Katolický kněz a svinovský farář Jan Larisch nazval své Sváteční slovo „Svatí všedního dne“ a jako své východisko si bere jen několik týdnů starý text papeže Františka s názvem „Gaudete et exsultate“, což v překladu znamená „radujte se a jásejte“…

Svatí všedního dne

Katolický kněz a svinovský farář Jan Larisch nazval své Sváteční slovo „Svatí všedního dne“ a jako své východisko si bere jen několik týdnů starý text papeže Františka s názvem „Gaudete et exsultate“, což v překladu znamená „radujte se a jásejte“…

Rád bych se dnes s vámi zamyslel nad tématem: Svatí všedního dne. Ke své úvaze bych použil dokument papeže Františka, který se jmenuje Gaudete et exsultate, česky Radujte se a jásejte. Papež v něm píše, že nechce psát žádný teologický odborný traktát na téma svatosti, ale chce dát inspiraci, impuls pro obyčejné normální lidi, aby žili to povolání, které jim Pán Bůh dal, v tom nejplnějším slova smyslu, aby žili svoji svatost. A vysvětluje v tom dokumentu, že svatost je nejen nejkrásnější tváří církve, ale že je pokladem všech křesťanů, ať jsou to katolíci, pravoslavní, anglikáni či evangelíci. A pak dodává: Svatost je také darem celé lidské rodiny, protože být svatý znamená uskutečnit svoje lidství. A každý člověk je povolán své lidství uskutečnit, být v tom nejplnějším slova smyslu člověkem.

Každý otec, který chodí do práce a vydělává peníze, aby zabezpečil svou rodinu, je povolán ke svatosti. A když toto dělá, žije svou svatost. Každá maminka, která má své dítě a stará se o něj s láskou, je na cestě ke svatosti, protože to je úkol, který jí Pán Bůh dal, a to rozhodující a klíčové pro oba je to, že oba mají v srdci postoj lásky. Podobně to platí pro nemocného člověka, který se učí snášet svoji bezmocnost v nemoci. Podobně to platí pro starého člověka, který se učí nést tíhu kříže stáří. Když se mu to daří v postoji lásky přes všechny obtíže a nemoci stáří, uskutečňuje svůj lidský život.

Jsou ale dvě nebezpečné krajnosti toho, být svatý. Ta první je, že člověk ze svého života vypustí Pána Boha, a pak se jeho život stane bludištěm různých předpisů, zákazů, nařízení, která sice mají svůj smysl, ale bez vnitřního náboje, bez vztahu Pána Boha se stávají vězením, ve kterém se člověk pohybuje. Obranou proti tomuto nebezpečí jsou příklady obecně známých svatých, jako jsou třeba sv. František nebo Matka Tereza z Kalkaty, kdy ona slouží těm potřebným na ulicích, ale zároveň si vyhradila chvíle, kdy je pouze s Pánem Bohem, aby si uchovala ten vnitřní náboj a byla schopná sloužit.

To druhé nebezpečí je, že člověk upadne pouze do toho, že bude jenom pro Pána Boha a nebude vidět ty bližní kolem sebe. Papež říká, že je to nebezpečí pseudosvatosti, kde naopak každý svatý člověk má být připraven a je připraven sloužit těm potřebným. Má tzv. milosrdné srdce, které mu velí, že má pomoci potřebným.

Když člověk ve svém srdci má pýchu, egoismus, má v sobě hřích, pak svůj život nenaplňuje nebo ho přímo likviduje a narušuje tak život lidské rodiny. Když člověk má v sobě postoj lásky, tuto kvalitu, pak nejen že tvoří svůj život jako člověk, ale zároveň také vytváří novou kvalitu, lidskou rodinu. Takže všichni se pokoušejme, usilujme žít svůj život lidský, to znamená, žijme svůj život, buďme svatí.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST HD