky vyslovovat ani ne v pětadvaceti slova naplněná bolestně odžitou, mnohaletou zkušeností? Tím spíš, že hranice dospívání se posouvá a většina dnešních dvacátníků žije daleko „dětinštější“ život než jejich vrstevníci například před sto lety, což se prostě nemůže neprojevit i v jejich herectví. Především v tom, co u herectví proudí mimo slova a říká se tomu kupříkladu vyzařování.

orestes Jessica Bechyňová a Michael Goldschmid na promo snímcích; tito dva v Oresteovi ztělesňují hlavní role, foto: DAMU / Divadlo Disk

DISK, Praha – Euripides: Orestes
České znění:
Jaroslav Vostrý, režie: Štěpán Pácl, dramaturgie: Vít Kořínek, scéna a kostýmy: Michal Spratek, hudba: Pavel Čeněk Vaculík, vedoucí produkce: Karolína Soukupová. Hrají: Michael Goldschmid, Jessica Bechyňová, Kryštof Dvořáček, Lýdie Šafářová, Eliška Zbranková, Anna Randárová, Zuzana Novotná, David Krchňavý, Pavel Vaculík, Viktor Kuzník, Jakub Svojanovský, Zuzana Černá.

Premiéra 13. září 2019.

Související