Pořady

herec

Petr Čepek

narozen 16. září 1940
zemřel 20. září 1994

Divadelní a filmový herec Petr Čepek se narodil v roce 1940 v Praze, ale po smrti otce se ještě během války rodina přestěhovala do Ostravy. Tam Petra nesmírně oslovilo divadlo – v podstatě ochotničil už od své puberty. Po vystudování gymnasia byl v roce 1958 přijat na&DAMU, kde mezi jeho spolužáky v ročníku patřili mj. Josef Abrhám, Ladislav Mrkvička, Jiří Krampol, Marie Málková či Jana Drbohlavová. Závěrečný diplom na škole nakonec na popud StB nezískal – a to kvůli své rovné a čestné reakci na Mrkvičkův incident při majálesu. Vrátil se do Ostravy: napřed narukoval na vojnu a poté působil v Divadle Petra Bezruče, kde zazářil v roli Andrease v Nezvalově hře Milenci z kiosku. Během ostravského angažmá se stačil oženit s baletkou Janou a po krátké době zase rozvést. V pětašedesátém se skupina herců Bezručova divadla v čele s Janem Kačerem stěhovala opět do Prahy, kde v ulici Ve Smečkách vznikl Činoherní klub. A právě tato scéna se stala Petrovou domovskou – působil zde (a ve spřízněném Činoherním studiu v Ústí nad Labem) až do své předčasné smrti. V Činoheráku se podílel na spoustě slavných kusů, jimiž byly například Mandragora (Machiavelli), Zločin a trest (Dostojevskij), Revizor (Gogol), Svatba (Čechov), Narozeniny (Pinter), Cesta dlouhého dne do noci (O´Neill), Maloměšťákova svatba (Brecht), Tři v tom (Vostrý), Povídky z vídeňského lesa (Horváth)… V roce 1989 Čepek nejprve podepsal petici Několik vět a později jako jeden z čelních představitelů divadelní obce aktivně ovlivňoval průběh tzv. sametové revoluce a stál i u zrodu Občanského fóra.

Jako herec byl Petr Čepek až nerudný perfekcionista: vždy připravený, a tuto připravenost vyžadoval i od ostatních. Jeho zamlklost, krátké odsekávané věty a temný uhrančivý pohled – tím vším byl zvláštně přitažlivý, zejména pro opačné pohlaví. Film ho objevil ve druhé polovině 60. let a Čepek si v tom čase zahrál několik hlavních rolí. Naopak v době tzv. normalizace nebyl Barrandovem pro svůj jasný antikomunistický a morální postoj příliš obsazován (občas natočil něco na Slovensku), ale poměrně často se objevoval v televizních filmech a inscenacích. V 80. letech byla jeho účast v barrandovských filmech jakžtakž trpěna. Exceloval v hlavních rolích filmů Hotel pro cizince (1966), Údolí včel (1967), Ohlédnutí (1968), Adelheid (1969), Nahota (1969), Petrolejové lampy(1971), Návraty (1972), Škaredá dědina (1975), Zánik domu Usherů (1980, krátkometrážní film), Tři veteráni (1983), Svědek umírajícího času (1990) a naposledy ve snímku Lekce Faust (1994).

Velké nebo zajímavé role měl i ve filmech Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969), Smrt černého krále (1971), Babička (1971), Morgiana (1972), Tajemství ocelového města (1978), Past na kachnu (1978), Trhák (1980), Postřižiny (1980), Slavnosti sněženek (1983), Jára Cimrman ležící, spící (1983), Rozpuštěný a vypuštěný (1984), Prodloužený čas (1984), Vesničko má středisková (1985), Smích se lepí na paty (1986), Krajina s nábytkem (1986), Mág (1987), Prokletí domu Hajnů (1988), Kainovo znamení (1989), Byli jsme to my? (1990) a Obecná škola (1991). V televizi je znám například z těchto filmů a inscenací: Cestující se připraví k odletu (1973), Jak přijít o život (1974), Ráno budeme moudřejší (1977), Nikola Šuhaj loupežník (1977), Jak zničit vlastní mužstvo (1977), Pracka v láhvi (1978), Ráno pod mesiacom (1979), Najatý klaun (1980), Portrét (1982), Bitva na kopci (1987), Sokratův podzim (1991). Objevil se i v hlavních rolích televizních seriálů Bocianie hniezdo (1981), Lekár umierajúceho času (1983) nebo Dlouhá míle (1989).

Po prvním, bezdětném manželství se během natáčení filmu Morgiana seznámil s herečkou Helenou Liškovou, jíž si vzal za ženu – narodila se jim dcera Petra (1972), pozdější počítačová grafička a výtvarnice. Divoký vztah ale trval sotva čtyři léta. Až teprve v roce 1980 potkal letušku Ivanu a tento svazek vydržel až do Petrovy smrti. S Ivanou  má dceru Kristýnu (1987), v současnosti divadelní dramaturgyni. O herci bylo natočeno několik dokumentů, mj. Nevyjasněná úmrtí: Oči Petra Čepka (1999), Příběhy slavných (2002).

Petr Čepek zemřel na rakovinu ve Vrchlabí v roce 1994.

Výročí  Petr Čepek – 25 let od úmrtí

Uvidíte…
alternative text

Mít někoho do deště

Petr Čepek, od jehož úmrtí v těchto dnech uplyne čtvrt století, a Lukáš Bech v příběhu o tom, jak důležité je pochopení blízkého člověka (1985). Dále hrají: V. Galatíková, J. Strach, J. Kreidl, D. Syslová, V. Besser a další. Scénář M. Doubrava. Kamera M. Dostál. Režie A. Moskalyk

alternative text

Příběhy slavných... Petr Čepek – 25 let od úmrtí

Příběhy slavných

Oči Petra Čepka

Na uhrančivého herce, od jehož úmrtí dnes uplyne 25 let, vzpomínají příbuzní, přátelé a kolegové J. Kačer, V. Galatíková, N. Divíšková, J. Vostrý, J. Herz, L. Smoček, L. Mrkvička, P. Nárožný a další (1999). Režie D. Urban

alternative text

Loupežnická pohádka

O slavném loupežníku Lotrandovi, který chtěl mít ze svého syna vzdělaného pána (1980). Hrají: V. Menšík, M. Stehlík, P. Čepek, J. Faltýnek, P. Svárovský, J. Vinklář a další. Scénář podle K. Čapka napsala J. Turnovská. Kamera V. Štinglová. Režie L. Koutná

alternative text

Sluníčko na houpačce

Televizní film o chlapci, který hledá domov (1981). Hrají: M. Vančurová, J. Bartoška, M. Mikuláš, P. Čepek, O. Sklenčka, B. Prokoš, K. Heřmánek, E. Balzerová, D. Veškrnová, L. Trojan, M. Dvorská, L. Skořepová a další. Scénář M. Mathausová. Kamera I. Šlapeta. Režie J. Adamec

alternative text

V HLAVNÍ ROLI ZLOČIN… Petr Čepek – 25 let od úmrtí

Jak přijít o život

Petr Čepek, od jehož úmrtí uplynulo v těchto dnech 25 let, a Karolina Slunéčková v kriminálním příběhu o vině, vydírání a vraždě (1974). Dále hrají: J. Hlaváčová, J. Somr, M. Tichý, V. Krška, L. Plachá, F. Krůta, R. Vodrážka a další. Scénář J. Eismann. Kamera A. Nožička. Režie O. Kosek

Odvysílané pořady