Václav Kučera (5. 7. 1951 – 3. 3. 2019), foto: archiv ČT

Loučení s režisérem Václavem Kučerou – „jakoby člověk ztratil kus sebe sama“

Petr Vizina, 7. March 2019

Dnes se veřejnost rozloučí s televizním a filmovým režisérem Václavem Kučerou, který zemřel 3. března ve věku sedmašedesáti let. V uplynulých desetiletích byl neodmyslitelně spjat s českou hudební scénou.

Zní nervní, naléhavá hudba kapely Už jsme doma, z dnešního pohledu podivuhodně vyhastrošení lidé třeští v kulisách šedivých, otlučených Teplic, v kraji zdevastovaných Krušných hor. Padesátka naháčů hoduje při gumové hostině, pod záběry dokumentu zní hlas vypravěče, Davida Vávry. Dokument Už jsme doma aneb Teplice na talíři z roku 1991, tedy z doby porevoluční euforie, ukazuje do té doby nebývalý „odvaz“. Jeho režisér Václav Kučera je však člověk jemný, vlastně cudný, žádný megaloman, vynálezce a bourák, jakých se v tom výbuchu euforie objevily spousty. Tohle video vystihuje, čím byl tak důležitý.

video
Podívejte se na dokument Už jsme doma aneb Teplice na talíři, foto a video: YouTube

Jemný, ale nikoliv měkký a poddajný, takový byl Václav Kučera, jak jsem ho poznal později, když jsme spolu pro Českou televizi připravovali pořad Musicblok. Chodil v černém, havraní vlasy na mikádo, spíš se ptal, než mluvil, takový Jim Jarmusch nebo Anton Corbijn z pražské Letné, říkal jsem si. Jemný, citlivý rocker rád dokumentoval právě i takovou hudbu. Zastával se tvorby nesené nadšením, smyslem pro tajemství i absurditu. Tedy zmíněných Už jsme doma, Zubů nehtů, Načevy, Dunaje, Tata Bojs.

poster Plakát k filmu o Filipu Topolovi, foto: archiv ČT

Když šel v roce 2015 do distribuce jeho celovečerní dokument o Filipu Topolovi nazvaný Takovej barevnej vocas letící komety, říkal jsem si, zda ten subtilní a vlastně starosvětský Václav neukáže psího vojáka jen v melancholické chvilce pro pamětníky. Mýlil jsem se! Poslední film Václava Kučery je Filipův skvělý, živý portrét. „Když jsem si před pár lety přečetl novelu Filipa Topola Mně 13, uvědomil jsem si, že jsem ho poprvé viděl v roce 1978 v Malostranské kavárně, kam jsem si chodíval číst. On se tam často objevoval buďto sám nebo s partičkou. Zaujalo mě, že kluk, který vypadá na třináct, kouří dýmku a čte si v kavárně. Já jsem tehdy dělal to samé, ale mě bylo dvacet sedm. Seznámili jsme se ale mnohem později, počátkem devadesátých let. Několikrát jsem s Psími vojáky natáčel do různých hudebních pořadů ČT. Měli jsme také točit video klip, ale pak nebyly peníze, tak z toho sešlo. Filip účinkoval v mém dokumentu Hudba Praha, Jasná páka. Všechna setkání s ním byla pracovní. Jako člověka jsem ho vlastně poznal až při natáčení našeho filmu,“ vzpomínal Kučera v krátkém rozhovoru pro Českou televizi, když Takovej barevnej vocas letící komety uváděla.

kucera Václav Kučera (vlevo), kameraman Marek Diviš a výtvarník Viktor Karlík při natáčení dokumentu o Filipu Topolovi, foto: archiv ČT

Václav Kučera se narodil 5. července 1951 v Praze. Roku 1970 maturoval na střední průmyslové škole v Mělníku. Pracoval v Československé televizi (ČST) jako rekvizitář a při zaměstnání studoval Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích. „V roce 1979 odjel s rodinou do Spojených států, pobýval v Los Angeles a devět let v Minneapolisu v Minnesotě, kde absolvoval studia mediálního umění na Minneapolis College of Art and Design. Spoluzaložil tam divadlo Smiksmak a natáčel experimentální a dokumentární snímky. Po roce 1989 se vrátil do vlasti a začal spolupracovat s ČST a s ČT,“ praví se o něm v hesle na serveru Filmový přehled, kde lze také nalézt Kučerovu podrobnou filmografii.

Kucera Václav Kučera, foto: archiv agentury A.M.P.

Václav Kučera zemřel uprostřed práce na dokumentu Rozsviť světlo, ať je vidět, který natáčel o svých oblíbencích Už jsme doma. Kapela mu adresovala tohle rozloučení:

„Byl autorem našeho prvního klipu – Hollywood (s tanečníky Karlem Vaňkem a Evou Černou, které pro nás objevil), pracovali jsme společně na dadaistickém ‚dokumentu‘ o Martinovi Velíškovi Jaro Peklo Podzim Zima, zachytil atmosféru Teplic na počátku devadesátých let ve Už jsme doma aneb Teplice na talíři a byl s námi i ve Finsku na prezentaci české hudby, divadla a výtvarné tvorby. Potkávali jsme se v Americe, objevil se při všech našich oslavách a významných akcích. Žádný jiný z filmařů se nám vlastně tolik nevěnoval jako Václav a nebyli jsme rozhodně jediní. A teď tu náhle není… jakoby člověk ztratil kus sebe sama…“

Co jsou zde platny všechny řeči
a křik
a ticho po něm
Cit, láska a lítost
vždycky klečí
a listí – listíčko
třese stromem

Spolupráce na materiálu Josef Chuchma

TÉMATA

Nekrolog
Hudba
Film
Lidé

A/Z SOUVISEJÍCÍ