Procházka jednou z našich nejkrásnějších přírodních rezervací (1995)

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Chceme vám dnes vyprávět příběh. Příběh vzniku Krkonoš. Našich nejvyšších hor. Začalo to všechno před 400 mil. roky. V dobách, kdy po člověku nebylo ani stopy. Když dnes stojíme u Hančovy a Vrbatovy mohyly na Zlatém návrší, vůbec si neuvědomujeme, jaké složité pochody se odehrály kolem. Jen nás může překvapit, že při túrách v této oblasti chodíme téměř po rovině, přestože se nalézáme na vrcholech našich nejvyšších hor. Prvohory, druhohory, třetihory. Dvojí vrásnění. Průnik žulového magmatu. Zvětrávání povrchu v podmínkách vlhkého, tropického a subtropického podnebí. Tektonický zdvih. Historie stvořená jako pro sci-fi. Právě ty nejstarší geologické a klimatické procesy vtiskly Krkonošům specifika, kterými se výrazně liší např. od Alp či Karpat. Vytvořily ony typicky zaoblené a táhlé tvary, které tak obdivujeme.

Dávné procesy můžeme sledovat nejen na povrchu, ale i v podzemí. V četných jeskyních a opuštěných důlních dílech, která vypovídají o mineralogickém bohatství pohoří a jeho geologické stavbě. Podzemní prostory často i několik km dlouhé jsou dnes navštěvovány speleology a vědeckými pracovníky a jsou vítaným útočištěm i pro více druhů netopýrů.

Vraťme se do oné geologické historie. V 2. polovině třetihor došlo ke zmíněnému tektonickému vyzdvižení zaoblené krajiny, která tehdy asi připomínala dnešní Českomoravskou vrchovinu. Vznikly hory o výšce, jak je známe dnes. Výrazně se zvětšil sklon řek a tím i intenzita vodní eroze. Četní automobilisté, kteří projíždějí Labskou soutěskou u Herlíkovic, si vůbec neuvědomují, že možná právě zde by místo frekventované silnice měl stát jeden z památníků přírodních střetů. Asi by měl mít tvar písmene V, neboť údolí právě v této podobě vytvořila tekoucí voda. A přišly čtvrtohory. S nimi i známé doby ledové. V Krkonoších vznikly rozsáhlé ledovce, které svojí modelační činností výrazně pozměnily reliéf nejvyšší části pohoří.

Když stojíte na hraně sněžných jam na severní polské straně pohoří, vidíte pod sebou mohutné amfiteátry. Kary zahloubené do svahů hor. Ledovcová eroze přemodelovala závěry říčních dolin. Materiál transportovaný z karů usazoval ledovec v údolí nebo na svazích pod nimi v podobě mohutných kamenitých morén nejrůznějších tvarů. Právě na polské straně Krkonoš se v terénních depresích uzavřených morénami někdy zadržuje voda. Vznikla tak ledovcová jezírka, známá horská plesa. Jsou to také památníky vývoje údolí tentokrát ve tvaru písmene U. Labské jámy u nás či Vělky a Malystav na straně polské. Kary, na jejichž dně vznikla 2 typicky ledovcová jezera, která jsou v Krkonoších největší.

Bohužel, na naší straně, přestože zde byly větší, je pouze 1 ledovcové jezero. Mechové jezírko pod Kotelními jámami. Je to krajinářská perla, ukrytá v hlubokých lesích. Jak vyplývá už z názvu, je pleso silně zarostlé mechy a dalšími vodními rostlinami, takže výsledný dojem je zelená a zase zelená. Jezírko leží v 1. zóně národního parku, takže je pro návštěvníky a turisty nedostupné. V takovémto prostředí se vedle dalších živočichů daří čolku horskému, který dorůstá délky až 10 cm. Jsou to malí dravci. Živí se drobnými vodními živočichy. U nás je to dnes vzácný druh, proto patří k přísně chráněným.

Teď v našem příběhu poněkud předběhneme děj. Zmíníme se o člověku, který v posledních stoletích výrazně ovlivňuje vzhled krkonošské krajiny. Např. zakládáním lomů a těžbou v nich. I když příroda je mocná, podobné rány se hojí velmi dlouho. Přesto však i v dnešní době zůstává hlavním modelačním činitelem voda. Kapka po kapce. Drobné pramínky a stružky stále a stále pracují.

A opět malé odbočení. Chceme vám představit mloka obecného. Černožlutého krasavce naší přírody, kterému se daří právě ve vlhkém prostředí horských lesů. Do malých praménků a studánek samice snáší potěr. Tělo mloka je pokryto četnými žlázami, jejichž výměšek je velmi ostrý. Pro drobné živočichy i jedovatý. Drobné potůčky se spojují do větších potoků, které jsou významné pro živou přírodu i pro modelaci horského reliéfu. Člověk při svém pronikání do hor vytvářel další jizvy. Dnes za pomoci nejmodernější techniky se v chráněné krajině podepisuje naprosto dokonale. Nejsou to jen cesty a silnice, kterými lidé vnucují prostoru svoji vůli. Ve složitém a členitém terénu je každá stavba, ať už neúměrný hotel či sloup velkokapacitní lanovky prakticky nenapravitelným zásahem do přírodních vazeb, které se vytvářely tak dlouhou dobu.

A teď vás zveme na výlet do pevnosti. Je to však pevnost s velkým P. Jmenují se tak skály nad Dívčími lávkami. Současný pohled byl ještě nedávno neznámý. Teprve velkoplošným odstraněním lesů se odkryly tyto překrásné skalní výchozy odborně zvané tory. Je pro ně charakteristický způsob vzniku ve 2 etapách. Původně to byly tvrdší partie. Skály uvnitř zvětralin pod povrchem. Teprve odstraněním rozpadlých částí erozí vystoupily tyto žulové masivy na světlo denní. Jiné kamenité útvary, které dnes tvoří významný krajinářský prvek Krkonoš, vytvořil opět člověk. Celé generace našich předků pracovaly na sběru kamení z polí a luk. Jak snášeli vysbírané úlomky na okraje svých pozemků, vznikaly valy, kupy, terasy a suché zdi, které jsou v Krkonoších velmi početné a významně ovlivňují reliéf našich hor.

Mezi tím, co jsme se věnovali jiným tématům, dospěla voda na své cestě horami do stádia, kdy za vyššího vodního stavu má velkou modelační a unášecí schopnost. Zajímavým produktem vodní eroze jsou tvary známé pod názvem obří hrnce a kotle. My jsme se vypravili do severozápadních Krkonoš na říčku Mumlavu, kde jsou tyto skalní nádoby doslova unikátní. Pozorný návštěvník zde může názorně sledovat i fáze vzniku. Od krouživého pohybu vody na ještě téměř hladkých skalních plotnách až po víření v hlubokých prohlubních. Těchto výtvorů vody a unášeného kamení je v Krkonoších několik set. I když podstatně menších. Jen kousíček pod obřími hrnci objevíte Mumlavský vodopád, který je nejvodnější v celých Krkonoších. Je také jedním z nejnavštěvovanějších. Díky své poloze. Leží jen pár stovek metrů od Harrachova. Snadno dostupný. Ročně zde projde tisíce turistů, aby se pokochali krásou tohoto ojedinělého přírodního tvaru.

Ve svazích ledovcových údolích, to se vracíme až někam do začátků čtvrtohor, se nacházejí početné skalní výchozy, vymodelované přímo ledovcem. Nejsou věžovité. Vystupují jednostranně ze svahu. Jsou tvořeny nejrůznějšími druhy hornin. Nejvýraznější jsou však v žulách, kde můžete pozorovat dokonalé ukázky kvádrovité odlučnosti horniny. Skály na hraně Labských jam jsou toho krásným příkladem. V ledových dobách a v malé míře ještě dnes patřil k výrazným modelačním činitelům i mráz. Model jehlovitého ledu z vrchlabského muzea ukazuje, jak se přemisťují a třídí podle velikosti úlomky zvětralých skal. Složité a dlouhodobé procesy vytvářejí kamenné sutě, kamenná moře, terasy a polygony jimiž jsou Krkonoše proslulé. Tak a jsme zase u vody.

Řeka Jizera je v těchto místech charakteristická svým kamenitým a balvanitým korytem. Ubylo sklonu. Přibylo nánosů, na kterých voda dále pracuje. Obří důl pod Sněžkou je krásnou ukázkou ledovcového údolí tzv. trogu a zároveň místem s mimořádnou koncentrací geologických a geomorfologických procesů a tvarů. Dominantou Úpské jámy je horní Úpský vodopád. Toto je zase dávná historie. Ostrá horní hrana obřího dolu je linií mezi plochým a zarovnaným třetihorním povrchem. Vzpomínáte? A staročtvrtohorním ledovcovým karem. Časté sněhové laviny a sněhová pole podobná místa stále modelují. Živým procesem jsou i zemní laviny zvané mory.

Doslova katastrofa se udála po dlouhotrvajících letních deštích v roce 1897, kdy mury smetly v obřím dole 2 horské chalupy. Zahynulo 7 lidí. Dnes je místo pádu zemní laviny, zvláště ve spodní části, porostlé lesem. Pouze dobové fotografie dokládají nedávnou historii. Jiným stále živým procesem je vodní eroze. Zvláště když člověk svými zásahy narušuje přírodní rovnováhu. Po zkušenostech s katastrofální povodní v roce 1897 i dalších se v Krkonoších začala realizovat protipovodňová opatření. Vedle zalesňování je to i systematické hrazení horských bystřin, které můžeme názorně vidět na soutoku Úpy s Modrým potokem. V současnosti se intenzivně budují protipovodňové přepážky, regulace, opěrné zdi, vývařiště a akumulační nádržky. Největšími stavbami jsou retenční přehrady, z nichž nejznámější stojí pod Špindlerovým Mlýnem.

Bezesporu nejvýraznější dominantou v Krkonoších je Sněžka. Nejvyšší hora naší republiky. I ona zapadá do našeho příběhu. Je to jediná hora v Krkonoších, která má tzv. karlingový tvar. Ve velehorách to je běžné. U nás výjimkou. Sněžka byla v dobách ledových ze 3 stran obklopena ledovcem, proto má podobu trojbokého jehlanu a současně je jedinou špičatou z nejvyšších krkonošských hor. Sněžka je neustále předmětem mnoha zájmů. Současná snaha postavit novou lanovku vše jen uzavírá a naznačuje, že boj ochránců přírody nebude nikdy u konce.

Naše vyprávění dospělo k závěru. Avšak příběh vzniku a vývoje je stále živý a nekonečný. Tak jako je nesmrtelná příroda. Reliéf Krkonoš geomorfologické tvary a procesy jsou stejně cennou složkou národního parku jako rostliny, živočichové a lesy. Podíl člověka při ovlivňování neživé přírody stále narůstá a nelze jej vyloučit. Lze však sladit zájmy ochrany přírody s naší činností. To proto, že i příští generace mají právo na stejné přírodní krásy, z jakých se dnes těšíme my.

(1995)

Stopáž24 minut
Rok výroby 1995
 ST 4:3
ŽánrDokument