Římskokatolický kněz Petr Smolek se ve svém Svátečním slovu zamýšlí nad významem svátečních okamžiků a dnů. „Když se řekne pojem ‚sváteční slovo‘, vybaví se mi obraz plavce. Mám před očima vrcholového sportovce, který plave závodně. Žádná postarší dáma, která pomalými pohyby zůstává nad vodní hladinou a kterou ani nenapadne strčit hlavu pod vodu, protože by si zničila účes. Závodní plavec nebo plavkyně mohutnými záběry střídá v pečlivě natrénovaném rytmu okamžiky pod vodou a nad vodou. Pod vodou většinou pořádně zabere, nad vodou dodává tělu potřebný kyslík a hlídá si směr a cíl. Sváteční den má být právě tím okamžikem, kdy se nadechneme a zkontrolujeme si směr, abychom pak v pracovních dnech mohli zase napnout síly a posunout se dál,“ říká Petr Smolek.

O svátečních okamžicích

Když se řekne „sváteční slovo“, vybaví se mi obraz plavce. Žádná postarší dáma, která plave nad hladinou a snaží se nenamočit svůj vlastní účes, ale skutečně sportovní plavec, který střídá okamžiky nad vodou a pod vodou. Když je pod vodou, mohutnými tempy se snaží urvat co největší kus dráhy před sebou, a v okamžiku, kdy se vynoří nad vodu, se snaží nadechnout a zkontrolovat si svůj směr.

Sváteční den je pro mě jakýmsi nadechnutím, odpočinkem, okamžikem, kdy se člověk uprostřed pracovních věcí najednou zastaví, vynoří se nad své pracovní povinnosti, nadechne se a zkontroluje svůj směr, a potom dále pokračuje ve svém životě.

Tento dnešní nedělní den může v těchto dnech být ještě o něco jiný než jindy. Přicházíme na hřbitovy nejen z praktických důvodů, že se hodí, aby naše hroby byly upravené a možná taky vyzdobené, ale především také proto, že chceme vyjádřit svůj vztah k zemřelým. Chceme ukázat pouto, které nás spojuje s těmi, kteří už odešli na věčnost. V těchto dnech častokrát také na hřbitovy nepřicházíme sami. Mnohokrát doprovázíme ty, kteří o někoho přišli, s někým se rozloučili, a chceme jim vyjádřit svou blízkost a také jim chceme pomoct snášet samotu a těžkosti, které vyplývají z odloučení.

Ale častokrát také na hřbitovy přicházíme s těmi mladšími proto, abychom jim o zemřelých vykládali, abychom vykládali rodinné příběhy, abychom vyprávěli o tom, co je v našich rodinách dobré, i o tom, co je někdy všelijak složité. V těchto dnech se také na hřbitovech potkáváme s mnoha různými lidmi. Častokrát se zastavíme, podáme si ruku, zeptáme se otázkou, jak se vede. Leckdy jsou ta setkání nesena jakousi zvláštní veselostí nebo žoviálností, která jako by se snažila přerušit veškerou smutnou atmosféru hřbitova, ale někdy naopak v těchto setkáních můžeme vyjádřit skutečný zájem.

Nemusíme se přetvařovat, nemusíme být krásní, sympatičtí a usměvaví, ale můžeme jednoduše vyjádřit to, co je skutečně v našem srdci. Svou bolest, svou ztrátu a své opuštěnosti. Pohled na smrt může být něčím, co nás motivuje pro náš život, abychom se jej snažili prožívat naplno a zodpovědně, abychom nemarnili čas, abychom neodkládali především v našich vztazích projevy lásky, odpuštění a blízkosti. Moc se mi líbí jeden člověk, kterého mám ve své blízkosti. Je starší a říká: „Mějme se rádi, dokud je čas.“ Čas je opravdu vzácný a máme za úkol jej dobře využít.

Dnešní sváteční den je vlastně tak trochu to, co kdysi bývalo prožíváno lidmi jaksi samozřejmě, aniž by se o tom nějak mluvilo. Bylo to dáno jednak tím, že častokrát uprostřed obce stával kostel a kolem kostela byl hřbitov. Každý, kdo přišel na místo zemřelých, mohl udělat krok dál a dojít až do kostela. A naopak každý, kdo šel do kostela, mohl a musel projít hřbitovem, musel se setkat se smrtí a s věcmi, které patří do lidského života. Každý, kdo přijde za svými zemřelými, je na hřbitově takto vyzván, aby se setkal se zvěstí o Kristově kříži a jeho zmrtvýchvstání. A naopak každý, kdo z kostela vychází, je vybídnut k tomu, aby se na lidský život, ke kterému patří také smrt, díval jinýma očima, jiným pohledem; pohledem víry.

Přeji sobě i vám, ať jako závodní plavci umíme střídat ve svém životě okamžiky pod vodou i nad vodou. Okamžiky sváteční i okamžiky pracovního nasazení. A přeji nám všem, abychom se v těchto svátečních dnech dokázali také podívat až ke smrti, abychom dokázali skrze smrt vzít zodpovědnost za svůj život. Ale potom nám všem přeji, abychom udělali ještě krok dál, abychom od smrti přešli k životu, který nám nabízí Kristus. K životu, který je věčný, který je plný, který dává radost a pokoj.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2016
 P ZJ ST HD