Pastor Slezské církve evangelické augsburského vyznání v Komorní Lhotce Boleslav Firla promlouvá ve svém Svátečním slovu o Kristově světle. Jako odrazový můstek ke své úvaze si bere vlastní příběh z výšlapu do Vysokých Tater, kde se kvůli obdivování krás Božího stvoření dostal do nezáviděníhodné situace. V těžké chvíli pomohlo právě Ježíšovo světlo, ostatně jako už mnohokrát předtím.

O Kristově světle

Zřejmě každý člověk má místo, kde je mu dobře. Kde si odpočine nejen jeho tělo, ale především jeho duše. Pro mě je takovým místem příroda. Vždy když tu možnost mám, jdu do lesa nebo na hory. Několikrát do roka si pak spolu s manželkou, rodinou nebo kamarády vyrazíme na celodenní túry do slovenských hor. Tam si naplno uvědomím, jak je pro mě důležité vnímat nejen přírodu kolem, ale překonávat i své fyzické limity. Jak je důležité pokračovat stále dál, i když si člověk říká, že už nemůže.

V souvislosti s tím jsem si vzpomněl na nedávnou příhodu. Koncem léta jsme se s přáteli domluvili, že turistickou sezónu zakončíme ve Vysokých Tatrách. Trasa byla vybrána ze Štrbského plesa na Popradské a pak ještě na Velké Hincovo pleso a zpět. Když jsme dojeli na Štrbské pleso, počasí bylo krásné. Slunce zářilo, hřálo a my jsme se rozhodli, že se na cestu vypravíme hned. Nebudeme se zdržovat, abychom si mohli co nejvíce času užít v cíli cesty. Ani následný výstup nepatřil k nejsnadnějším. V cíli jsme měli méně času, než jsme plánovali. Ani to nás neodradilo, abychom tam zůstali déle a obdivovali krásu božího stvoření.

Na zpáteční cestě při pohledu na rychle zacházející slunce jsme tušili, že budeme mít velké štěstí, když sestoupíme ještě za světla. To se samozřejmě nestalo. Asi 3 km před cílem, když jsme byli na cestě vedoucí hustým lesem, se najednou slunce ztratilo. My jsme se museli trmácet lesem potmě. S tím jsme nepočítali, proto si nikdo z nás nevzal na cestu baterku. Jediným zdrojem světla pro nás byly mobilní telefony. Já jsem jen doufal, že kapacita baterií v mobilech bude stačit, abychom se dostali na asfaltovou cestu.

Právě ve chvíli, kdy jsme za úplné tmy sestupovali dolů a cestu nám osvětlovala jen malá světýlka, jsem si uvědomil mj. i to, jak důležité je pro duchovní život člověka to, aby o světle nejen věděl, ale aby světlo i vlastnil. Vzpomněl jsem si také na Ježíšova slova, která jsou zapsána v Janově evangeliu. Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma. Kdo jde ve tmě, neví, kam jde. Na mysl mi přišla i Ježíšova slova, který řekl: "Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."

V životě mnohých lidí se Ježíš stal světlem světa. Skutečným světlem. Do životů mnoha lidí světlo naděje Ježíš přinesl. Mnohým lidem osvítil cestu a ukázal směr, kterým se mají dát. Tato slova jsou však výzvou k tomu, abychom my sami byli nositeli jeho světla. Kdo má světlo života, nemá si ho nechat jen pro sebe, ale má udělat všechno pro to, aby světlo Ježíše objevili lidé, kteří se s námi v životě setkají, a aby jim Kristus zasvítil.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST HD