„Nemyslím si, že jsme Zlou krví vstoupili do stejné řeky. Uteklo totiž moc vody za všechna ta léta. V čase vysílání druhého seriálu byla pokročilá normalizace, lidé už byli hodně znechucení, zlomení, možná až otupělí. A zatímco při Sňatcích všechny diváky ty osudy vzrušovaly a okouzlovaly, v pokračování žily hlavní figury v jiných souvislostech. Díky Neffovi mělo vyprávění hodně sociální podtext. Diváci byli na tahle témata poměrně dost nabuzení, už to nechtěli vnímat a vidět. Přece jen byli patnáct let masírováni tvrdou propagandou o socialismu, včetně informací o počátcích socialismu koncem 19. století. Zkrátka, s tímhle seriálem už nikdo tolik nerezonoval, a řada lidí si dokonce možná myslela, že režimu podkuřujeme. Ale my natočili jen to, co bylo v těch Neffových románech. Navíc vysílání Zlé krve nespadlo jako v prvním případě Sňatků do zjitřené národní doby. Ale já nechci hodnotit, jestli to byl horší nebo lepší seriál. Nebo dokonce, který byl lepší. Byl zkrátka jiný, a odpovídal době, zrání, jiným podmínkám natáčení. Navíc mezitím vyrostla nová divácká generace, byla úplně jiná atmosféra ve společnosti, jiná doba.

Řeknu vám příhodu, která s těmi seriály docela souvisí a fakt se mi stala. Je neskutečná, prostě skoro taková „dahlovská“, kdy nevěříte, že je to vůbec možné. No, nečekejte nějaké velké drama, je to typický český příběh, protože my tady v Čechách se skoro všichni známe...

Nedlouho potom, co jsem natočil Sňatky z rozumu, jsme si chtěli se ženou pořídit něco na venkově. Snad jako každý druhý v těch časech. Chatu, chalupu, domek, abychom mohli o víkendech na vzduch. Četli jsme inzeráty, chodil jsem do Vodičkovy ulice, kde byla velká „viska“, tedy vývěsková inzertní služba, ti staří na ni jistě pamatují, a tam bylo všechno od aut a bytů až po nemovitosti. Když se člověku něco líbilo, protože tam byly taky fotky, šel nahoru do kanceláře a jednalo se dál.

Dlouho jsme nemohli nic najít. Chaty byly mizerné, poničené, v koloniích, chalupy zase šíleně drahé a daleko od Prahy. No, nakonec jsme od toho makléře dostali nabídku menší rodinné vilky kousek od Prahy. Moc se nám do toho nechtělo, ale ukecal nás. Vilka je nejlepší, pane režisére, říkal pokaždé, to je kus majetku.Byly s tím problémy, dokonce tam žili nějací nájemníci, a jak se jich v těch dobách zbavit, že? No, nakonec jsme to koupili a jezdili tam.

Jednou jsem dělal pořádek, však víte, jak to ve starých domech vypadá, co se tam za léta nanosí, a v garáži jsem našel zaprášený obraz. Samozřejmě, že od nikoho slavného, takový obyčejný, sto let starý obraz. Bylo to zjevení svatého Prokopa a pod tím Prokopem šli po cestě dva lidé a u nich bylo napsáno... Grégr a Neff. Grégr byl známý mladočeský politik, a Neff, však už víme, Born z románu Vladimíra Neffa.

Nedalo mi to a zavolal jsem Vladimírovi, on zabystřil, okamžitě přijel a byl tím obrazem unešen, protože na něm byl jeho předek. Pak se rozhlídl po domě a okolí a říká... „Tak už vím, co je to za dům, ale to bys měl znát, když jsi točil Sňatky z rozumu“. Byl jsem úplně mimo a tak mi vysvětlil, že jsem vlastně koupil letní sídlo rodiny Bornovy, kam o prázdninách jezdily tzv. „přeslice“, tedy sestry Hana Bornová a Bětuše. V seriálu o tom nebyla samozřejmě ani zmínka, ale takhle zajímavé souvislosti se občas zázračně narodí. Na půdě jsme pak dokonce našli takovou veteš, skleněné kolibříky, o kterých se mluví v románu a které kdysi vlastnila rodina. Neff byl doslova u vytržení!

A ještě detail, kolem plotu stálo třiadvacet krásných, vzrostlých, sto let starých lip, které zasadily Hana a Bětuše. Jasně, že lip, to je přece český národní strom... Udělal jsem tehdy Vladimíru Neffovi obrovskou radost...“