Diskuse

*

*

*

 

« 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 » »| (110)

Odpověď

Vážený Patriku. Diktát z Berlína asi ne ,ale ty zaprodaný mrchy co nám vládnou určitě.Já jsem normální Čech a je mi 40. Ale taková šílená protiruská kampaň jako je u nás snad není nikde ve světě.A myslím si ,. že díky těm hajzlům co nás dnes vedou si prožijeme jednou podobný Mnichov. A je třebe říci, že to náš národ úpotřebuje jako sůl, protože moc zapomíná. Asi vše. Zdravím

Autor: Petr, 4. 10. 2008; 04.42

Dnes je 29.9. 70. vyroci podpisu Mnichovske zrady.

Ceska televize za dnesek venovala teto smutne kapitole nasich novodobych dejin priblizne 20 minut z celkoveho vysilani CT,CT24. Je zajimave, ze zatimco o srpnovem vyroci pripravila CT porad ktery bezel celou noc.Ktera byla primo nasakla nenavisti ke vsemu ruskemu.K vyroci Mnichovske dohody venovala usmudlanych 20 minut.To o stavu naseho verejnopravniho media ledacos vypovida.Ma to snad na svedomi nejaky diktat primo z Berlina?!

Autor: Patrik, 29. 9. 2008; 23.23

Odpoveď PETROVI (možno aj iným)

Peter. Musím reagovať na niekoľko Vašich slov. 1. Asi ste nepozorne čítal. Ja som nič svoje nenapísal, len som doslova citoval skrátenú verziu poviedky, ktorá bola publikovaná v uvedený deň v menovaných slovenských novinách a určite v správny čas. 2. Jej autorom (ktorého som zámerne neuviedol - kvôli odozve)je francúzsky poviedkár, dramatik, historik a archeológ PROSPER MÉRIMÉE (1803 - 1870)najznámejší svojou novelou Carmen, podľa ktorej Bizet skomponoval svoju svetoznámu operu. Uvedenej poviedke (o Korzičanovi, ktorý zabil svojho syna v mene spravodlivosti), dal Mérimée názov "Mateo Falcone" - mimochodom ruský skladateľ Cézar Cui (Kjui)vytvoril operu rovnakého mena. 3. Myslím si, že ste nesprávne pochopil, lepšie povedané vôbec nepochopil zmysel tohto príbehu, ktorý je akýmsi podobenstvom napätej atmosféry tých osudných dní, z ktorých sa treba poučiť - akousi alegóriou toho dramatického letného mesiaca, symbolickým vyjadrením, v tom období až nenávisti občanov takmer celej republiky voči okupantom a ich prisluhovačom. Len si treba oživiť pamäť. 4. domnievam sa, že ste sa asi narodili po roku 1968 resp. ste už na všetko z toho roku normalizačným projektom asi zabudli alebo sa Vás ten, ako uvádzate, "blábol či hovadina" francúzskeho umelca nejako dotkol. Neviem, nechcem a ani Vás nebudem nejako kritizovať, ale myslím si, že by ste viacej mali rozmýšlať nad tým čo čítate. 5. Mne sa ospravedlňovať nemusíte, skôr by si to zaslúžil pán Mérimée. 6.Sme už odvtedy o 40 rokov starší a treba odpúšťať i keď je to niekedy tak ťažké. I ja Vám prajem pekný deň a veľa šťastia Peter.

Autor: Edo, 3. 9. 2008; 18.12

Edovi

EDo.To co jste napsal je blábol o ničem . Je mi Vás opravdu líto.Přeji Vám i nadále tak pěkný a bezstarostný život, když se můžete zabývat takovou hovadinou. Pěkný den.

Autor: Peter, 3. 9. 2008; 08.05

Poviedka "ZRADCA" - pre všetkých čo zažili augustovú noc

Vďaka za skvelý program!!!!!! I ja chcem svojou troškou prispieť "do mlyna" a to krátkou poviedkou, ktorá vyšla 31. 8. 1968 v stredoslovenských novinách Smer, ktoré si chránim ako oko v hlave - sú spomienkou na ranu, ktorá sa ťažko hojí. Istý otec troch dcér sa po mnohých rokoch dočkal vytúženého syna. Chlapec rastie. Má desať rokov a je rovnako zdatný v streľbe a iných mužských schopnostiach ako jeho otec, ktorý je okrem toho široko-ďaleko známy svojou cťou. Jedného dňa ostal syn doma sám. Zrazu počuje výstrel a vtom ranený muž vbehne do dvora. Prosí o záchranu, o skrýšu. Ako odmenu ponúka chlapcovi strieborný peniaz. Chlapec prijme mincu a schová raneného do sena. Vzápätí prichádzajú vojaci zbehovi na stopu. Vyzvedajú sa chlapca, či niekoho nevidel. Tento spočiatku zapiera, no keď mu kapitán ponúkne hodinky - zrádza. Lapený väzeň sa pri východe z domu obráti, odpľuje si a povie: "Dom zradcu." A tu sa vracia otec. Keď sa dozvie, čo sa stalo, odvedie syna kúsok od domu a zastrelí ho vlastnou rukou. Na ženinu otázku: "Čo si to vykonal?" - odpovie: "SPRAVODLIVOSŤ!!" K tomuto príbehu netreba komentár. Či sme sa dočkali spravodlivosti, nech už posúdi každý sám.

Autor: Edo, 2. 9. 2008; 21.49

Obávám se, že k roku 1938 a 1939 nic nebude,

nebo že se bude jednat o slabý odvar. Připomenutí Mnichovské zrady od našich tehdejších i současných spojenců Velké Británie a Francie a okupace Německem, které u nás v současné době ovládá prostřednictví médií veřejné mínění, není pro ČT žádoucí.

Autor: Pavel, 29. 8. 2008; 23.50

Tohle se podařilo!

Děkuji mnohokrát všem zúčastněným za nápad a provedení projektu Srpnová noc. Celé pásmo mělo invenci, spád, nespornou dokumentární hodnotu a domnívám se, že díky svému schématu / střídání "aktuálních" zpráv, rozhovorů, vzpomínek, dobových materiálů a hlavně písniček / i přitažlivost pro diváky, kteří jinak dokumentární pořady nevyhledávají. Byl bych moc rád, kdybychom se dočkali podobných "přímých přenosů z minulosti" i u příležitosti jiných pro náš stát / a naši přítomnost / významných výročí, jako jsou roky 1918, 1938, 1948, 1989 apod. Takovýto zdařilý nápad by neměl zapadnout...

Autor: Martin Jaglář, 28. 8. 2008; 08.00

je to ponekud slozitejsi

CT ma zasluhu na tom, ze udelala prvni (?) opravdivy krok v synthese udalosti kolem 21. srpna. Pochopitelne, bylo vu zapotrebi vclenit historicky pohled na nastoleni, vyvoj a zanik komunismu vu CR a tzv. Vychodni Evrope do skolnich osnov a beznych diskusi aby se s touto nedavnou minulosti kazdy mohl vyrovnat a odpoutat se. Je go dulezite aby se clovek mohl vice venovat pritomnosti a budoucnosti vu rovnovaze a bez vycitek. V roce 1968 mi bylo 10 let. Vice nez polovinu zivota ziji ve Svycarsku, takze jsem od bezneho deni odriznut - ale moralni hledisko zustava. Male zklamani: Skoda, ze veskera videa jsou orientovana na IE (windows) a nejsou dostupna z Mac OS :-(

Autor: Zdenek, 27. 8. 2008; 12.27

naše budoucnost

Délka našeho života nezáleží tolik na našem zdraví či osudu,ale možná na stavu současného Ruska!!!!!!!!!

Autor: xx, 27. 8. 2008; 00.54

ZÁSLUŽNÝ POŘAD - S VÝHRADOU

Především dík a uznání za tento pořad - takováto všeobsáhlá připomínka oněch srpnových událostí měla vlastně být už dávno natočena. Bylo zde - téměř - všechno, co zde být mělo; od autorů pořadu bezpochyby velký výkon, kterému patří uznání. Po značně rozpačitém (nechceme-li přímo říci: slabém) začátku pořad naštěstí poté gradoval, a chvílemi byl skutečně až emotivně strhující. Přes tato všechna pozitiva však zůstávají dvě výhrady. Ta jedna je čistě technického rázu: autoři pořadu bohužel od ČT24 převzali onen nevýslovný nemrav, pod běžícím pořadem nechat paralelně běžet text se zcela jinými sděleními. Co se ještě jakž takž nechá tolerovat u zpravodajského kanálu trpícího potřebou alespoň opticky se poněkud odlišit od "normálních" zpráv, u dokumentárního pořadu s natolik emotivním nábojem bylo, velice zdrženlivě formulováno, naprostou bezmyšlenkovitostí. Pozornost diváka tak byla neustále tříštěna do dvou rovin. Na straně druhé, když byl vysílán finský dokument oněch událostí, byl jeho finsky namluvený komentář ponechán bez českých podtitulků! Rozuměj tomu, kdo můžeš... Druhá výhrada je ovšem mnohem závažnější: jistě, pořad sám byl fokusován čistě na onu srpnovou noc, samý akt okupace; ale jestliže se předtím úvodem nevysvětlilo, co to vlastně bylo "Pražské jaro", v čem spočívala jeho jedinečnost a jeho síla, pak je to asi to samé, jako kdyby se natočil pořad o Mistru Janu Husovi, který by se omezil čistě jen na akt jeho upálení, a veškerou historii předtím by omezil na sdělení, že Hus se prostě tak nějak dostal do konfliktu s oficiální církví, a té že se to nelíbilo natolik, že proti němu zasáhla silou. Jistě, dokázat vyhmátnou pravdou podstatu "Pražského jara", to není záležitost nikterak jednoduchá; vlastně by to byla úloha pro filozofy. Jenže jediný přizvaný filozof Bělohradský v tomto ohledu bohužel selhal na celé čáře; Karel Kosík, který by zřejmě dokázal objasnit mnohem více, je už bohužel po smrti; další "prominentní" filozof oné doby, Lubomír Sochor, spáchal v emigraci sebevraždu. Takže nakonec jediným "sdělením" o podstatě dění oné doby byl emotivní výkřik bývalého mukla, že "komunismus je vždycky zločin". Takový odsudek je sice možno pochopit u někoho, kdo strávil léta v žalářích tehdejšího režimu - ale jeho poznávací hodnota je nicméně naprosto nulová. Zbývá tedy doufat, že alespoň k padesátému výročí nejen okupace, ale i celého "Pražského jara" se najde někdo, kdo by si dal práci s tím, osvětlit pozadí všech těch událostí. Připomeňme si jenom: tehdejší "Pražské jaro" k sobě poutalo pozornost opravdu celého světa, ať v dobrém či zlém - vždyť se tady rozhodovalo nejenom o tom, zda je tehdejší socialismus reformovatelný či nikoli, ale byl to i ze světového měřítka jedinečný pokus o syntézu nějakého vyššího ideálu s principem osobní svobody. Pokud se tohle všechno vynechá, pak se světodějná událost zredukuje jenom na záležitost čistě lokálního dosahu, kde jedna malá země se dostala do konfliktu s mocným sousedem, který tento konflikt vyřešil mocenským zásahem ve svůj prospěch.

Autor: Jopol, 26. 8. 2008; 13.58

« 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 » »| (110)

středa 20. 8. 2008 od 20:00 na ČT1 | Nastavit připomenutí | Přidat do Osobního programu | VPS:  | 599 minut