Před sedmi lety uslyšel Jan Breník opakovaně vnitřní hlas, který ho volal k službě v církvi. Při prvním volání nebyla jeho pozornost velká, ale po těch dalších začal věc probírat s manželkou a nakonec požádal o slyšení biskupa Lobkowicze. Po rozhovoru se rozhodl pro službu trvalého jáhna a ke studiu na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci, což otec biskup stanovil jako základní podmínku přijetí do služby.

Začínat studium na vysoké škole v pětapadesáti letech, tedy dvacet šest let po ukončení večerního studia na škole střední, nebylo pro Jana Breníka vůbec jednoduché. S přispěním Ducha svatého však fakultu, stejně jako formační kurz pro přípravu trvalých jáhnů, úspěšně ukončil a pak už nic nestálo v cestě tomu, aby se nabídl Bohu jako prostředník k pomoci potřebným. V současné době působí ve farnosti v ostravských Mariánských Horách a nezištně pomáhá především starým a nemocným lidem doma i v penzionech. Za svou činnost získal ocenění v anketě města Ostravy Senior roku 2015. Ve svém Svátečním slovu se zamýšlí nad ekologií lidského života.

O ekologii lidského života

Hodně lidí dnes mluví o ekologii a možná ještě více do ní mluví. Asi všichni, kteří nejsme odborníci, vnímáme ekologii jako vědu, která chce přispět k čistotě ovzduší nebo obecně prostředí. Ale musíme si také uvědomit, že o čistotu ovzduší bychom se měli starat všichni a všichni se na ní podílíme. A jestliže dokážeme přiznat svoji zodpovědnost za čistotu ovzduší nebo prostředí obecně, pak bychom měli mít odvahu a hlavně vytrvalost jednat zodpovědně. Bůh totiž Zemi stvořil a svěřil ji člověku, aby na ní hospodařil, a ne aby ji likvidoval nebo drancoval.

Do ekologie patří také mezilidské vztahy. Mám-li někoho rád, pak mi záleží na tom, kde, jak, v čem a možná také s kým žije. Láska, je-li toho označení hodná, nemůže být povrchní. Přece mám-li někoho rád, záleží mi na tom, kde, jak, v čem a možná také s kým žije.

Nejlepší definici lásky nám zanechal sv. Pavel ve 13. kapitole 1. listu Korinťanům. Najdeme ji v Bibli nebo přes vyhledávač na internetu. Nejsem ekolog, jen mám rád přírodu. Rád dýchám čistý vzduch, piju čistou vodu, rád se procházím čistým lesem bez odpadků a mám rád lidi od dětí až po seniory. Není to známka lidské dokonalosti. K té mám daleko, protože se mi zdaleka nedaří milovat všechny lidi bez rozdílu. To nás učí a stále dokáže jen Ježíš.

Láska k lidem se přenáší do vztahu k přírodě. A tuhle lásku by v nás měli probudit a oživovat rodiče a prarodiče. Rodina je základem všeho. V rodině se člověk učí návykům pro svůj samostatný život. Samozřejmě víme všichni, že v současné době a po dlouhá desetiletí předtím prožíváme krizi rodiny. Ale musíme si uvědomit, že tuto krizi jsme vlastně způsobili sami tím, že jsme převrátili žebříček hodnot a zpochybnili nebo úplně zapomněli na jakýsi řád stvoření.

Zmínil jsem rodinu jako základ všeho. Tam by se dítě mělo také naučit tomu, že svoboda je krásná, ale moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka. Tam se také malé dítě učí, že ne všechno, co je na světě, patří jemu. Ekologie lidského života spočívá v životě člověka ve společenství, v souladu s Božím řádem, chcete-li s řádem stvoření. A tak bych chtěl nám všem popřát, abychom se dokázali k tomuto řádu vrátit. Abychom se nestyděli vrátit k tradičním hodnotám, abychom dokázali také zvolit jako svůj životní standard trochu skromnější a solidárnější způsob života. Děkuji všem, kterým se tato proměna v životě podaří.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2016
 ZJ ST HD