Germaine Acogny, tanečnice, choreografka, pedagožka. V 74 letech je stále aktivní umělkyní, foto: François Stemmer

Germaine Acogny: Tělo neumí lhát

Marina Feltlová, 28. June 2018

Máma Germaine nebo také Matka současného afrického tance. Tak nazývají senegalskou tanečnici, choreografku a pedagožku Germaine Acogny (*1944).

Tělo neumí lhát

Narodila se v Beninu, vyrůstala v Senegalu. Tradiční africký tanec se učila od své babičky, kněžky z etnika Jorubů, později absolvovala studia klasického baletu a moderny v Paříži. „Začala jsem si uvědomovat, že moje tělo je jiné, než mají Evropané. Moje učitelka baletu prohlásila, že mám příliš široká chodidla a velký zadek,“ vzpomíná na své první zkušenosti v Evropě. A tak si tvořila svůj vlastní styl, začala kombinovat prvky afrického tradičního tance s prvky klasického baletu a moderny.
V roce 1968 se vrátila do Dakaru, kde se brzy stala jednou z nejvýznamnějších osobností současného afrického tance. Působila jako ředitelka a pedagožka tanečního centra Mudra Afrique  (1977-1982) v Dakaru. Roku 1985 založila se svým manželem Helmutem Vogtem Studio-Ecole-Ballet-Théaťre du 3è Monde ve francouzském Toulouse.

V roce 1996 manželé založili v senegalské vesnici Toubab Dialaw mezinárodní centrum tradičního a současného afrického tance Ecole des Sables.

„Všude teď máme spousty hranic, je to šílené. Ale v naší škole, v tanci hranice nejsou. Když budete upřímní, můžete vyjádřit cokoli a lidé vám budou rozumět. Když myslím a mluvím pravdu, moje tělo nemůže lhát a lidé to vnímají,“ vysvětluje svou filozofii Acogny. Dodává, že v tanci neexistují věkové bariéry; věk nesmí být handicapem, nýbrž může, musí být vyjádřením moudrosti, bohatých zkušeností a vůle pokračovat v aktivním životě. Sama je toho zářným příkladem: ve svých čtyřiasedmdesáti letech intenzivně vystupuje před publikem.

V roce 1998 Acogny stála u zrodu tanečního souboru Jant-Bi, jehož členy se stali první absolventi Ecole des Sables a zrodila se inscenace Le coq est mortKohout je mrtev; Germaine Acogny na ní spolupracovala s německou tanečnicí a choreografkou Susanne Linke. Na dalším projektu, nazvaném Fagaala, se pro změnu podílel japonský choreograf Kota Yamazaki; inscenace spojovala prvky japonského tance butó a afrického tradičního i současného tance. V roce 2007 spolu se svým synem Patrickem vytvořila Acogny choreografii Waxtaan; šlo o průřez nejkrásnějšími tradičními tanci z různých koutů Afriky, které převedli do moderního tanečního jazyka.

V posledních letech vystupuje Germaine Acogny v sólových představeních, která připravuje ve spolupráci s choreografy z různých zemí. Věnuje se v nich své osobní historii, africkým tradicím a způsobu života, dějinám afrického kontinentu i palčivým otázkám současnosti.

Na festivalu Tanec Praha představila v loňském roce inscenaci Mon élue noire: Sacre #2. Vzešla ze spolupráce s francouzským choreografem Olivierem Duboisem. Acogny zde vychází z osobních vzpomínek a zároveň se zamýšlí nad kolonialismem a společensko-politickými otázkami, které ovlivnily historický vývoj Afriky. Letos do Prahy přivezla titul A un endroit du debut, na němž pracovala s režisérem Mikaëlem Serrem.  Opět se vrací ke svým kořenům, vzpomíná na otce, který ctil evropské hodnoty, i na babičku, zastánkyni tradičních afrických hodnot a rituálů. Zabývá se postavením a právy žen i novodobými dějinami Afriky. Současné problémy, bolesti a utrpení se tu prolínají se světem antické tragédie.

Autorka je slovesná dramaturgyně Českého rozhlasu.

A un endroit du debut

Inscenace A un endroit du debut, na níž Germaine Acogny spolupracovala s choreografem Mikaëlem Serrem, prezentoval letošní Tanec Praha jako událost tuzemské taneční sezony. Senegalská tanečnice a choreografka se v inscenaci ohlíží za rodinnou historií i novodobými dějinami Afriky. Problémy, bolesti a utrpení naší doby se v představení prolínají se světem antické tragédie.

„Je to o kolonizaci, o víře, o ženách a mužích, o migraci. Je tam všechno,“ říká Germaine Acogny o práci na této inscenaci. A dodává: „Bylo pro mě zajímavé, když choreograf Mikaël Serre dal do souvislosti řeckou tragédii s mým životem. Jednou mi přečetl text, který mi strašně připomínal život u nás v Senegalu. Žena se vzbouří proti muži, který ji opustil kvůli jiné ženě. Já mu na to říkám: ‚To je úplně jako u nás v Senegalu.‘ A on: ‚To je Médeia.‘ Je vidět, že se nic nemění. Po věky věků mezi sebou muži a ženy bojují. A tak vznikla paralela mezi Médeiou a současnou ženou. Ať je bílá nebo černá, pořád musí bojovat.“

Germaine A un endroit du debut
Z představení A un endroit du debut, s nímž se Germaine Acogny představila na festivalu Tanec Praha, zdroj: Youtube

Mon élue noire: Sacre #2

Inscenace Mon élue noire: Sacre #2 vzešla ze spolupráce Germaine Acogny s francouzským choreografem Olivierem Duboisem. Tanec Praha uvedl tento titul vloni. I zde senegalská tanečnice pracuje s osobními vzpomínkami a zároveň se zamýšlí nad společensko-politickými otázkami, které ovlivnily historický vývoj Afriky. Choreografie vychází ze Stravinského Svěcení jara, Olivier Dubois ji vytvořil jako dárek k sedmdesátým narozeninám Germaine Acogny zvané Matka současného afrického tance.

„Nikdy předtím jsem nebyla interpretkou,“ říká o práci na této inscenaci Germaine Acogny. „Vždycky tančím ve vlastních choreografiích a byla jsem zvyklá na své skladatele. Najednou po mně Olivier chtěl, abych při tanci počítala, bylo to něco úplně jiného. Vůbec mi to nešlo a bylo to opravdu náročné.“ Acogny vystupovala s Mon élue noire: Sacre #2 v řadě zemí. Nejsilnější vzpomínky se vážou k uvedení v Senegalu. „Úplně nejkrásnější vystoupení bylo v mojí škole Ecole des Sables, v malém divadle, odkud člověk vidí do přírody. Byli tam lidé z vesnice, místní ženy, které mě učily tančit, s nimiž jsem absolvovala iniciační tanec v transu. A tito diváci pak říkali, že jsem byla jako posedlá. Tam to bylo to pravé.“

elue noir
Záběry z představení Mon élue noire: Sacre #2, které diváci festivalu Tanec Praha viděli loni, zdroj: Youtube

Songook Yaakaar / Facing Up to Hope

V sólovém představení, které Germaine Acogny vytvořila společně s choreografem Pierrem Doussaintem, nevyužívá pouze těla jako komunikačního nástroje. Charizmatická senegalská tanečnice o svých zkušenostech a vzpomínkách zde vypráví rovněž smíchem, křikem i šepotem. Vyprávění tu doprovázejí na plátno promítané záběry na tančící těla, bubnující ruce, střípky z běžného života a každodenních rituálů. Poznáváme tak současnou Afriku. „Lidé ze Západu jezdí do Afriky pro zlato, drahokamy a další nerostné bohatství. Naši lídři by měli zemi chránit, vynakládat vydělané peníze na vzdělávání a zdravotnictví, jenže oni všechno strkají jen do vlastních kapes. Je tam obrovská korupce. Mladí lidé proto Afriku opouštějí, riskují život na člunech v moři, nezřídka umírají. A Evropa se jim pomalu uzavírá, odmítá je přijímat. Toto představení je o konfrontaci mezi Evropou a Afrikou, je také o odpovědnosti, kterou by měli mít afričtí představitelé vůči svému lidu,“ dodává Germaine Acogny.

yaakar
Z představení Songook Yaakaar, v němž Germaine Acogny vypráví o náročném života v současné Africe, zdroj: Youtube

Ecole des Sables

Germaine Acogny a její manžel Helmut Vogt založili roku 1996 v senegalské vesnici Toubab Dialaw mezinárodní centrum tradičního a současného afrického tance nazvané Ecole des Sables. Školu navštěvují tanečníci a choreografové z různých koutů Afriky i dalších částí světa. Centrum nabízí nejen stáže pro profesionální tanečníky, ale i pro amatéry a poloprofesionály všech věkových kategorií. Účastníci se seznamují s rozmanitými druhy tradičního afrického tance i s moderními technikami. Důraz se klade na přirozené propojení těla a mysli.

„Jsme otevřeni celému světu. Nechceme zůstat zahleděni sami do sebe, chceme se vyhnout sebestřednosti. Tahle škola nenabízí jenom vzdělávání, je to škola života,“ říká zakladatelka, kterou její svěřenci láskyplně nazývají Máma Germaine. „Nachází se blízko moře, jsou tam kopce s baobaby, laguna. Vybrali jsme si tohle místo, protože africký tanec komunikuje s přírodou. Naší filozofií je, že každý má své kořeny, proto by si každý, ať je černý, žlutý nebo bílý, měl uvědomovat, odkud pochází. Pro mě není žádný tanec důležitější nebo lepší než ten druhý. Pro mě je jen jeden tanec, dobrý tanec s velkým T. Když máte tělo a jste upřímní, můžete vyjádřit cokoli a lidé vám budou rozumět.“ Vedení školy v roce 2015 převzal zakladatelčin syn Patrick Acogny.

poster
Tanečnice a choreografka Germaine Acogny při výuce ve své taneční škole L’Ecole des Sables, foto: ecoledessables.org, video: Youtube

TÉMATA

Tanec
Festivaly
Afrika

A/Z SOUVISEJÍCÍ