V čem spočívá tolerance

Dnešní doba je charakteristická narůstající polarizací. Týká se politiky, ale i kultury a v posledku i náboženství. Na různosti názorů by ještě nemuselo být nic špatného. Protože názory jsou od toho, aby se různily, jak říká doktor Vlach v Jirotkově Saturninovi. Problém je, když se různost názorů přemění v bitevní linie. A tím se dostáváme k tématu, kterým je tolerance.

Tolerance sama o sobě spočívá v tom, že přijímám člověka, přesto že nepřijímám některé jeho názory nebo skutky. Nesouhlasím s tím, co dělá, nebo s tím, co říká, ale akceptuji jeho jako dobro. Na rozdíl od toho, co dělá, co považuji za zlo. Někteří lidé ale toleranci chápou poněkud divně. Jako netoleranci totiž označují jakýkoliv nesouhlas s tím, co říkají nebo co dělají, i když je ten nesouhlas vyjadřovaný sebekultivovanějším způsobem. Zapomínají ale na to, že pokud spolu budeme ve všem souhlasit, tak nepotřebujeme toleranci. Tolerance spočívá právě v onom rozlišení člověka, kterého přijímám, a jeho názoru či skutku, který nepřijímám.

Tím se dostáváme ke druhému problému, kterým je nedostatek tolerance, který někteří lidé vidí v tom, když nesouhlasíme s jejich názory. Nestojíme o toleranci, chceme přijetí, říkají. Neuvědomují si ale, že tolerance spočívá právě v přijetí druhého člověka, přestože nepřijímám jeho názory. Vlamují se tak do otevřených dveří. Možná to ale myslí ještě jinak. Možná, že chtějí nejen přijetí sami sebe, ale přijetí i svých názorů. Tím ovšem požadují, aby všichni mysleli nebo jednali stejně jako oni. Takže se dostáváme k totalitě.

Možná, že nechtějí totalitu, ale chtějí tvrdit, že všechny názory jsou stejně dobré. A proto není třeba rozlišovat mezi názory lepšími a horšími. Mezi tím, co přijímáme a co ne. Tím se dostáváme k relativismu. A to, co bylo řečeno, platí nejenom pro život společenský a politický, ale i pro život náboženský. Buď chceme toleranci a přijímáme druhého člověka i přesto, že nesouhlasíme s tím, čemu věří, a jaké náboženství vyznává. Nebo přijímáme, nebo vznášíme nárok na to, abychom přijali všechno. Nejenom člověka, ale i to, čemu věří. Což znamená náboženský útlak a v posledku totalitu. Anebo říkáme, že cokoliv, v co kdo věří, není vlastně důležité a tím pádem není problém to pro nás to všechno přijmout. Což je relativismus. Ten je ale v posledku smrtí náboženství. Protože většina náboženství má rozlišování mezi dobrem a zlem, či pravdou a omylem, jako něco klíčového a podstatného.

Máme tedy před sebou 3 možnosti. Toleranci, totalitu a relativismus. Mám-li si zvolit, a to jak na rovině občanské, tak na rovině náboženské, volím toleranci. Co myslíte?

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD