Dokumentární seriál o českém umění na hraně i za ní. Tentokrát představujeme příběh prokletého básníka Karla Šebka. Připravil P. Slavík

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Volné pokračování úspěšného dokumentárního seriálu, tentokrát zaměřené na výhradně českou scénu.

Naše koncepce spočívá (při zachování podstatných dat a informací) v akcentování osudů lidí, kteří alternativní kulturu vytvářeli – od osobností slavných až po jména širší veřejnosti zcela neznáma. Vyprávíme dramata lidí, kteří svými aktivitami tvořili alternativu ke kultuře stávajícího establishmentu, snažíme se odhalit motivy jejich postojů i tvorby. Chceme postihnout podstatu fenoménu, základní trendy vývoje a vzájemné souvislosti..

Vymezit přesně obsah a hranice pojmu alternativní (jinak též druhá, jiná, paralelní nebo neoficiální) kultura je velmi obtížný, snad až neřešitelný problém. V užším slova smyslu můžeme za alternativní označit aktivity v oblasti hudby, výtvarného umění, literatury, divadla i filmu odehrávající se na či za hranou oficiálnosti a jsoucí vůči této oficiální kultuře v přímé opozici. Za kritérium bychom tu mohli považovat nonkonformnost uměleckého sdělení. Ovšem kolik ’umělců’ svou nonkonformnost pouze předstírá a kolik si z ní udělalo zlatý důl… A kolik i opravdových umělců, jejichž díla se pokládají za nekonformní žije zcela konformním životem… Pro nás jsou proto zajímavé ty případy, kdy umělecká tvorba je i prostředkem a ne jen cílem, tj. že vyrůstá spíše z potřeby zaujmout jasnou pozici vůči světu a společnosti než z ambicí být umělcem. Tato pozice stojí na individuální svobodě, na odporu vůči institucím moci a peněz, na odmítnutí podřídit se, zařadit, stát se poslušným kolečkem ve společenském soukolí. To všechno se pochopitelně projevuje nejen v obsahu a formě umělecké tvorby, ale i v jiném žebříčku hodnot a v jiném životním stylu. Způsob existence a konzistentnost osobního i tvůrčího názoru je tu – alespoň pro nás – významnější než vnější známky uměleckého nonkonformismu.
Dalším, především u nás uplatňovaným kritériem příslušnosti k alternativní scéně je vztah k politice. Je zvykem klást rovnítko mezi alternativní kulturu a disent. Vzhledem k tomu, že komunistický režim pronásledoval jakékoli projevy svobodného myšlení, byl totiž všem alternativním kulturním aktivitám automaticky připisován politický podtext, i když tomu tak vždy být nemuselo. Pro mnohé byla politika věcí druhořadou a do opozice vůči režimu byli spíše dotlačeni vnějšími okolnostmi, než aby si ji vědomě a priori zvolili. Primární tu opět byla potřeba osobní i tvůrčí svobody, nekorigovaného (u nás necenzurovaného) vyjadřování, snaha žít si po svém bez ohledu na panující politický systém. Je celá řada výtvarníků, hudebníků, divadelníků atd., kteří si pro svou alternativní tvorbu dokázali najít prostor a přitom se vyhnuli přímému střetu s komunistickou mocí.
Klíčem k výběru osob i hnutí tedy pro nás nejsou jen kriteria umělecké a politické orientace, ale také způsob vymezení se vůči stávajícímu establishmentu, lidský i umělecký protest proti snahám institucionálně ovládat a řídit život člověka, rozhodné odmítnutí diktátu obecně uznávaných společenských norem, morálky a vkusu.
Tento díl o českém poválečné surrealismu prostřednictvím životního příběhu prokletého básníka Karla Šebka.
Zasvěceným průvodcem je Josef Rauvolf.

Stopáž52 minut
 P ST
ŽánrDokument