Soluňští bratři Cyril a Metoděj k nám přinesli srozumitelné pochopení reality života skrze texty Bible. Jejich pohnuté životy jsou svědectvím toho, že svatí nejsou hrdinové z barvotiskových obrázků, ani tragikomické postavy. Svatí jsou ti, kteří pochopili, že největším nepřítelem naší křesťanské a lidské dokonalosti není fyzická přirozenost, ale často naše duchovní nepřirozenost.

Soluňští bratři

Známý polský spisovatel Adam Bernard Mickiewicz kdysi napsal, že „Přijdou časy, kdy budeme muset být světci, abychom byli básníky.“ Myslím si, že poezie pomáhá člověku přežít zlé časy. Možná ty časy již klepou na dveře, a tak se podívejme na dva svaté muže, kteří blahé paměti prošli našimi krajinami a přinesli nám dobrou zprávu. Je velice smutné, když jsou pro nás svatí mrtvými hrdiny z kalendáře nebo tragikomickými postavami, místo aby byli těmi, kteří hovoří do dnešní doby. A tak si připomeňme Crhu a Strachotu, dva muže, kteří se nebáli opustit Soluň a přijít na naše území.

Co říci k Crhovi a Strachotovi tedy k Cyrilu a Metodějovi? Světcům, kteří k nám připutovali z východu, stali se součástí školního vzdělávacího programu, je jim zasvěcena řada kostelů a kaplí. Bible, jejíž zvěst k nám přinesli, není růžovým popisem světa, zná deportace, války, násilí, korupci, zradu, nemoci, lež i holocaust. Chce nás připravit na to, co nás v životě potká a jak si to máme vyložit.

Svatý Cyril nazývaný někdy filozof, vytvořil slovanské písmo, jehož abeceda měla 38 písmen odvozených z písmen řeckých -hlaholici. Také přeložil do staroslověnštiny evangelia, misál a žaltář. Nakonec se z Velké Moravy vydal do Říma, a byl přijat papežem. Bohužel za svého pobytu v Římě onemocněl a záhy zemřel. Jeho tělo bylo pochováno v bazilice sv. Klimenta, kde je dodnes uctíváno.

Metodějův život byl dobrodružnější. Byl zatčen, pasovský biskup ho mlátil jezdeckým bičem a salcburský biskup ho pro změnu zase nechal vláčet sněhem, a nakonec byl Metoděj odsouzen k doživotnímu vězení. Pravda, z vězení se po třech letech dostal. Získal si přízeň nového knížete Svatopluka, ale přesto měl problémy. Moravští velmožové, stejně jako jejich kníže, odmítali jednoženství. Do toho všeho se míchala politika a Metoděj nakonec umírá. Dobový literární pramen to popisuje slovy: „zesnul v rukách kněží v šestý den měsíce dubna v třetí indikci roku 6393 od stvoření světa. Učedníci ho zasunuli do rubáše a vzdali mu pocty hodné jeho důstojenství. Církevní obřady vykonali latinsky, řecky a slovansky a uložili jej ve sborovém chrámu.“ Jenomže, kde to bylo? To s jistotou nevíme dodnes.

Co ale s jistotou víme, že Bible, kterou nám přinesli naši věrozvěstové, nám předkládá příběhy na „malém divadle“, aby nás připravila pro divadlo velké, tedy na náš vlastní život. Radí nám, abychom všechny okamžiky svého života prožívali nábožensky. Podle jedné legendy byl Metoděj malířem a nakreslil obraz posledního soudu. Když ho ukázal bulharskému králi Borisovi, tak to na něj tak mocně zapůsobilo, že přijal víru. Abychom neodtrhli náboženský rozměr našeho života od našeho prožívání, to je něco, k čemu nás vybízí i naši věrozvěstové. Přišli možná právě proto, aby nám tuto skutečnost připomněli.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD