Jedna báseň. Autorky čtou: Marie Šťastná

Olga Stehlíková, 27. November 2019

Marie Šťastná vydává básnickou sbírku bezmála po deseti letech od té předchozí. Patří k autorům, kteří své knihy eruptivně nechrlí a básně v nich jsou i díky tomu koncentrované, husté a žádná není zbytná.

Grafik Martin T. Pecina básnířce na přání vytvořil prostou obálku, „bez grafiky“. Typografickou a výtvarnou nenápadnost knihy nazvané Štěstí jistě přijde ovšem výrazně narušuje fluorescenčně růžové písmo a hřbet, čímž vzniká výrazný kontrast, který dobře odpovídá dojmu z veršů v této sbírce. Totiž kontrast: je to ten typ protikladení, na němž se hodně podílí skrývaná barevná divokost, zamčená a tlumená uvnitř šedého nebo rovnou krvavého dne, vyžadujícího zrale smířlivý poklid a důkladné naplňování očekávání, zejména těch mateřských.

O sbírce Štěstí jistě přijde, kterou tvoří oddíly sdružující vždy básně na dané téma – O pravidlech, O času, O dýchání, O stěhování, O mostech, by se mohlo říct, že zase jednou jde o všednodenní básně psané z perspektivy ženy, matky, přítelkyně, družky, dcery, vnučky – a zase by to byla nevýstižná pravda. A taky se může pravdivě říct, že jsou to básně psané ze středu osy, z věku okolo čtyřicítky, kdy se dostavuje nečekaná prozíravost, otevřenost a svoboda, pociťovaná po předchozí desetiletce plné samostatně i rodinně zadaných úkolů, různodruhových povinností a potřeby všeobecně dostát. Ztajená svoboda, která se šťastně vlila do těchto básní o úsměvném příslibu životního štěstí, jenž tak dobře hraje s autorčiným příjmením na obálce. Výborně to odpovídá odstupu od ne-štěstí a bolů, cizích i svých, schopnosti střízlivého i místy pobaveného pohledu na ně, nesoucím tyto básně.

Odstup to ale není chladný, cynický, vypočítavý nebo snad dokonce zlý – mnohem spíš je zdravě poučený bytím. Pozorovatelka je zároveň proživatelkou, čímž taje brnění nezúčastněného. Citlivost a síla těch básní je přesně v tom, co říká jejich titul. Ve schopnosti se usmát, ale ne ironicky vysmát; překonat, ale ne už tak překotně; vydržet, ale ne tak prkenně; snést, ale nepociťovat úkorně onu váhu; přijmout dědictví povah, prokletí a vzhledů, ale už jen jako příběh; zhostit se hrdě rolí, ale ne s někdejším premiantstvím a zavázaností; vnímat bolest, ale jinak; poslouchat zaručeně pravdivé rady, a nepodělat se z jejich věčného přísunu; poznat a uznat svůj vztek, protože je to spalovací motor, který žene kupředu.

„Ztvrdla jsem touhou po měkkosti“, „je to tvrdý krunýř, na omak necitlivý“. Najednou se lze po dlouhé době radovat, ale jinak, vlasy dorostou, „na několika místech to povolilo“, a navíc je „v novém bytě nová Marie“, ve které raší stará šelmí dravost a vtělená nezkrotnost, která nehovoří o něm, „o Tobě“, protože neumí psát milostné básně, která říká drastické věci u terapeutky s rozčilujícím úsměvem, a když píše o dětech, o rození, o mnoha nových dcerách, pak je to nelíčenou skutečností příjemně zkalené štěstí. Ne, ne, na mateřství není nic auto-mateřského, bezpodmínečně čistého, jednoznačně přirozeně radostného – lakonicky a doslova: „Mateřství není moc krásné.“ A zdaleka ne pouze proto, že dítě nemusí být takové, jak jsme si ho vysnili my, naše maminky a Betynky, například se může od narození dusit (O dýchání). Mnoho básní ze střední části sbírky zobrazuje čerstvou matku nemocného dítěte, jež s miminkem pobývá v nemocnici. Nepřenositelná zkušenost konstantního strachu a ztráty vlastní identity, která se smrskne na slovo „matka“, je tu dokonale vystižena.

Sbírka Štěstí jistě přijde vzrušuje mrazivostí, pod níž to vře a uvnitř níž je cosi velmi erotického a živočišně, prudce a vzpurně nevázaného, co se bude umanutě a rvavě vzpěčovat, něco, co si teď, okolo čtyřicítky, lze konečně beze strachu a ohlížení dopřát. Strach byl naplněn po okraj, teď už není důvod se ho bát. Nejspíš však už napořád si bude potřeba drobným sebezraňováním nebo riskantními nepochopitelnými kroky dokazovat, že jsem ještě živá. Tu jistotu bys totiž jinak pohledal.

Marie Štastná: Štěstí jistě přijde. Brno, Host 2019, 72 stran, doporučená cena 199 korun.

Marie Šťastná Marie Šťastná v redakci Artzony.cz, foto: Josef Chuchma

Marie Štastná (*1981), básnířka, podnikatelka. Narodila se ve Valašském Meziřící. Po maturitě na střední pedagogické škole v Přerově vystudovala dějiny umění a kulturní dějiny na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současnosti žije v Praze, provozuje dva obchody, v nichž prodává módní výrobky, které z valné části také sama vyrábí. Od svých středoškolských let se zúčastňovala literárních soutěží a knižně debutovala již v osmnácti letech sbírkou Jarním pokrytcům (1999). Za následující sbírku Krajina a s Ofélií (2003) získala Ortenovu cenu. V roce 2006 publikovala sbírku Akty, o čtyři roky později Interiéry. V roce 2019 přišla se sbírkou Štěstí jistě přijde.

obálka sbírky Štěstí jistě přijde Obálku sbírky Štěstí jistě přijde navrhnul Martin T. Pecina, repro: Host

Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura

TÉMATA

Poezie
Literatura
Magnesia Litera
Jedna báseň
Architektura

A/Z SOUVISEJÍCÍ