Jedna báseň. Autoři čtou: Ondřej Tuček

Olga Stehlíková, 26. June 2019

Přírodně-spirituální, vnitřně se světem a životem souhlasná básnická sbírka Ondřeje Tučka vyvolává svou přijímající pokorou úlevný dojem, že opatrně přitakat existenci člověka v jeho samozřejmé malosti je možné.

Mohlo by se zdát, že Tučkova básnická sbírka Celou noc velmi silně štěbetalo vodní ptactvo je komponována podle mapy Prahy, respektive podle jejích krajinných, urbanistických a pomístních dominant: kostelů, řeky, nábřeží, parků, sídlišť, periferií, plus několika dalších míst či zastávek po republice. Jejich jména stojí většinou přímo v názvech básní. To, co se v oněch šedesáti textech z let 2010-2017 odehrává, ale není místopis, spíš zachycování samozřejmých půvabů přírody a jejích tajných, neporazitelných dějů; neodehrávají se tu emocinálně-vztahová dramata, dokonce ani ta skrytá či ztišená: básně Ondřeje Tučka, které jako by oslavovaly zbytky přirozenosti a přežívající bujivosti ve velkoměstě – trávu, ptáky, stromy –, mají náladu přírodní lyriky asijského typu. Klasickým haiku se neblíží ani tak formou (byť některé básně skutečně haiku jsou), nýbrž atmosférou, působením, klidným rytmem, prostotou, která – má-li mít závažnost, musí mít také hloubku. Napětí vzniká přivolaným obrazem, není dějového rázu, v tom je krásný paradox asijské (i této) poezie.

V mlze jsou všechny lidmi uměle vytvořené hranice mezi kraji či městskými částmi ještě umělejší („Lešany, Luka, Štěchovice/ Vše v jednom, matné“, „Lehovec…/ něco, co nikdo nikdy neviděl/ Přesto tam končí tolik tramvají/ z našich výsostných lokací“); je-li zima ve městě dlouhá, Bůh upozorní, že i tady někdo ještě topí dřevem a je možné užít si tu vůni; sníh umí, k radosti dětí, proměnit převážené cihly v pekáč buchet s cukrem a jen úplněk má tu moc proměnit vlaštovky v děsivé netopýry; holubi nejsou zdaleka tak tupě pomalí, jejich vzlet nad kostelní věží umí švihnout jak kosa; stromy trhají oblaka jako vzácné školní vystřihovánky; kosi na sídlišti Spořilov překřičí děti z místní hudebky – na přírodu jsme se svými násilnými rytmy, syntetickými cykly a užitkovými stavbami krátcí.

Krajina venkova, totiž chat a chalup, je divočejší, ale ne nutně krásnější – má stejnou sílu a naléhavost. Sbírka je plná drobných zázračných obrazů sestavených z přírodnin, které okamžitě navodí přesně tu správnou náladu a pocit a umožňují jednoduché, skutečné porozumění sdělovanému: „Ovšemže v nebi budou mouchy/ navzdory mnoha těžkým hříchům// Všechno je odpuštěno/ skrze to, že ti každé léto/ bzukotem sešívaly svět / do sítě houpací.“ Častá jsou zživotnění neživé přírody nebo personifikace rostlin a živočichů, třeba topolu, který váhavě postává ve vratech blázince svým vatovým květem nebo deště v roli laskavého akupunkturníka kuřákových rukou či aut jako hladových vlků cupujících krásu zářijového večera v krajině pod Řípem.

Bůh je přítomen v každé Tučkově básni, v některé i přímo osloven či označen, v jiné dokonce expresivně žádán o pomoc, zákrok, záchranu („Kamionem Bože navez záchran/ Kamionem rozmrdej zátarasy/ Kamionem odvez daleko“, v básni Kamionem Bože!; „Můj Pane času/ prosím tě, slisuj doby zlé/ do tenké desky/ vteřiny dobra/ nafoukni v balón“, v básni bez názvu). Neohrožené, nebojácné, nikoli nevědomé jednání zvířat je hodno obdivu, a tak je obdivováno, zejména tváří v tvář vlastní ustrašenosti a obavám. Příroda je Ondřejem Tučkem vnímána jako absolutní všeobjímající síla, kromě níž není potřeba pozorovat, vyhledávat a uctívat už nic dalšího.

Ondřej Tuček: Celou noc velmi silně štěbetalo vodní ptactvo. Triáda, Praha, 2019, 72 stran, doporučená cena 166 korun.

tucek Ondřej Tuček v redakci Artzóny.cz, foto: Josef Chuchma

Ondřej Tuček (*1969), výtvarník, básník, redaktor. Vystudoval češtinu a ruštinu na FF UK v Praze. Básně, prózy a fotografie publikoval mj. v Revolver Revue, Hostu, Souvislostech, Salonu Práva, Dobré adrese, A2 a v Českém rozhlase, jazykové sloupky, komentáře a fejetony v Lidových novináchHospodářských novinách. Se svými nalezenými objekty a fotografiemi se účastní kolektivních výstav (TINA B 2011, Salon výtvarníků 2012, Samorosti 2014), vystavuje rovněž samostatně. Knižně vydal sbírku mikropovídek Kachnička (nakl. Dobrý důvod, 2008) a básnické sbírky Obrataň (Dauphin 2011) a Celou noc velmi silně štěbetalo vodní ptactvo (Triáda 2019). Žije v Praze.

Obálka Tučkovy knihy byla zhotovena podle grafické osnovy Vladimíra Nárožníka, repro: Triáda

Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma

Střih a postprodukce: Ondřej Mazura

TÉMATA

Poezie
Literatura
Magnesia Litera
Jedna báseň

A/Z SOUVISEJÍCÍ