Zamyšlení nad posledními událostmi Neděle vzkříšení

Velikonoční události – jádro evangelia mají mnoho co povědět, a to nejen hlavními body svého příběhu. Myslím třeba na to, co se v den Kristova vzkříšení odehrálo večer. V evangeliu čteme o skupince jedenácti nejbližších Kristových přátel, jak za zavřenými dveřmi naslouchají dvěma z širšího okruhu učedníků, kteří se právě vrátili od Emaus. Potkali se tam se Vzkříšeným. Tehdy už všichni věděli, že se s Ježíšem setkaly ženy, které šly ke hrobu, a snad že se zjevil i Šimonovi. Bylo jasné, že se děje něco mimořádného. A tu, uprostřed vzrušené debaty, stojí Kristus v jejich hloučku a říká: „Pokoj vám.“

Evangelium k tomu dodává: „Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.“ Řekl jim: „Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a pojedl před nimi.

Co že se stalo, když vzkříšený Ježíš přišel ke svým učedníkům? Nechal je, aby si prohlédli jeho rány, ba aby si na ně sáhli. Zdá se nám to samozřejmé? Přirozené? Ono je to ale zvláštní, neodpovídá to běžným představám o tehdejších událostech ani o principech Božího království. Míváme pocit, že to byl jen Tomáš, který tenkrát chyběl a který si pak o týden později potřeboval či chtěl sáhnout. Jakoby ostatní samozřejmě věřili pouhému slovu, svědectví druhých, tak tomu ale není. Ježíš nabídl dotyk všem, a dokonce ani nečekal, až si o to řeknou, byla to jeho nabídka.

Abychom pochopili, co to znamenalo, potřebujeme si uvědomit představy té doby, svět helénistické kultury. Všechno, co bylo spojené s hmotou, pokládali pohanští ctitelé ducha za nečisté a opovrženíhodné. Proto řečtí vzdělanci odmítali fyzickou práci – nechtěli se zabývat hmotou, to byla práce otroků. Oni pěstovali ducha. Jen duchovní, tedy nehmotný svět měl v jejich očích cenu.

Židovství bylo jiné. V novozákonní době bylo ovšem také ovlivněno řeckou kulturou. I do něj pronikla pohanská představa, že hmota je něco podřadného, co nemá s duchem vůbec nic společného; nakonec tento obraz světa přežívá leckde dodnes, dokonce i v církvi.

Hned v den svého vzkříšení Ježíš ukazuje svým nejbližším, že jeho království zahrnuje i hmotný svět. Že je na místě radovat se i z pozemských věcí, z krásy světa, z vlastního těla. Nezapomínat ovšem na jejich pomíjivost, ta ale neznamená podřadnou kvalitu. Vzkříšený Ježíš připomíná svým učedníkům, že i náš svět je Božím darem, a že stojí za to žít na něm dobře, vděčně a s radostí.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD