Lovím, slyším, tedy jsem. Christina Kubisch, foto: Marcus-Kaeubler

Co bychom spatřili, kdyby třeba mobilní sítě byly viditelné?

Pavel Klusák, 13. June 2018

Pro německou umělkyni Christinu Kubisch, která přijíždí do Brna na pozvání festivalu Expozice nové hudby, bývá město alfou i omegou: zve totiž publikum na procházku do ulic, v nichž odhaluje zvuky mobilních sítí a wi-fi, které jsou normálně neslyšitelné.

Vyjít s hudbou z koncertních síní. Nabídnout posluchači účast. Najít přitažlivost ve zvucích, jichž si běžně nevšímáme. Přinést nejen zážitek ze zvuku, nýbrž i kus dobrého příběhu, který posluchače spojí s aktuálním světem. Všechny tyhle tendence do hloubky žije německá umělkyně Christina Kubisch. V Brně se publikum může vydat na její „elektrickou procházku“ v sobotu 16. června od 14, 16 a 18 hodin, kapacita je limitovaná. Vychází se od Besedního domu: akci pořádá Filharmonie Brno.

O co vlastně běží? Sítě mobilních operátorů, bankomaty, „wifiny“, bezpečnostní systémy, lokální sítě… Co kdyby všechny tyhle signály přestaly být neviditelné a viděli bychom je jako barevné čáry a pole? Nepolekali bychom se hustoty vln, ve kterých žijeme, aniž si to uvědomujeme? Skladatelka a sound artistka Christina Kubisch provádí právě takový rentgen města; zjevuje, co je jindy skryté. Její Electrical Walks (Elektrické procházky) se od roku 2004 konaly na šedesáti místech světa, od Londýna, San Franciska, Mexiko City a Hong Kongu až po Košice.

Kubisch Goethe
Poslouchejte se mnou. Christina Kubisch, foto: © Goethe Institut – Gateway – Rasmus Jurkatam, video: Z elektroprocházky s Christinou Kubisch

Princip je jednoduchý, ale unikátní. Umělkyně po nějakou dobu poznává město a hledá místa, kde „to zní“ zajímavě. Publikum pak s vypůjčenými speciálními sluchátky prochází po dané trase a slyší impulzy – nečekaně silné a rozmanité. Kubisch píše: „Paleta zvuků, barva a hlasitost se liší místo od místa, stát od státu. Jedno mají společné: jsou všudypřítomné, nacházejí se i tam, kde je nečekáme. Osvětlení, bezdrátové komunikační systémy, radarové systémy, bezpečnostní pojistky proti zlodějům, dohlížející kamery, mobily, počítače, kabely v autech na ulici, bankomaty, antény, navigační systémy, wi-fi, neonové reklamy, elektrické vedení veřejné dopravy: to všechno vytváří elektrická pole, ukrytá pod závoj neviditelnosti, ale neuvěřitelně skutečná a přítomná.“

Ke své práci Kubisch nepřidává komentář – není otevřenou společenskou kritičkou, nevypráví, že se v elektromagnetickém megapoli pomalinku vaříme. Nechává postoje na publiku. Ale už tím, jak na hustotu polí upozorňuje, dává něco znát. Sama si uchovává citlivost a formální práci hudebnice. Koneckonců, v brněnské vile Tugendhat byl vloni uveden její smyčcový kvartet. I do něj ovšem proznívaly nahrávky „elektromagnetických duchů“ z vídeňského nádraží. Silnou skladbu Groundwave Rondo (Magnetic Traveling) kombinující nahrávky a akustické nástroje od ní také objednal Radioateliér Českého rozhlasu – Vltava

KubischGalerie k elektroprocházce s Christinou Kubisch

„Ty zvuky jsou mnohem hudebnější, než bychom řekli,“ píše o městech Christina Kubisch. „Jsou v nich komplexní vrstvy vysokých a nízkých frekvencí, fragmenty rytmů ve smyčce, skupiny drobných signálů, dlouhé prodlevy a pak spousta proměnlivých věcí, které se špatně popisují. Mezi zvuky jsou globální hráči, kteří znějí na celé zeměkouli víceméně stejně. Jiné jsou charakteristické pro město nebo stát a nedají se jinde najít.“ Ve svých průzkumech došla občas Kubisch daleko od fyziky: jedny z nejjednotvárnějších zvuků, stejné po celém světě, prý rozsévají řetězce s módním oblečením, prodávající tutéž uniformnost, jaká zní z jejich bezpečnostních bran, nevypínaných ani během noční zavírací doby.

V Brně tak jednak konečně uslyšíme, jak zní česká varianta všech těch pulzací, ambientních šumů, vzdálených lidských hlasů a rezonančních chvění. A pak – letos sedmdesátiletá madame Kubisch je živou částí historie sound artu, přiměla lidi naslouchat „jinak“ – a to v rámci videí, instalací, performancí, hudebních i tanečních vystoupení; zasáhla do radioartu i filmového zvuku, je ověnčená cenami. Naprosto neustrnula v rané intermediální scéně sedmdesátých let, kde začínala; našla suverénně vlastní cestu a dala světu digitálních dat nový nástroj k sebepoznání. Kdo chce slyšet dnešní typ umění, který autor/průvodce neegoisticky „jen najde“ v reálném světě, ale zároveň mu zkušeně poskytne rámec a „dovypráví ho“, ať jde na elektrickou procházku.

Autor je hudební publicista, scenárista a režisér

TÉMATA

Výtvarné umění
Hudba
Věda
Sci-fi
Madness

A/Z SOUVISEJÍCÍ