00:00:33 ZVONY,
HUDBA
00:00:45 ZVONEK
00:00:47 -Nazdar, Lído.
-Ježišmarjá...
00:00:50 -Tak už jsem tady.
-Zlato...
00:00:56 -Byla jsi nejpůvabnější herečka
českého filmu.
00:01:00 -Ježišmarjá.
-Prostě okouzlující osobnost.
00:01:04 Když jsi prošla kavárnou
nebo barem,
00:01:06 všichni se po tobě otočili.
00:01:09 Vůbec, jak tě napadlo filmovat,
anebo hrát?
00:01:12 -Přišel Krňanský na...
na konzervatoř a řekl,
00:01:16 že by chtěl čtyři nejhezčí...
00:01:21 dívky vidět.
00:01:23 No tak tam dali Fabianovou
a já nevím, koho ze 4. ročníku,
00:01:29 já jsem byla v prvním.
00:01:32 Pak se na mě podíval a povídá:
"Umíte zpívat?"
00:01:36 A já jsem povídala: "Jo."
00:01:38 Neuměla jsem, víš,
ale řekla jsem, že jo.
00:01:42 "Tak přijďte na zkoušku."
00:01:45 No a ihned si mě vzal Slavínský.
00:01:49 A já jsem přeci dělala
asi 6 filmů za sebou u něj.
00:01:54 Byla jsem angažovaná
na "Panenství".
00:02:00 A nejhorší bylo,
že zemřel ten den Rovenský.
00:02:06 Já jsem říkala:
"Co budeme dělat?"
00:02:10 A Miloš Havel řekl:
"Já znám jednoho scenáristu,
00:02:17 kterej je výbornej.
Nějakej Vávra."
00:02:20 Přišel najednou mladičkej...
00:02:24 A on mu řekl: "Já jsem nespokojenej
s tím scénářem,
00:02:29 ten se musí přepsat,
poněvadž to není ono."
00:02:35 -Stály stavby z ateliéru,
všecko...
00:02:37 -Já vím jenom,
že jsi psal celý noci.-Ano.
00:02:41 -A ráno jsi přinesl ty lejstra...
-Napsaný rukou.
00:02:45 -Napsaný rukou, a řekl jsi:
"Tohle se bude filmovat."
00:03:05 -Já jsem věděl,
že přijdete.
00:03:11 Máte krásné vlasy,
nádherné...
00:03:16 -Nechci!
Nic nechci!
00:03:23 To bylo zajímavý,
někdy herečka neumí
00:03:27 pochopit režiséra.
00:03:31 Ale já jsem tě chápala.
00:03:33 Já jsem věděla,
tohle chce a to se musí tak dělat.
00:03:40 A ta důvěra v tebe
00:03:42 mě tak posilovala,
že z toho byl krásnej film.
00:03:49 -V jednačtyřicátým jsme pak dělali
spolu, to už byl 4. film,
00:03:53 co jsem dělal s tebou,
jsme dělali "Turbínu", že jo?
00:03:57 -Ale to je zásluha tebe,
že jsem tu "Turbínu" vůbec hrála.
00:04:02 Protože Němci mně tenkrát
zakázali hrát český filmy,
00:04:07 a tys to prosadil.
00:04:10 Jak vidět,
nehodláte nadělat mnoho řečí,
00:04:13 pane Nezmar.
Nebudu vás tedy dlouho zdržovat.
00:04:17 Vy jste si přišel pro zbytek
mé upřímnosti.
00:04:20 -Ano, přišel.
-Ne tak hlasitě. To nemuselo být.
00:04:23 Tak pojďte sem ke mně blíž,
sem, až ke mně.
00:04:26 Bude to? Však vy to dovedete.
Tak je to dobře.
00:04:30 K tomu, co ti mám říct,
musí mezi námi být mříž a tma,
00:04:34 abys mi neviděl do tváře.
Potom se to dá říct co nejtišeji.
00:04:39 A když ti to povím, nemohu už se ti
víckrát podívat do očí.
00:04:43 Proto jsem ti to nemohla
povědět v parku.
00:04:46 A proto se už nikdy neuvidíme.
00:04:48 -Ale ta tvoje krása taky pobláznila
nejvyšší pohlaváry třetí říše.
00:04:57 -To mně dělalo trable,
ale to se vyvíjelo tak pomalu.
00:05:01 -A to byl Hitler a Goebbels, že jo?
-Ale ne.
00:05:05 Hitler,
ten mě zval při "Barcarolle".
00:05:09 Jak mě viděl,
tak zůstal úplně z kamene.
00:05:13 -Stát, ano.
-A koukal se na mě.
00:05:17 A já jsem nevěděla, co je.
A on mě druhej den pozval na čaj.
00:05:22 -Na čaj, ano.
-A já jsem tam seděla,
00:05:25 jak takovej blbec, víš,
poněvadž já jsem se nevyznala
00:05:30 v té třetí říši.-No jistě.
-A on mně řekl:
00:05:34 "Vy jste někomu podobná,
kdo v mém životě hrál velkou roli."
00:05:43 Pozval mě zase znova.
00:05:46 A to jsem měla s Fröhlichem
strašnej výstup.
00:05:51 On řekl: "Ty tam nepůjdeš,
já tě tam nepustím.
00:05:55 Ty řekni,
že máš hodinu franštiny."
00:05:59 Tak já jsem zavolala a řekla jsem:
SMÍCH-To je dobrý.
00:06:02 -"Já mám hodinu franštiny,
já nemůžu přijít."
00:06:06 -Diktátor třetí říše, že jo.
00:06:08 -A ten adjunktant řekl:
"Tak snad tu hodinu franštiny
00:06:12 si můžeš odpustit."
-Ano, to je krása.
00:06:15 -Já jsem brečela.
Já jsem tenkrát brečela, ale...
00:06:19 -A jak to s ním přestalo?
-Poněvadž mě to Fröhlich zakázal.
00:06:25 -Ty ses setkala s Goebbelsem.
Kdy to asi tak bylo?
00:06:30 A to byl tvůj takovej osud jakýsi.
Jako Hitlera, vy čtyřiatřicátým?
00:06:36 -Ne, já jsem jednou jela
na Schwanenwerder,
00:06:40 kde Gustav měl vilu.
00:06:46 A... Ono to kouří.
A já jsem...
00:06:52 Záhada. Přijela k tý vile,
ona byla zrovna olympiáda.
00:07:02 A já jsem tam přijela
a viděla jsem Goebbelse,
00:07:06 jak jde s dvěma holčičkama.
00:07:10 A on se zastavil a řekl:
00:07:14 "Frau Baarová,
kann ich Ihre Villa sehen?"
00:07:20 V tom vyšel Fröhlich a řekl:
00:07:23 "Ja, Herr Minister,
kommen Sie nur weiter."
00:07:29 No tak jsme šli dovnitř.
00:07:32 On mě pozval k nim.
00:07:34 A řekl: "Dneska večer budeme
hrát film s Anny Ondrak."
00:07:45 Ne, ona to řekla.
00:07:50 A on řekl: "Ne, my budeme hrát
"Der Spieler".
00:07:55 "Hráč".
-Ano.
00:07:59 -A to ji strašně dožralo.
-Aha.
00:08:02 -A já jsem tam seděla,
dívali jsme se na toho "Hráče".
00:08:07 A ona se zřejmě dožrala
a šla k Hitlerovi.
00:08:11 -A stěžovala si.
-Asi si stěžovala.
00:08:15 A Hitler řekl,
že mu zakazuje se se mnou stýkat.
00:08:23 Ona ihned UFA na to reagovala
a řekli,
00:08:26 tak ona nesmí už hrát.
00:08:32 -Už nesmí hrát v německým filmu,
že jo.
00:08:36 A později ti zakazovali
i v českém filmu hrát.
00:08:40 -Pozdějc.
-To se takhle stupňovalo.
00:08:43 -Pozdějc se to stupňovalo.
00:08:46 No a co bylo pak?
00:08:50 Já jsem pak pracovala
00:08:53 v takový továrně,
00:08:55 kde se lepily tašky nákupní.
00:09:02 Vysekávaly se z kůže
takový čtverečky a ty se lepily.
00:09:08 Pak, když mě odvezli Američani
a dali mě na čtyřku...
00:09:18 A ze čtyřky mě pak dali
na lidový soud.
00:09:22 Prostě nevěděli,
co mají se mnou dělat.
00:09:27 No tak mě tam drželi 16 měsíců.
-Ježišmarjá.
00:09:37 -Pak, asi po roce,
jsem věšela prádlo v zahradě
00:09:41 a někdo mně volal
a v telefonu říkal:
00:09:45 "Utečte, jdou vás zavřít."
-Jo.
00:09:48 -Tak já jsem řekla Marcele,
tý, která tam byla,
00:09:55 já jsem povídala:
"Ty nic nedělej, já půjdu,
00:09:59 a nedívej se vůbec na nic.
Tam stojí fízl u auta.
00:10:08 Já půjdu,
nebudu mít nic v ruce
00:10:11 a půjdu jako na procházku.
00:10:15 Jak mně bylo,
to ti nemůžu říct.
00:10:19 Šla jsem, ono to s ním trhlo,
ale nechal mě.
00:10:24 Já jsem vzala pak takovej...
00:10:27 dolů na Vítězný náměstí.
00:10:31 Taxíka a jela ke známý,
která byla se mnou taky zavřená.
00:10:38 Pak taky můj muž,
tenkrát Kopecký,
00:10:44 ten jel s Bromem
a převrátilo se jim auto.
00:10:50 Naštěstí.
A oni mně volali a já jsem říkala:
00:10:54 "Přijďte ihned!
00:11:01 Přijdou nás zavřít."
00:11:04 Tak on se nechal oholit,
vzal si nějakou rádiovku a přijel.
00:11:11 A měli jsme známého,
který měl americký vůz
00:11:15 s americkým číslem.
00:11:19 A ti známí řekli:
"To bude stát sto tisíc korun."
00:11:26 A oni vyměnili ten můj krásný norek
za hrozně špatný kožich.
00:11:36 Dostali sto tisíc, no a tak jsme se
dostali do Bratislavy.
00:11:41 Tomu jsme to zaplatili.
00:11:44 A jednoho dne řekl:
"Tak pojďte, půjdete.
00:11:51 A já půjdu..."
To byl malý "Grenverkehr", víš?
00:11:58 -Ano, hraniční přechod.
00:12:00 -Přechod. A on řekl:
"Já budu s nimi hrát karty..."
00:12:04 -Aha.
-"A vy musíte do příkopu
00:12:08 a v tom příkopě se musíte plazit
až k hranicím."
00:12:17 A Honza říkal:
"Tak teď udělej olympijský skok.
00:12:25 A musíme přeskočit tam."
00:12:29 A dva skoky jsme udělali
a byli jsme...
00:12:33 -Na druhý straně.
-na druhý straně.
00:12:40 Já jsem řekla: "Ježišmarjá,
my jsme v Rakousku."
00:12:47 -Když se teď podíváš na svůj život,
když se ohlédneš, co tomu říkáš?
00:12:53 -Já si vzpomínám na mého otce,
ten mně vždycky říkal:
00:12:58 "Lído,
jdi a když padneš,
00:13:05 tak se zvedni a jdi dál."
00:13:09 A to jsem si vzala...
00:13:13 za příklad.
00:13:15 A ono bylo hodně,
00:13:18 hodně takových věcí,
00:13:23 kdy jsem si myslela,
teď to nepůjde dál.
00:13:29 Tak jsem se zvedla
a šla jsem dál.
00:13:36 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
Česká televize, 2021
