Zkusme se z toho vyhrabat. Záběr z filmu Parazit, foto: Aerofilms

Žít jako parazit. Vítěz Cannes bravurně spojuje zábavu se společenskou metaforou

Antonín Tesař, 4. October 2019

Přestože český distribuční plakát tvrdí o filmu Parazit, že je to „Nejzábavnější vítěz Cannes od Pulp Fiction“, korejské drama Bonga Joona-hoa ve skutečnosti nemá s Tarantinovou devadesátkovou klasikou společného prakticky nic.

Fanouškům východoasijských filmů udělali poslední dva ročníky festivalu v Cannes radost. Loni se vítězem hlavní soutěže stalo japonské drama Hirokazua Koreedy Zloději a letos bodovala Jižní Korea s Parazitem. Oba snímky jako by byly vzpomínkou na zlatou éru východoasijské kinematografie z přelomu devadesátých a nultých let. Japonské a korejské filmy od Oldboye Parka Chana-wooka po Ohňostroj Takešiho Kitana tehdy přinášely originální pohled na západní populární žánry, které kombinovaly s lokálními společenskými a kulturními zvláštnostmi. Ve druhé polovině nultých let však asijská vlna opadla a region se dnes nachází spíš v kreativním útlumu. Vítězství Parazita a Zlodějů na tom mnoho nemění – jsou to díla natočená režisérskými hvězdami, které si udělaly jméno v éře asijského boomu a od té doby platí za uznávané festivalové autory. Naproti tomu výrazné nové talenty z posledních deseti let by na prstech jedné ruky spočítal i hodně neposlušný člen jakuzy.

Po několika rozpačitějších filmech letos padesátiletý Bong Joon-ho (v transkripci Pon Džun-ho) v Parazitovi ukazuje, že stále dokáže překvapivě a nápaditě využívat či přímo zneužívat právě západní populární žánry k vyprávění lokálních příběhů s globálním přesahem. Důmyslně natočená dramedie Parazit převádí do prostoru jediného domu vztahy mezi společenskými třídami, kde americký sen o vypracování se od píky až k vrcholu byl dávno nahrazen parazitickým systémem, v němž chudí mohou nanejvýš odsávat něco z prostředků extrémně bohaté menšiny.

parazit
Podívejte se na trailer k snímku Parazit, foto: Aerofilm, video: YouTube

Parazit má řadu styčných bodů s předchozími filmy Bonga Joona-hoa (Vzpomínky na vraždu, Mutant), zároveň však něčím navazuje na současné korejské snímky jiných tvůrců. V mnoha z nich se totiž odráží zmíněný problém sociální nerovnosti a arogance bohatých vůči nižším třídám. V korejské společnosti narůstají sociální rozdíly mezi společenskými vrstvami a spolu s tím roste napětí. Každý z těchto filmů zároveň vytváří víceméně uzavřený mikrosvět, v němž se ty rozdílné společenské vrstvy střetávají napřímo – a často dost brutálně.

Enigmatické drama Leeho Changa-donga Vzplanutí podle Harukiho Murakamiho vypráví o záhadném zmizení mladé dívky, které možná má na svědomí její bohatý přítel. Kontrastní pohled na chudou Shin a jejího bohatého přítele Bena se neustále vrací porovnáváním bytů obou postav, ale i jejich vystupování, množství přátel a tak dále. Paranoidní působ, jakým hlavní hrdina Lee vnímá Bena ve druhé části filmu silně souvisí právě i s tím, že Ben náleží mezi bohatou vrstvu, pro niž jako by všechno bylo beztrestně dovoleno. V zombie hororu Vlak do Pusanu režiséra Sang-hoa Yeona a v postkatastrofické sci-fi Ledová archa, kterou režíroval právě tvůrce Parazita Bong Joon-ho, se dějištěm střetnutí bohatých a chudých stává jedoucí vlak, který je zároveň poslední výspou civilizace. Bong vystavěl prostor děje metaforicky: hrdinové se ze zadních chudinských vagonů postupně propracovávají přes čím dál luxusnější přední části vlaku až k lokomotivě, která celý (společenský) stroj řídí.

Parazit Společenské třídy a vztahy mezi nimi. Záběr z filmu Parazit, foto: Aerofilms

V Parazitovi se něco podobného dá napsat o různých částech domu bohaté rodiny Parkových. Nejde tu jen o architektonické rozvrstvení budovy, nýbrž především o to, co který z obyvatel domu vidí a o jakých událostech ví. Zápletka filmu vypráví o chudé rodině Kimových živořících ve sklepním bytečku, do něhož natéká všechna špína z ulice a kde se se i základní vymoženosti jako wi-fi musejí paraziticky vysávat odjinud. Jeden z rodiny ovšem dostane příležitost pracovat – pokud zalže o své kvalifikaci – pro Parkovi coby doučovatel jejich dospívající dcery. Kimovým se pod různými záminkami postupně podaří získat různá pracovní místa v domácnosti Parkových, musí však tajit, že jde o příslušníky jedné rodiny. Ani Kimovi, ani Parkovi přitom netuší o hlubokém tajemství, které ještě prohlubuje metaforu o domu, v němž všichni zdánlivě žijí společně, ale zároveň o sobě vzájemně nic nevědí.

Zatímco Ledová archa (v ČR vyšla na DVD na jaře 2016) se po kolejišti dystopického trhilleru spíš poněkud těžkopádně kodrcala, Parazit je filmový „požitek“ už kvůli tomu, s jakou elegancí dokáže propojit vtipný i napínavý děj s vrstevnatou metaforou. Bong se znovu předvedl jako pečlivý mainstreamový režisér schopný brilantně rozvíjet děj a nápaditě vystavět scény. Parazit je nasycen stylistickými a vypravěčskými ozdůbkami, které sice občas působí křiklavě, ale nikdy nejsou úplně samoúčelné. Různé žánrové polohy do sebe zapadají. A když už si Bong Joon-ho několikrát vypomáhá vnějšími zásahy do mikrokosmu postav, aby posunul děj (evidentní je to u záplavy města), dokáže násilný zvrat děje v dalších scénách mnohokrát zužitkovat.

parazitVýřez z plakátu k filmu Parazit, repro: Aerofilms

Kromě toho, že Bong vystavěl hitchcockovsky precizní podívanou, je jeho film až nečekaně nuancovaný v zobrazování společenských vrstev. Oproti Vlaku do Pusanu a možná i Vzplanutí nejsou v Parazitovi bohatí jednoznačně líčeni coby krutí lidé, kteří naprosto vědomě zneužívají svou moc. Rodina Parkových působí spíš jako naivní a svým způsobem dobráčtí občané, kteří si s klapkami na očích užívají vlastní sladkou nevědomost. A stejně jako nemají Parkovi budit v divácích vyloženou antipatii, nejsou ani Kimovi jednoznačně sympatičtí. Způsoby, jimiž se vetřou do domácnosti Parkových a za jakou cenu tam zůstávají, jsou často bezohledné a odsouzeníhodné.

Joona-hoa Bonga zkrátka primárně nezajímají ani tak příslušníci jednotlivých společenských vrstev prezentování svým statusem, ale spíše vztahy mezi nimi. Postavy totiž nezkomponoval jako typické zástupce obecných znaků majetkových tříd, nýbrž coby individiuality, jejichž povahy jsou utvářeny událostmi. Ani extrémní finále filmu není přímočarým varováním před vzpourou chudých, ale v první řadě završením konkrétních osudů hrdinů v dané situaci. Není divu, že Parazit končí scénou, která se ukáže být jen fantazií jedné z postav. Neboť kromě „hmoty“ jsou jednotlivci formováni svými sny a touhami.

Bong Režisér Bong Joon-ho se narodil roku 1969 v Soulu a vystudoval Korejskou filmovou akademii, foto: Cine21 /Aerofilms

Parazit (Jižní Korea, 2019, stopáž 132 minut)

Režie a scénář: Bong Joon-ho, kamera: Kyeong-pyo Hong, střih: Jinmo Yang. Hrají: Kang-ho Song, Seon-gyoon Lee, Yeo-jeong Jo, Hye-jin Jang, Woo-shik Choi, So-dam Park, Myeong-hoon Park, Seung-min Hyeon, Keun-rok Park, Seo-joon Park a další.

Česká premiéra: 3. října 2019

TÉMATA

Film
Recenze
Do kina

A/Z SOUVISEJÍCÍ