Dokument o olomouckém arcibiskupství (1994). Připravili: R. Bajer, J. Plesník a L. Klega

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Budeme vám vyprávět dva příběhy. V příběhu prvním půjde o hledání stop, které po sobě zanechala církev, přesněji řečeno olomoucká arcidiecéze a osobnosti v ní působící. Ve druhém příběhu budeme sledovat osudy muže, po kterém také zbyly stopy, veskrze duchovní.

Katolická církev se na vatikánském koncilu definovala jako mater et magistra, tzn. Matka a Učitelka. Tato definice nepochybně platí po celou dobu její historie. I v našich národních dějinách byla matkou a učitelkou, protože nové národy, mezi které náš národ patřil, přiváděla k výsledkům křesťanské a antické civilizace, kultury a vzdělanosti. V průběhu staletí se život laicizoval a místo církve v kulturní oblasti se zužovalo na úkor živlu laického. Její význam se přenášel do jiných oblastí. Ale její význam kulturní, osvětový a hospodářský zůstal do dneška.

Klikněte pro větší obrázek Olomouc je staré město na řece Moravě. Dómský pahorek lidé obývali už před 6 tisíci lety. Olomouc se kolem roku 1020 stala sídlem údělného knížectví Přemyslovců a v roce 1063 i sídlem moravského biskupství. V polovině 13. století zde stál dvoupodlažní románský palác. Údajně jej postavil biskup Jindřich Zdík, snad syn pražského kapitulního děkana a prvního kronikáře Kosmy. Na svou dobu šlo o stavbu, která se mohla měřit s Pražským hradem a jinými středoevropskými paláci. Zachované krajkoví dvou a trojdílných oken patří k tomu nejkrásnějšímu z té doby. Gotický ambit, který je poprvé připomínán roku 1308 a jeho stěny jsou vyzdobeny pozdně gotickými obrazy. Na stropě kaple sv. Jana Křtitele najdeme světce a také anděly, kteří drží v rukou středověké mučící nástroje. Jak symbolické právě v Olomouci.

Klikněte pro větší obrázek Podívejme se nedaleko za českou hranici do Polska. Zde ve Skočově, bývalém těšínském knížectví, se 20. 12. 1576 narodil Jan Sarkander. Jeho matka pocházela z drobné rytířské šlechty. Otcem byl Řehoř Matěj Sarkander. Jméno Sarkander bylo tehdy poměrně rozšířeno. Biskup Karel II. koncem 17. století obnovil olomouckou biskupskou rezidenci a za něj získala svou dnešní podobu. Jedná se o největší rezidenční budovu v Olomouci. Uliční fasáda měří plných 83 metrů. Sídlili zde významní mužové, kteří spoluvytvářeli evropské a české dějiny. Kdysi měli zdejší biskupové majetek a moc. A tak zakládali statky, obce, někdy města, později továrny.

Klikněte pro větší obrázek V roce 1607 přijal Jan Sarkander v kapli kroměřížského zámku nižší svěcení z rukou kardinála Diettrichsteina. Vysvěcen na kněze byl o tři roky později. Tehdy řadový kněz diecéze ještě nemohl tušit, že se v budoucnosti stane jedním z jejích nejvýznamnějších představitelů.

V Příboře, kde Jan Sarkander navštěvoval farní školu, uchovávají v kostele jeho portrét, ostatky a ornát. Ten svědčí o tom, že na svou dobu byl Jan velmi vysoký muž. Ornát údajně vyšívala Janova matka. Olomoucké diecézi v té době patřily například i Hukvaldy.

Ty získal už ve 13. století od Přemysla Otakara II. biskup Bruno ze Schauenburku. Získal nejen hrad, ale i panství s městečkem Ostravou. Hukvaldy jsou příkladem, že církev nejsou jen kostely, fary či zámky, ale také hrady. Ten hukvaldský byl často zastavován, např. císaři Zikmundovi.

Za Františka Diettrichsteina byla postavena hradní kaple. Za třicetileté války bylo o hrad svedeno mnoho bitev. V roce 1643 odrazili hukvaldští Švédy. Ale co nedokázali husité ani švédští zbrojnoši, to dokázal požár, který v roce 1762 hrad zničil.

Hukvaldy, to bylo působiště zbojníka Ondráše a je to i rodiště Leoše Janáčka. Narodil se zde 3. července 1854. A o 72 let složil Glagolskou mši, kterou věnoval olomouckému arcibiskupovi Leopoldu Prečanovi. I kouzelné městečko na druhé straně hukvaldské kotliny Štramberk patřilo církvi. Napřed údajně řádu templářů, po roce 1618 jezuitské koleji. Po jejím zrušení přešel do majetku tereziánské rytířské akademie.

Klikněte pro větší obrázek Města, vsi, lesy, půda, to všechno tvořilo podhoubí, ze kterého mohly vyrůst kostely, hrady, zámky a další skvosty církevní architektury. K významným objektům patřily poutní kostely. Kostel Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce je dominantou kraje. Architektonický skvost zasazený s citem do krajiny, byl postaven na místě původní kaple nákladem premonstrátského konventu.

Svůj původ však vidí olomoucká arcidiecéze poněkud jižněji, na Velehradě. S velkou pravděpodobností zde působil první moravský arcibiskup svatý Metoděj. V současnosti je Velehrad chápán jako duchovní most mezi křesťanským východem a západem. Je to nejvýznamnější poutní místo diecéze.

Příkladem aktivit v umění je osobnost olomouckého biskupa Karla II. z Lichtenštejna. Po třicetileté válce vybudoval honosnou rezidenci, a zámek v Kroměříži jako letní sídlo. V obou objektech pořídil rozsáhlou sbírku obrazů, která dodnes patří k nejrozsáhlejším sbírkám u nás. Tyto a další aktivity měly v minulosti své stinné stránky.

Klikněte pro větší obrázek Biskup Bruno ze Schauenburku vybudoval nové město Kroměříž. K tomu chrám svatého Mořice, u něhož zřídil kapitulu. To bylo v polovině 13. století. Nejslavnější období Kroměříž zažila na přelomu let 1848–1849, kdy zde zasedal tzv. Kroměřížský sněm.

Kroměříž byla tehdy středem rakouského císařství. Říšský sněm však byl po vydání ústavy rozehnán vojskem. Na mnoha domech připomínají tabulky delegáty, kteří zde bydleli. Karel Havlíček Borovský, František Palacký, doktor Brauner, Rieger, Alexander Bach. Od dob biskupa Bruna patřily biskupství tyto vinné sklepy.

Roku 1345 jim dal Karel IV. výsadu k výrobě mešního vína. Dodnes tvoří základy kroměřížského zámku. Ten je spojen se jménem biskupa Karla II. z Lichtensteina jako většina největších kroměřížských skvostů. Byl postaven koncem 17. století podle projeků Filiberta Lucchese a Giovanni Pietro Tencally. Mezi interiéry je mezi nejkrásnějšími knihovna. Skrývá poklady ducha a je jim důstojnou schránkou. Najdeme tu řadu vzácných rukopisů a tisků.

Karel II. založil i zámeckou obrazárnu. Veronese, Bassaniové, Carravagio. Van Dyckův portrét anglického krále Karla I. s chotí. Jan Breugel st. – Selská rvačka. Tizián – Apollón a Marsyas. Lucas Cranach st. – Svatá Barbora a svatá Kateřina. Stěží si vyberete to nejvzácnější. Karel II. budoval zámek opravdu velkoryse. A totéž platí ve vrchovaté míře i o zahradách. Podzámecká skrývá řadu bran, pavilonů, rybník, rybářský pavilon, ale hlavně nádherné skupiny stromů zlatě zářících do podzimních dnů.

Klikněte pro větší obrázek Nejjiskřivějším skvostem Kroměříže je zahrada Květná. Byla založena roku 1665 na odvodněných bažinách. Projektovali ji oba architekti arcibiskupské rezidence. Centrem zahrady je Tencallova rotunda s výzdobou inspirovanou řeckou mytologií. Kruhový letohrádek je po obvodu zdoben umělými jeskyněmi. Tencalla projektoval i kolonádu uzavírající zahradu ze severu.

Episkopát Karla II. trval 31 let a biskup jej využil velkoryse. Jen náklady na zřízení Květné zahrady dosáhly tehdy astronomických 75 tisíc zlatých.

Ale vraťme se k příběhu Jana Sarkandera. Působil na farách v Opavě, Jaktaři, Uničově, Charvátech u Olomouce, ve Zdounkách u Kroměříže, v Boskovicích. Jeho úkolem na jižní Moravě bylo posilovat v českobratrských obcích katolickou víru. V roce 1616 byl instalován v Holešově jako farář a osobní děkan moravského zemského hejtmana Ladislava Popela z Lobkowicz.

Klikněte pro větší obrázek Znovuvysvěcení kostel sv. Anny se 15. května zůčastnil sám kardinál Diettrichstein. Holešovské panství rekatolizovali jezuité svými nejhorlivějšími členy a srážka s nekatolickou tradicí na sebe nedala dlouho čekat. Z hlediska Sarkanderova osudu byl rozhodující spor o farní desátky s Václavem Bítovským z Bítova. V kostele má Sarkander svou kapli a ostatky a na faře uchovávají kromě obrazů i knihy, které byly majetkem holešovského faráře.

Stejně tak na Sarkandera pamatují na poutním místě Hostýn. Snad i proto, že hlavní Sarkanderův odpůrce Bítovský byl z Bítova nad Bystřicí pod Hostýnem.

Katedrálu sv. Václava posvětil biskup Jindřich Zdík 30. 6. 1131. Původně románská bazilika byla ve 2. polovině 13. století přestavěna v gotickém slohu. Během staletí zde defilovala řada biskupů a arcibiskupů, pro které byla katedrála vždy centrem duchovního života. Připomeňme si některé z nich.

Kardinál Diettrichstein postavil v katedrále prostorný barokní presbytář. Stal se nejvyšším gubernátorem Moravy a dal znovu razit biskupskou minci. Antonín Theodor hrabě Coloredo kardinál byl v roce 1777 jmenován prvním olomouckým arcibiskupem. Arcibiskup Rudolf Jan, arcivévoda, rakouský kardinál, založil olomoucké parky. Jeho srdce je pohřbeno v kryptě katedrály. Arcibiskup Bedřich Fürstenberk, kardinál v letech 1883–1892 nechal provést novogotickou přestavbu katedrály. Význam olomouckých biskupů dokládala hodnost hraběte královské české kaple, kterou olomoučtí biskupové drželi od dob biskupa Stanislava II. Pavlovského z konce 16. století. Dějiny zde kráčely tragicky. Někde tady byl zavražděn roku 1306 poslední Přemyslovec Václav III. Ale i slavně. Kardinál Diettrichstein zde korunoval císaře Matyáše za českého krále.

Klikněte pro větší obrázek Po roce 1618 byl na Moravě jmenován nejvyšším sudím protestant Václav Bítovský. Sarkander byl zajat a obžalován ze zrady a vyzvědačství. Před zajetím byl totiž v Polsku, kde vykonal pouť do Čenstochové. Po návratu se mu podařilo zabránit vydrancování Holešova kozáky a navíc byl zpovědníkem předního katolíka Lobkowicze. Soud nad zrádcem a vyzvědačem se do náboženské roviny dostal v tu chvíli, kdy bylo na Sarkanderovi vyžadováno vyzrazení zpovědního tajemství, tedy názorů a plánů Lobkowicze.

Drama se odehrálo ve čtyřech dějstvích při čtyřech výsleších. Poslední výslech proběhl 18. února. Sarkander byl pálen loučemi, peřím máčeným ve smůle a síře, opět natažen na skřipec. S vymknutými údy pak strávil ve vězení ještě měsíc. Z následků mučení se však nevzpamatoval a 17. března zemřel. Zpovědní tajemství nevyzradil. 3. 11. 1855 byl mučedník prohlášen blahoslaveným. Brzy po své smrti byl přirovnáván ke svému českému protějšku sv. Janu Nepomuckému.

Právě na tomto místě se naše příběhy protínají. Osobní tragédie přerostla dávno svého nositele. Janův soukromý osud se stává částí historie. Arcibiskup Antonín Cyril Stojan zahajuje v roce 1921 beatifikační proces, na jehož konci je roku 1995 prohlášení blahoslaveného Jana Sarkandera svatým.

Stopáž30 minut
Rok výroby 1994
 ST 4:3
ŽánrDokument