Alain Badiou: Bytí je mnohostí bez jednoho

Alain Badiou
Alain Badiou, foto: Josef Chuchma, ArtZóna

Francouzský, v Maroku narozený filozof, dramatik a spisovatel Alain Badiou (*1937) patří k výrazným představitelům generace studentských hnutí šedesátých let. Spolu s Gillesem Deleuzem, Michelem Foucaultem a Jeanem-Françoisem Lyotardem zakládal Filozofickou fakultu experimentální univerzity Paříž VIII. Od konce devadesátých let vyučoval také na prestižní École normale supérieure (ENS). Česky Badiouovi zatím vyšly dvě knihy: Svatý Pavel. Zakladatel univerzalismu (2010) a soubor Manifest za filosofii a jiné texty (2014).

Letos na jaře se Alain Badiou zúčastnil v Praze mezinárodní konference o filozofii a matematice. Poskytl nám rozhovor, který jsme rozdělili do tří tematických částí: filozofie, umění a politika. A to proto, že osobnostní záběr tohoto tvůrce je široký a zahrnuje právě tyto obory.

Alain Badiou
I. část rozhovoru (filozofie), moderátorka: Jana Beránková, video: Marek Delong, ArtZóna

Filozofie

Na rozdíl od mnoha postkantovských filozofů Badiou neredukuje filozofické otázky na problémy epistemologie (tedy teorie poznání) či jazyka, ale obdobně jako například Martin Heidegger buduje svůj systém na ontologických základech. Ve svém díle (především v práci L’Être et l’Événement (Bytí a událost, 1988) a ve spise Logiques des mondes  (Logika světů, 2006)) používá matematické pojmosloví. Vychází například z teorie množin a z díla Georga Cantora, Paula Cohena, Williama Hugha Woodina a dalších matematiků. Ontologii, tedy zkoumání jsoucna jako takového, Badiou zkrátka matematizuje, neboť právě matematika podle něho vyjadřuje to, co je vůbec možné o bytí jakožto bytí vyjádřit. Odtud pak jeho výrok, že „bytí je mnohostí bez jednoho“. Mnohé tak klade před jedno, které v jeho pojetí existuje pouze jako operátor započítávání a prezentace. Jedno není – bytí je vždy multiplicitou multiplicit, nikoliv jednotek, praví Badiou. Bytí jakožto čirá mnohost nám však není přístupné, vždy se prezentuje jako situace konstituovaná a strukturovaná právě započítáváním do relativních celků. Do těchto situací pak občas a neočekávatelně vstupují události, které vůči situacím obsahují cosi nadpočetného. Rozpoznání excesivních událostí a vědomá volba a věrnost vůči jejich tušené pravdě poté konstituují subjekt.

Obsah I. části rozhovoru (filozofie):

  • Kde jsou styčné plochy, a naopak meze filozofie a matematiky
  • Které tři myslitele Badiou považuje za skutečné filozofy
  • Jak nahlíží na dialektiku a na odkaz G. W. F. Hegela
  • Kvůli čemu Badiou kritizuje filozofa Adorna
  • Jak se to má s pravdou a univerzalitou, a jaký je mezi nimi vztah
Alain Badiou
II. část rozhovoru (umění), moderátorka: Jana Beránková, video: Marek Delong, ArtZóna

Umění

V opozici k postmodernímu relativismu vrací Badiou do hry tematizaci pravd. V jeho pojetí je však nepřináší samotná filozofie, nýbrž čtyři pravdivostní procedury: láska, věda, politika a umění. V těchto oborech lidské činnosti se lze vymknout strukturální nadvládě současné situace a dotknout se tak jiného nekonečna. Například v umění, které se musí přirozeně potýkat s konzervativním odporem a momentální společenskou poptávkou, toho lze dle Badioua docílit tvorbou směřující k univerzalismu. 

Obsah II. části rozhovoru (umění):

  • Jaký je rozdílem mezi uměleckým produktem-odpadem a skutečným dílem
  • Kdo a proč kupuje oficiální výtvarné umění, co se mění a co zůstává
  • K čemu by měla být inestetika
  • Kvůli čemu Badiou kritizuje filozofa Adorna
  • Jak Badiou nahlíží na budovu Nové scény Národního divadla, kde se rozhovor s ním uskutečnil
Alain Badiou
III. část rozhovoru (politika), moderátorka: Jana Beránková, video: Marek Delong, ArtZóna

Politika

Badiou se od mládí politicky angažoval, patřil k zakládajícím členům Jednotné socialistické strany (Parti socialiste unifié) a účastnil se také hnutí za nezávislost Alžírska. V duchu pařížských květnových revolt roku 1968 založil s přáteli radikální maoistickou skupinu (Union des communistes de France marxiste-léniniste), šířící komunistické ideje čínské kulturní revoluce. Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků se jich dodnes nezřekl. Badiou ve své knize L’Hypothèse communiste (Komunistická hypotéza, 2009) píše, že náš dluh vůči kulturní revoluci zůstává nesmírný, neboť šlo o poslední revoluci ve jménu třídního boje… Přes zmíněné kontroverze Badiou v současnosti není členem žádného politického uskupení a záměrně se neúčastní voleb. Ve Francii bojuje za práva menšin, v poslední době především nelegálních imigrantů.

Obsah III. části rozhovoru (politika):

  • Proč se Badiou kdysi angažoval proti alžírské válce
  • Kdy a vůči čemu nelze mlčet
  • Co mělo společného pražské jaro 1968 a pařížské nepokoje z téhož roku
  • Jakými argumenty Badiou obhajuje Marxe a myšlenku komunismu
  • V čem dosavadní pokusy o komunismus selhaly a proč je vlastně ani nelze nazvat komunistickými

Související