Pořady

herečka

Jana Boušková

narozena 8. května 1954

Česká herečka Jana Boušková se narodila v roce 1954 v Kladně. Vyrůstala se svou o tři roky starší sestrou Evou, která se stala rovněž herečkou – už jako malé si obě hrály na divadlo. Později, v době studií na gymnáziu uvažovala Jana o profesi zubní laborantky, ale nakonec kvůli dyslexii a neschopnosti prokousat se přírodními vědami, po dvou letech své působení na škole ukončila. A hned napoprvé složila zkoušky na pražskou konzervatoř. Tu absolvovala v roce 1975, a jelikož už za studií hostovala v Tylově a v Národním divadle, hned po ukončení školy získala řádné angažmá na scéně nejslavnější – v činohře Zlaté kapličky. Poprvé se na prkna, která znamenají svět, Jana postavila ještě coby studentka, když si v Tylově (Stavovském) divadle zahrála roli Josefiny v Šamberkově Ševcovské komedii. Následovala úloha Terezky v Tylově Tvrdohlavé ženě. A pak to byly další role, kupříkladu Nataša v Tolstého Vojně a míru, Kristina ve Stroupežnického Našich Furiantech, Kráska v Hrubínově Krásce a zvířeti, Dorotka v Tylově Strakonickém dudákovi, Aňa v Čechovově Višňovém sadu, Kateřina v shakespearovském kuse Marná lásky snaha atd.

Co se týče natáčení celovečeráků nebo televizních filmů, obé pro Janu Bouškovou začalo opět už během studií. V roce 1971 se mihla v cameu jedné z žákyň čarodějné školy v komedii Dívka na koštěti, o rok později v menší roli studentky Boženy v rodinném dramatu My, ztracený holky (1972). Poté přišla hlavní úloha Sylvy v televizním dramatu Hvězda první velikosti (1973), o dívce, která si vysnila, že bude slavnou herečkou, ale nakonec se na vytouženou AMU nedostane. Výraznou roli Alžběty Rejčky, manželky krále Václava II., pak brala v historické TV-inscenaci Královský gambit (1974). Následovalo období vedlejších úloh v krátkometrážních televizních komediích, jako třeba Růžová sobota (1974) nebo Šperk (1975), a dvě princezny v krátkometrážních TV-pohádkách Jak se Honza učil bát (1974) a Král Honza (1975). V pětasedmdesátém se herečka v roli Bětky mladší objevila i v TV-seriálu Nejmladší z rodu Hamrů, a mihla se coby Káťa v rodinném seriálu My z konce světa.

Slušný výkon Boušková předvedla v hlavní roli emancipované princezny Máni v povedené hudební Nezbedné pohádce (1976) – v ladovských kulisách vysvobozuje ženicha z Pekla a navíc čerty postaví pěkně do latě. Následovala další hlavní úloha Evy v psychologickém dramatu Pasiáns (1977), o studentce, která se přijíždí na chatu svých rodičů učit na zkoušky, ale najde jí vylámanou a uvnitř mladého uprchlého vězně. Další hlavní roli herečka brala v krátkometrážní TV-pohádce Florijánkovo štěstí (1977): hrála v ní princeznu Fanynku, která se zamiluje do chudého mládence, a tak pro ostatní bohaté nápadníky vymyslí nesplnitelné úkoly. Po vedlejší roli nevěsty hlavního hrdiny v TV-dramatu Já se vrátím (1977), se stala

na několik měsíců Michalou, dcerou Anny Holubové ve známém normalizačním TV-seriálu Žena za pultem (1977). Po hlavní roli Magdy, jež hodlá studovat chemii a nikoli divadlo, jak chtějí její rodiče, v podprůměrné TV-mikrokomedii Herecká dráha (1978), se herečka kvůli očekávání dítěte na čas odmlčela.

Do osmdesátých let vstoupila Boušková vedlejší úlohou dívky Lesněnky, zajaté v čarodějném lese v povedené TV- pohádkové komedii Strach má velké oči (1980). Následovala její zlá ptačí princezna Aranka, dcera krále ptáků v TV-pohádce O stříbrném a zlatém vajíčku (1981). Poté se objevila ve dvou televizních seriálech: česko-polském, sportovním Dlouhá bílá stopa (1982), a pak v prvním díle TV-krimi Malý pitaval z velkého města (1982). Ve dvaaosmdesátém dostala výraznou úlohu Lídy Muršové, průvodkyně po zámku v TV-krimi Smrt talentovaného ševce (1982), která pojednává o vraždě v podstatě nevzdělaného muže, jenž byl ovšem políben múzou výtvarných uměn. A v tomtéž roce brala herečka úlohu Jiřiny, dcery hlavní hrdinky v TV-komorním dramatu A zlehka zazvoní (1982). Poté ale začalo rolí poněkud ubývat. Navíc se většinou jednalo o podprůměrné mikro-komedie. Anebo pokud šlo o kvalitnější seriál, nebo televizní či celovečerní film, byly Bouškové nabízeny jen menší role: jako třeba Kristýna v historickém dramatu z období po třicetileté válce Komediant (1984) nebo spolupracovnice hlavního hrdiny v rodinném TV-dramatu Třetí táta (1988).

Od devětaosmdesátého výš to bylo s Bouškovou jak na houpačce. Například měla výraznou roli vězenkyně Andy v jednom z nejlepších polistopadových seriálů, dramatu Přítelkyně z domu smutku (1992), odehrávajícím se v ženském kriminále československé totality začátku osmdesátých let. V roce 1994 zazářila v televizním záznamu divadelní aktovky Pšenice na dálnici. Objevila se i v televizní mysteriózní komedii Rosa alchemica (1997) či populárních seriálech té doby jako Život na zámku (1997/1998) nebo Zdivočelá země (1997), ale také v propadácích (např. seriál Šípková Růženka, 2001, role Dany Svátkové). V roce 2001 brala úlohu Polívkové, manželky inženýra v mizerné komedii Jak ukrást Dagmaru (2001), v roce 2005 si zahrála v dobré povídce Štědrý večer navrátilce z cyklu 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, ale zároveň začaly její anabáze v „nekonečných“ soap-operách typu Ulice nebo Ordinace v růžové zahradě. Absolutní propad pak nastal po uvedení seriálu Ošklivá Katka (2008), ve kterém herečka ztvárnila Zuzanu Bertoldovou, matku hlavní hrdinky. Naopak, další matku jedné z hrdinek, Martiny si zahrála v, až na výjimky, vcelku chváleném seriálu Vyprávěj (2012). V menších rolích se objevila i v krimi seriálech Policie Modrava (2011) či Život a doba soudce A. K. (2014-2017) nebo v TV-krimi Případ pro lyžaře (2016).

Jana Boušková je aktivní i v dabingu, její nejznámější prací je nadabování Margot Kidder, která ztvárnila novinářku Lois Laneovou ve čtyřech dílech Supermana. Namluvila i několik ženských postav v populárním seriálu Columbo nebo Keith Griffin v její roli Vicki v sitcomu Správná Susan.

Jana Boušková byla dvakrát vdaná. Prvním manželem byl herec Petr Svojtka, který v roce 1982 dovedl svůj bohémský život do tragické smrti – posadil na oj mezi tramvajové vozy, a když se rozjely, spadl pod ně a byl jimi usmýkán. Herečka s ním má syna Jana (který se dnes věnuje ekologii). Hned v roce 1983 potkala muže, jenž se o ní již dříve neúspěšně ucházel, herce Václava Vydru – a ten se stal její životní láskou. Václav pak syna Jana přijal za svého, stejně jako Janinu neteř Terezku, která do rodiny přibyla po těžké nemoci své matky. Jana si Václava vzala až po mnoha letech společného soužití v roce 2007 a žijí spolu dodnes.