Korben Dallas, vlevo zpěvák Juraj Benetin, foto: Maria Slezáková

Takhle tady nikdo nezní: zvukový nález kapely Korben Dallas

Petr Vizina, 8. April 2019

I pro zavedené kapely s jasnou identitou, jakými jsou třeba slovenští Korben Dallas, existuje možnost radikální změny, jak se ukazuje na jejich novém albu Bazén.

Pravda, obvykle takové změny „totožnosti“ jak u jednotlivců v osobních životech, tak kupříkladu v umělecké dráze kapel působí tristně. V případě Korben Dallas nejde o marnivost a snahu „znít zajímavě“; žádné nové oblečení a obarvené vlasy, spíše přemýšlení nad tím, čeho jsem ještě schopen. Vždyť i na téhle desce se spíše než o nových láskách zpívá o umění společně zestárnout. Poslouchat novinku Korben Dallas je něco jako slyšet příběh chlapa po čtyřicítce.

Znáte poučku, že první skladba na desce vás musí vtáhnout během několika vteřin, že hudebník musí ihned něco předvést, jinak se s posluchačem mine? Pokud taková poučka existuje, a v době ochutnávání a snadného překlikávání digitálních downloadů nejspíš ano, vzkazuje deska Bazén se zvukovým fórkem namísto úvodní skladby zhruba toto: známe svou cenu a nehodláme nikomu nadbíhat. Posluchačská spoluúčast je tady nutná, i když, prozraďme, nakonec jde o desku chytlavých popových písní. A nic na tom nemění dlouhé minuty elektrické kytary zmutované ve stylu Adriana Belewa, naoko zápasící s laciným casio beatem na konci skladby Závidím ti.

Obal Obal alba Bazén a plakát k nynějšímu turné kapely Korben Dallas, repro: Slnko Records

Britský producent Eddie Stevens (nejde o najatého profesionála pro efekt světovosti, slovenská linka tu existuje: jedná se o partnera zpěvačky Jany Kirschner) se v případě Korben Dallas opravdu „rozšoupl“. Pokud jde o zvuk, kapela si na Bazénu prostě není podobná, zní jinak. Producent Stevens z klasických rockových nástrojů učinil základní stavební prvky nového vesmíru, v němž dostal mužský hlas Korben Dallas svůj protipól v rafinovaně aranžované ozvěně ženských hlasů, připomínající snový svět nahrávek takových mistrů, jako byli třeba Zdeněk Liška nebo vokální Linha Singers. Stevens použil esenci Korben Dallas, rozložil zvuk na prvočísla a nově sestavil. Působí to svěže a přehledně.

Bazén má postupně budovanou dynamiku skladeb. Zprvu se rozvážně, nenuceně pohupuje, aby kapela nakonec ve skladbě Rovnováha vycenila zuby a předvedla, co do sebe rocková hudba v 21. století vstřebala. V textech jsou tu Korben Dallas stále ti milostní srdcerváči i ironici, zpochybňující spořádaný krok „trvalého růstu“, metody, systémy, pravidla a termíny směrem k důchodu a k dokonalému vyhoření. Korben Dallas sebeironicky komentují své mladší já s dokonalým chrupem a se zdánlivou svobodou dospívajícího zvolit si svůj vlastní životní příběh.

Dallas v Rozhlase Nynější koncertní sestava kapely Korben Dallas se třemi zpěvačkami ve studiu Českého rozhlasu v Olomouci, zdroj: Instahu.com – Korben Dallas Band

Slováci jsou naši „soul brothers“, vytane našinci při poslechu Bazénu. Jazyku rozumíme, přesto nám výsledek může připadat přitažlivě neznámý, jako magický realismus v textech Dušana Mitany nebo Ballova sídlištní psychedelie, máme-li si pomoci příměrem ze současné slovenské literatury. Korben Dallas nejsou na albu Bazén ničemu a nikomu na česko-slovenské scéně podobní, ačkoliv téma známe. Chlapi po čtyřicítce.

TÉMATA

Hudba
Recenze
Slovensko
Česká televize
ČT Art

A/Z SOUVISEJÍCÍ