Náš přední orchestr diriguje a hudbu vykládá Václav Neumann (1975). Scénář Z. Vokurka. Kamera V. Tůma. Režie M. Macků

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Shakespearovským příběhem zmařené lásky Romea a Julie se zabývali mnozí hudební skladatelé. V ruské hudební kultuře mu věnovali pozornost Petr Iljič Čajkovskij a Sergej Sergejevič Prokofjev. Zatímco Prokofjev vyjádřil svůj vztah k námětu „jevištním“ způsobem ve slavném baletu, Čajkovskij volil formu fantazijní předehry. K tomuto formálnímu řešení ho inspiroval přítel, skladatel a ideový vůdce tzv. Mocné hrstky Milij Alexejevič Balakirev. Právě z jeho popudu se pustil do práce na předehře Romeo a Julie. Ta se mu však zprvu nedařila: „Představte si, že jsem úplně bez nápadu, že ani jedna poněkud přijatelná hudební myšlenka se mi neobjevuje v hlavě. Začínám mít strach, že moje Múza odletěla někam daleko a možná že na ni budu muset dlouho čekat“. Čajkovskij skladbu ještě několikrát přepracoval, než jí dal v roce 1870 definitivní podobu. Dílo uvádí pomalá, chorálová introdukce, spojená s postavou pátera Lorenza. Ve vlastním sonátovém allegru skladatel pracuje se dvěma protikladnými hudebními symboly: jednak s rytmicky neklidným tématem, které charakterizuje svár Monteků a Kapuletů, a dále s lyrickým tématem, které zobrazuje horoucí zpěv lásky jejich dětí. Předehru-fantazii uzavírá smírný epilog s citací motivu Pátera Lorenza a také s tklivou variací tématu lásky.

Stopáž42 minut
Rok výroby 1975
 čb 4:3
ŽánrHudba