Jak to bylo dál

Když se natočily a odvysílaly Sňatky z rozumu, uvažovala dramaturgie samozřejmě o dalším rychlém pokračování. Leč přišla jiná doba, jiné projekty, jiné úkoly, a na Neffovy příběhy se pozapomnělo. To pozapomnění trvalo celých osmnáct let. Pak opět dramaturgyně Bohumila Zelenková iniciovala další epizody, tentokrát Zlou krev. V sedmi nových částech seriálu se herci potkali znovu se svými postavami. Je třeba dodat, že nikoli všichni, protože řada z nich odešla do hereckého nebe, ale takový je už život. Například průvodce Václava Vosku nahradil ve velmi důležité vypravěčské roli další famózní vypravěč - Martin Růžek.

Pátý díl Sňatků z rozumu završil děj slavnostním otevřením „Zlaté kapličky“, dlouho očekávaného českého Národního divadla. Hrdinové seriálu byli na jednom ze svých životních vrcholů… Otevření Národního divadla byl svého druhu triumf českého živlu v Rakousko–Uhersku. Český národ ovšem nejen tím prokázal svou svébytnost, schopnost existence, schopnost rozvíjet nejen tradice národní. Prokázal v té době rovněž schopnost ekonomického soupeření s buržoazií německou. Ruku v ruce s rozvojem ekonomiky kráčel také narůstající problém sociální. Jestli však v prvních částech seriálu byl tento problém traktován obrazy teprve se rodícího dělnického hnutí, léta osmdesátá a devadesátá, která zachycuje Zlá krev, vtiskla dělnickému hnutí již zcela jasný charakter třídní. Neffovo vyprávění zde zcela přirozeně přechází od obou gründerských rodin Bornů a Nedobylů k širšímu záběru společenskému.

Režisér František Filip vzpomíná

„Pro mne to natáčení navázalo perfektně,“ vzpomíná režisér František Filip. „Dokonce jsem tu pauzu svým způsobem uvítal, protože bylo velmi výhodné, že ty jednotlivé figury přirozeně zestárly. To žádný maskér nesvede, i když naznačit to jde. Ale mně nešlo jen o fyzické zestárnutí, ale i o to vnitřní. Ti lidé v tom seriálu se nějak vyvinuli, prošli dobou, změnili se, zmoudřeli nebo zhloupli… To bylo třeba zobrazit. A protože i ti herci si rovněž odžili svých dvacet let, byla šance, aby se krásně obé – figury i jejich představitelé – potkali…“

Výsledek sedmidílné Zlé krve ještě podtrhovala další fakta, která hrála důležitou roli - nabyté herecké zkušenosti, větší erudice Františka Filipa a jeho štábu (od Sňatků z rozumu natočil desítky televizních inscenací i seriálů), rovněž scenárista Otto Zelenka si během těch let „vystřihl“ velkou množinu televizních i filmových scénářů (po Sňatcích napsal kupříkladu takové seriálové skvosty jako byl F. L. Věk, Cirkus Humberto, v ostravském televizním studiu natočil seriály Kamenný řád, Postel s nebesy, Stavy rachotí, Ostrov jistoty, a je třeba také připomenout výborný nápad, když se svou ženou připravil cyklus inscenací pro televizní redakci mládeže Tak se ptám…).

Po mnohaletých zkušenostech se tvůrčí tým dal více méně dohromady v někdejší podobě a začal točit Zlou krev. Ale zároveň bylo všem jasné, že vznikne trochu jiný seriál než před osmnácti lety.