Prozpívala se až do britské hitparády. Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis), foto: ČTK

Kam zmizeli z žebříčků excentrici? Zpívající ptáci v britské hitparádě to nezachrání

Karel Veselý, 11. May 2019

V britském žebříčku boduje kuriózní singl s ptačím zpěvem. Je připomínkou excentričtějších časů hudebních hitparád, v nichž různé „novelty songs“ posouvaly hranice možností popu.

Britský singlový žebříček zažil na konci dubna zvláštního návštěvníka – na hranu první desítky, mezi aktuální popové šlágry, se podíval singl Let Nature Sing podepsaný Královskou společností pro ochranu ptáků. Co je na něm zvláštního? Dvě a půl minuty dlouhá skladba sestává jen ze zpěvu různých opeřenců (dvacet pět různých druhů, mezi nimiž jsou kosi, datli, pěnice nebo červenky). Singl má upozornit na postupné vymírání ptáků, kteří v důsledku lidských zásahů do přírody mizí z britských lesů. Velký ohlas na skladbu v médiích i mezi fanoušky překvapil i iniciátory celé akce. „Skladba může odstartovat celonárodní diskuzi, při níž, doufejme, miliony lidí pochopí, že příroda je v krizi,” prohlásil ředitel „ptačí“ společnosti Martin Harper.

praci
Podívejte se a poslechněte si matičku přírodu: The RSPB a videoklik k záznamu Let Nature Sing, foto a video: YouTube

Ptačí singl působí mezi aktuálními hity od Billie Eilish, Jonas Brothers nebo Aviciiho trochu nepatřičně. Na druhou stranu je dobrou připomínkou toho, že britský žebříček je tradičně hájemstvím zvláštních, možná by se dalo říct až bizarních písní. Do žebříčku se dostávají i díky tomu, že „UK chart“ dlouhé roky zohledňovala jen čisté prodeje (na rozdíl od americké hitparády, do níž promlouvá i rotace v rádiích). Britové navíc podobné kuriozity prostě milují.

V ostrovních žebříčcích se tak často umísťují různé bizarnosti – od vyprávění Deck of Cards country zpěváka Winka Martindalea (u nás známé v předělávce jako Balíček karet), která dosáhla na číslo pět v roce 1959, až po provedení skladby 4’33’’ Johna Cage, což jsou čtyři a půl minuty ticha – ta se roku 2010 vyšplhala na 21. příčku. Fanoušci ji tehdy v digitálních obchodech kupovali jen proto, aby v rozhlasové hitparádě znělo několik vteřin ticho.

Někdy se těmto písním v angličtině trochu pohrdavě říká „novelty songs“ a často jsou s odstupem spíše k pousmání. Nicméně úplně je podceňovat není radno. Podobné bizarnosti mají zásadní význam v tom, že posouvají imaginaci posluchačů a přepisují pravidla toho, co lze ještě považovat za pop. Tak třeba „horrorový“ singl Fire, který v roce 1968 doputoval na číslo jedna britského žebříčku, mohl ve své době vypadat jen jako pouhá kuriozita. Ovšem trio The Crazy World of Arthur Brown s ním tehdy položilo základní kameny glam rocku i heavy metalu, což se samozřejmě ukázalo až o pár let později. Podobným „výsadkem UFO“ byly třeba také singly Laurie Anderson (a capella píseň O Superman), Kate Bush (Wultering Heights) nebo třeba Aphexe Twina (Come to Daddy, Windowlicker). Shodně ve své době posouvaly hranice „možností“ středního proudu.

fire
Dnes už jen roztomilá vylomenina: videoklip k písni Fire skupiny The Crazy World Of Arthur Brown. Vítejte v roce 1968. Foto a video: YouTube

Poslední roky jsou nicméně na podobně excentrické singly chudší. Můžeme mezi ně počítat letošní country-rapový hit Old Town Road (Horses in the Back), o němž jsme zde psali minulý měsíc, případně další virály z internetu, ale obecně platí, že dnešní žebříčky jsou mnohem fádnější než v minulosti. Což je paradox – streamování, tedy dominantní distribuční kanál pro současný pop, sice dává konzumentům obrovskou svobodu v tom, co poslouchat, ale zároveň jejich vkus koriguje směrem k průměru. Mluví se o algoritmizaci popu a dobře je to slyšet z rádií. Střední proud poslední roky ovládá monožánr, který do sebe vsákl vlivy popu, hip hopu i elektroniky a v jehož moderních (a svůdných) aranžích zní všichni zpěváci a zpěvačky plus minus stejně.

Co dnešní pop postrádá, to jsou excentrici, kteří by přišli a stočili kormidlo popu do neprobádaných krajin. Možná takových excentriků existuje ve skutečnosti dost, ovšem nedostává se jim patřičné pozornosti – místo toho máme v první stovce žebříčku dvacet pět písní od Drakea vypočítaných přesně na to, aby zasáhly konkrétní konzumentské skupiny. Ptačí singl je – kromě svého ekologického apelu – také narušením této algoritmické monokultury. Diverzita je totiž důležitá nejen v přírodě, nýbrž i v popu.

TÉMATA

Madness
Hudba
Velká Británie
Budoucnost

A/Z SOUVISEJÍCÍ