Chat

Jakub Voříšek

Jaká je práce televizního a rozhlasového moderátora? Co všechno by měl správný moderátor umět? Poznávají ho děti na ulici? Hostem našeho online chatu bude Jakub Voříšek, moderátor Zpráviček a Rádia Junior.

Záznam chatu ze čtvrtka 28. února

Štěpán: „Ahoj, chtěl jsi už od dětství být moderátorem nebo hercem? Chci být totiž také hercem...“

Jakub Voříšek: „Ahoj, Štěpáne, zdravím Tebe i všechny ostatní, kteří mi dnes píší! V dětství jsem chtěl být hercem a dokonce jsem hrál amatérské divadlo. Časem jsem ale pochopil, že to nebude nic pro mě :-) O kariéře moderátora jsem začal uvažovat až na vysoké škole. A jsem moc rád, že se to povedlo!“

Ondra: „V kolika letech ses rozhodl pro práci moderátora a proč?“

Jakub Voříšek: „Ondro, Tvoje otázka souvisí s tou předchozí... Už na střední škole - tak od sedmnácti let - jsem moderoval různé školní akce a podobně. Tehdy mě začalo bavit mluvit k lidem a tak jsem tuhle svoji zálibu začal rozvíjet :-)“

Anežka Freundová: „Co by mněl umět moderátor?“

Jakub Voříšek: „Zdravím Tě, Anežko, díky za dotaz :-) Moderátor by měl umět mluvit (správně vyslovovat) a měl by rozumět tomu, co povídá - jedině pak může dál předávat to, co je třeba. Nejdůležitější ale podle mě je, aby příjemně působil na diváky/posluchače. To je složitější - žádná škola tě to totiž nenaučí :-) Nevím, jestli působím sympaticky, ale snažím se...“

Teodor: „Máte tam green screen studio????????????????“

Jakub Voříšek: „Teodore, to už je celkem složitý technický dotaz :-) Tedy - dotaz jednoduchý, odpověď složitější: Ve studiu skutečně máme "green screen" - reálně je tedy celé zelené. Až díky počítačovému efektu je studio pro diváky krásně barevné...“

Michael: „Jak dlouho delate moderatora ? A jakou školu jsi studoval.“

Jakub Voříšek: „Dobré odpoledne, Michale. K moderování v televizi a v rádiu jsem se dostal celkem oklikou. Po gymplu jsem nejdřív studoval politologii, až potom mediální studia (ta už se týkala novin, rádia a televize). A díky "mediálkám" jsem přišel nejdřív k TV (před čtyřmi lety) a následně k rádiu (asi o půl roku později). Děkuju za otázku!“

DAYD: „Komu fandíte v ledním hokeji a komu ve fotbale?“

Jakub Voříšek: „To je dobrá otázka :-D Protože jsem původně z Hradce Králové, fandím místním hokejistům. Těm se v současnosti daří, tak doufám, že se povede play-off! S hradeckými fotbalisty už je to těžší, ale snad se brzy zvednou :-) Jinak ale nejsem moc "zarytý" fanoušek, takže se z prohry svého týmu nehroutím.. Je to spooort.“

Zuzana Janda: „Ahoj . Míš jezdit na koní?“

Jakub Voříšek: „Ahoj, tady odpovím jednoduše - už jsem párkrát jel, ale asi bych si sám na projížďku netroufl - kůň nemá brzdy a toho se bojím :-) Ale pod něčím dohledem se projedu rád.“

DAYD: „Jste nějak příbuzný s Karlem Voříškem?“

Jakub Voříšek: „Na tuhle odpovědět musím, často se mě na to lidé ptají. S žádným Karlem příbuzný nejsem, ani s Voříškem ani s jiným. Takže pouhá shoda jmen, pane Lustigu.. ;-)“

Nikolka: „Jaké to je být moderátorem??“

Jakub Voříšek: „Nikolko, dobrý den! Být moderátorem je prostě super. Samozřejmě to má světlé i stinné stránky, ale protože to dělám rád, moc mě to baví. To je podle mě hodně důležité - když člověk dělá práci, která ho baví, je to dítě štěstěny. To já jsem!“

Štěpán: „Ahoj, Těšíš se opět ( jako každý rok ) do Zlína na festival?“

Jakub Voříšek: „Samozřejmě! I letos se tam chystám a moc se těším! Je bezva aspoň na jeden týden opustit zelené studio a potkávat se s lidmi na takové příjemné pohodové akci, tak na viděnou ve Zlíně :-)“

Kačka: „Proč jste chtěl moderovat Zprávičky? Chtěl jste být moderátor?“

Jakub Voříšek: „Kačko, úplně původně jsem chtěl pracovat v "dospěláckém" zpravodajství. Nakonec jsem ale moc rád, že jsem se stal moderátorem Zpráviček - u nás neslyšíš tolik negativních zpráv a je to celé takové veselejší :-)“

Michael: „Sbirate turisticke vizitky turisticke znamky nebo stare mince a bankovky já už mam československe ???“

Jakub Voříšek: „Nestandardní otázka - rád odpovím :-) Turistické známky ani mince nesbírám, ale mám doma ty tři speciálně vyrobené pamětní mince s Masarykem, Benešem a Štefánikem, které byly vydány k loňskému výročí založení Československa. A jsem za ně rád.. A možná to je začátek velké sbírky..“

Jan: „Jak dlouho to děláte ?“

Jakub Voříšek: „Jene, už tady sedím víc než půl hodiny a ještě tu tak půl hoďky budu“

Ondra Hejsek, 8 let: „Ahoj Kubo,mám tě moc rád. Vzpomínám si,jak si jel na tom segway ve zprávičkách, to byla sranda. Proč děláš takové srandy?“

Jakub Voříšek: „Ondro, to mě moc těší! To víš - i ve Zprávičkách musí být legrace a festival ve Zlíně je k tomu jako stvořený, tak snad i letos vymyslíme různé srandy! Děkuju za dotaz!“

Štěpán: „Ahoj jak dlouho trvají natočit ZPRÁVIČKY?“

Jakub Voříšek: „Štěpáne, Zprávičky jsou pětiminutové, a tak by jejich natočení mělo trvat pět minut. Ale protože nevysíláme živě, občas se i něco "předělává" a může se to o pár minut protáhnout :-) K tomu si já přičítám čas strávený v maskérně a v kostymérně, to mně zabere víc než samotné natáčení..“

Bagr: „Piješ pivo?“

Jakub Voříšek: „Ahoj, bagře! Ano, už od osmnácti let. Ale ne moc - dám si jedno dvě :-)“

DAYD: „Váš moderátorský vzor, Vaše moderátorské vzory?“

Jakub Voříšek: „Moderátorské vzory vyloženě nemám, ale samozřejmě se snažím učit se od starších a zkušenějších kolegů a "brát" si od nich to nejlepší. Chtěl bych mít klid Marka Ebena, být pohotový jako Aleš Zbořil a vtipný jako Leoš Mareš. A těch mých oblíbenců je víc - třeba i Jan Rosák nebo v poslední době Aleš Háma.“

Barbora šteklova: „Jaké to je být moderátor??????????“

Jakub Voříšek: „Na tuhle už jsem odpovídal Nikolce, ale nevadí - rozšířím odpověď :-) Být moderátorem je moc příjemné povolání, ale zároveň je to celkem zodpovědná práce. Když si uvědomíš, že se na Tebe dívá třeba 100 tisíc lidí, musíš si dát hodně záležet. I když se třeba zrovna necítíš dobře a něco tě trápí, divák to nesmí poznat. Malí i velcí sledují Zprávičky, aby se něco zajímavého dozvěděli, a nezajímá je, jestli se "v zákulisí" děje něco nepříjemného. Moderátor by se měl vždycky chovat profesionálně a být na lidi příjemný. To vlastně platí i v životě: myslím, že když člověka něco "žere", neměl by si svoji špatnou náladu vybíjet na ostatních. U moderátora to platí tuplem!“

DAYD: „Co vy a charita?“

Jakub Voříšek: „Dayde, vy nás ale zásobujete, pane Karfík! Otázku si upravím - co já jako moderátor a charita? Myslím si, že když má člověk možnost a kapacitu, měl by pomáhat těm, kteří to potřebují. Charita je pro to ideální. Když můžu, rád moderuju akce pro některé dobročinné organizace - v minulosti třeba pro Pomozte dětem nebo Centrum Paraple.“

Teodor: „Jak vám ukazují text handsfreečkem?????????????????????????“

Jakub Voříšek: „Další technický dotaz :-) Když moderuju Zprávičky ve studiu, vidím text na tzv. čtecím zařízení. Současně mám schované "ucho", do kterého mi režisér (z vedlejší místnosti - z režie) dává různé pokyny, jako třeba: "teď se otoč do kamery číslo tři", "podívej se do kamery čtyři a rozluč se" a tak podobně :-)“

Štěpán: „Stalo se někdy že Ty a Evča jste byli nemocní?“

Jakub Voříšek: „Štěpáne, občas se to stane a je to celkem nepříjemné. Jsme totiž jenom dva a někdy ten druhý prostě zaskočit nemůže. Mně se to moc často nestává, ale mám za sebou čerstvou zkušenost. - Minulý týden mi po nemoci vypověděly službu hlasivky a pral jsem se s tím celý týden. Nejdůležitější je, aby divák pokud možno nic nepoznal a když pozná, aby ho to co nejmíň rušilo :-)“

DAYD: „Co je těžší moderovat Zprávičky nebo Rádio Junior?“

Jakub Voříšek: „Oboje má svá specifika :-) V televizi je člověk slyšet i vidět, při mluvení si tedy musí taky dávat pozor na to, jak vypadá. V tom jsou Zprávičky těžší. V rádiu ale zase na druhou stranu vysílám živě.- Moderátor tedy nemá možnost opravit případné nedostatky, protože ho už v tu chvílí poslouchá spousta lidí. A v tom je zase obtížnější rozhlas. Vybírat bych si ale nechtěl - jsem rád, že můžu dělat obojí a střídat to.“

Štěpán: „Ahoj, Jste s Evou nejepší moderátoři světa...“

Jakub Voříšek: „A to je krásná tečka za tím naším případem! :-) Díky moc, těší mě, jestli si to opravdu myslíš. Zároveň tímto děkuju Tobě i ostatním, kteří mi dnes napsali. Loučím se a doufám, že se uvidíme co nejčastěji u Zpráviček, uslyšíme co nejvíc v rádiu a že se třeba někdy brzy potkáme i osobně, abyste nemuseli cvakat do klávesnice a mohli jsme to všechno probrat osobněji. Ahoj! ;-)“