Samaritánka

Dvě soulské středoškolačky se rozhodnou získat peníze na cestu do Evropy nezvyklým způsobem: Če-jong se prostituuje a Jo-džin jí pomáhá hledat zákazníky. Dívky na tom nevidí nic divného. Naopak Če-jong se dokonce zhlédne v legendární indické prostitutce jménem Vasumitra, která tělesným sblížením obracela muže na budhistickou víru. Jednoho dne se však Če-jong vážně zraní při pádu z okna. Jo-džin ji v šoku sama donese do nemocnice, Če-jong však přesto na následky zranění umírá. Osamělá Jo-džin najde svérázný způsob, jak se znovu příblížit své nejlepší kamarádce a odčinit spáchané hříchy. Tichý příběh oněch ztracených mladých duší však dostane další rozměr ve chvíli, kdy do něj vstoupí Jo-džinin otec. Kruté poznání toho, co jeho holčička dělá po škole, vede toto komorní drama k nevyhnutelné tragédii. Přesto, jak říká sám režisér: "Samaritánka je tichý film. Je v něm pochopení i odpuštění... nabádá nás k tomu, abychom pochopili své strastiplné životy..."

Ki-duk Kim jako by v tomto filmu ustoupil od razance své předcházející kontroverzní tvorby, jež mnohdy šokovala nečekanými naturalistickými zvraty. I v Samaritánce se objevuje násilí, sex a smrt, avšak v poněkud jiné poloze než dříve. Opět jsme konfrontováni s podivně odcizeným světem, v němž postavy osaměle existují jakoby vytržené z vlastních kořenů. V současném světě, "v němž nemáme důvod ani čas ohlédnout se zpátky a pátrat po tom, kde se stala chyba. Neustále obklopeni masou jiných lidí, jako hejno ryb, sebou necháváme vláčet sem a tam. Proto pomalu ztrácíme schopnost rozlišovat mezi tím, co je dobré, a co zlé." V tomto příběhu je to otec, který se ptá, kde se stala chyba.

Ki-duk Kim získal za svůj film, pro nějž napsal i scénář, je autorem výtvarné stránky filmu a nakonec ho i sám sestříhal, cenu Stříbrný medvěd za režii na MFF v Berlíně 2004.

Ki-duk Kim (nar. 1960 v jihokorejské provincii Kyonsang) je dnes nejen nejslavnějším korejským režisérem, ale patří nejlepší světové režiséry současnosti vůbec. Je samoukem a jeho cesta k filmu nebyla přímočará. Nepřizpůsobivý žák ve škole, seržant Korejského námořnictva (nejtvrdší vojenská služba), výtvarný talent a nakonec student malířství ve Francii. Žil z toho, co utržil za vlastní obrázky na ulici. Když se jako 33letý vrátil do Koreje, začal psát scénáře. A navzdory absenci jakéhokoliv literárního, či filmového vzdělání, za ně získal nejprestižnější domácí ceny. O tři roky později natočil svůj první film Krokodýl (Ageo, 1996) a zahájil svou režijní dráhu, která jej dovedla na pódia světových filmových festivalů. Jeho rukopis je nesmírně osobitý a vymyká se všem pravidlům. Náměty jeho autorských příběhů jsou velmi netypické a často překvapivě pointované, na výtvarné stránce obrazu je víc než patrný jeho vlastní výtvarný talent a způsob, jakým zachází s prostorem a časem je vždy přímo podřízen vnitřnímu sdělení příběhu. Dokáže zachytit budhistickou meditaci stejně jako brutální násilí. Obrazy, které používá, však nemají šokovat bez účelu. Mají bořit hranici mezi plátnem a divákem tak, aby divák spoluprocítil téma filmu. Ne každý je na takový dialog připraven, v každém případě je každý jeho nový film velmi očekáván. Zatím v roce 2008 dokončil svůj šestnáctý film Bi-mong (Sen).

Česká televize nyní postupně uvede 4 filmy, které natočil mezi roky 2004-2006, Samaritánka, 3-iron, Luk a Čas.