Dlouholetá dramaturgyně Československé a České televize, v současnosti scenáristka, dramaturgyně a režisérka TV Noe a v neposlední řadě také zpěvačka lidových písní Naďa Urbášková se ve svém Svátečním slovu zamýšlí nad významem skutečných svátečních chvil v současném světě. A na pomoc si k tomu bere útlou knížečku o radostech každodenního života.

O svátečních chvílích

Mám ráda hodně knížek. Jakékoliv knížky, ale nedávno jsem dostala malou knížečku, která se jmenuje Radost z každého dne. Já si jí vážím taky proto, že v ní nacházím své myšlenky. To je ta radost. Vím, že někdo přede mnou kdysi vymyslel něco tak úžasného a že já jsem se s tím ztotožnila. Je to opravdu o slovu.

Rodiče mě učili, že každé slovo je opravdu důležité. Každé. Došli až k tomu, že slovo je Bůh. Protože na počátku bylo slovo a to slovo byl Bůh. Tak se to píše v Bibli. Slovo je svátek a my jsme si vždy vážili svátků. Všeho, co bylo sváteční. A já od dětství vím, že jsem byla pěkně oblečená, kolem mě byli všichni pěkně oblečení. Byla to radost. Dávám to dohromady. Svátek a radost patří k sobě.

Pamatuji si také, jaký svátek jsem prožívala, když jsem byla třeba družička a šla jsem v průvodu o Božím těle. Rozhazovali jsme lístky pivoněk. Pamatuji si také, jak o Vánocích příbuzní hráli hru o narození Ježíška. A také si vzpomínám na svou babičku. Když přijela, tak to byl svátek. Ona se vždycky chytila nějaké práce, tak jsme třeba vypáraly svetry, aby se z vlny něco dalo udělat. Já jsem držela přadeno a babička ho motala. A u toho zpívala snad nejdelší svaté písničky, které tehdy znala. Mrzí mě, že jsem si je nezapsala. Ale byl to svátek, vážně.

Když jsem zpívala úžasné skladby v pěveckém sboru nebo s filharmonií, jednou mě zastavil pan profesor Veselka a řekl, že jsem se ke své víře asi prozpívala. A já si myslím, že hudba je nejrychlejší telefon k Pánu.

Je pro mě svátek, když přijdu do přírody. Když přijdu do lesa a taky když si tady sednu. Mám tady starou třešeň. Když kvete, je to přenádherná kytice. To je taková krása, že se nestačím divit a radovat se.

Opravdu si myslím, že každý se může dotknout Boží krásy. To je Boží stvoření. Já tomu fakt věřím. Když přemýšlím o svátcích a o tom, co je sváteční, mám ještě jednu radost a svátek, a sice, že jsem vděčná za to, do jaké země jsem byla "posazena". Jsem v nádherné zemi, to si člověk ani neuvědomuje. Ta země je krásná nejen přírodou, ale jsem přesvědčena, že má i úžasně krásné lidi. Poznala jsem v nich tu svátečnost navzdory tomu, že ne vždycky ti krásní lidé kolem jsou. Při tomto svátečním rozjímání mám pocit, že všechno je v jakémsi kruhu.

Začala jsem u knížečky o radosti z každého dne a že bych u té knížky také skončila. Najde se tady mnoho krásných slov, ale já jsem zvolila jedno arabské přísloví, které říká: Nezlob se, že růžový keř má trny, ale raduj se, že trnitý keř má růže.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST HD