Pokora

Nevím, jestli znáte lidi, kteří byli všude, všechno znají a cokoliv, na co si vzpomenete, bez jakéhokoli problému zvládli. Teda, vy jste to „jejich zvládnutí“ na vlastní oči neviděli, ale oni vám o něm dokáží přesvědčivě a sáhodlouze vyprávět. Když máte možnost takovéto lidi pozorovat na vlastní oči, zjistíte, že platí to staré české lakonické – skutek utek. Zjistíte, že to byli jenom řeči. A že těmto lidem chybí hlavně pokora.

Pokora je takové zvláštní a pro některé hodně divné slovo. Pokora může pro někoho znamenat ctnost, pro druhého má toto slovo nádech slabosti. Pokorný člověk si prý nechá všechno líbit. Pokora je ale reálný pohled na sebe sama.

Stojí-li člověk pevnýma nohama na zemi, to znamená, že nelítá někde vysoko v oblacích, ale ani se nehrabe v zemi ani pod zemí, je pokorný. Zná svoje přednosti, svoje silné stránky, ale i svá omezení. Dokáže reflektovat svůj život i svoje jednání. Pokorní lidé nejsou pokrytci. Nehrají to na všechny strany. Pokorný člověk se dokáže smát hlavně sám sobě. Ten, komu je vlastní pokora ví, kým je, je si vědom své reálné hodnoty, a proto se o svoji hodnotu nebojí. Je mu v podstatě jedno, co o něm říkají ti druzí. Pokorného člověka docela těžko urazíte. Pokora se nebrání útokem.

Francouzský filosof Voltaire řekl, že pokora je skromnost duše, lék proti pýše.

Pýcha, namyšlenost, nadřazenost je opakem pokory.

Nevím, jak vy, ale já moc nevyhledávám lidi, kteří jsou arogantní, neustále se srovnávají s ostatními, pohrdají těmi, kteří jsou jiní, přehlížejí ty, kteří se jim nehodí do jejich vidění světa, zesměšňují, shazují ty, kteří by je podle jejich mínění mohli nějak ohrozit.

Pokora znamená vidět svět takový, jaký je. Pokora je vidět lidi takové, jací jsou. Pokora je respektovat realitu, nepřibarvovat si ji. Pokora je i o tom, že připustím, že mě něco, někdo přesahuje. Třeba Bůh.

Ježíš Kristus o pokoře mluvil poměrně často. Ty, kteří se kolem něj pohybovali, vyzýval, aby spolu nesoupeřili, nehádali se o to, kdo je lepší, aby se netoužili vzájemně porazit na hlavu.

Ježíš dokonce sám sebe nazýval jako toho, kdo má pokorné srdce. V Bibli je dokonce příběh o tom, kdy Ježíš, za kterým šly davy, si klekl a umyl zaprášené nohy těm, kteří zrovna seděli vedle něho. Tím dal najevo, že mu nedělá problém se sklonit před druhými, že mu nedělá problém upozadit se ve prospěch toho druhého.

Pokora je opravdu zvláštní slovo. Opravdu může pro někoho znamenat jakousi slabost. Ale ten, kdo je pokorný, ve skutečnosti pochopil, o čem život doopravdy je.

Život je dar. Pokora ho pomáhá rozbalovat a zažívat ve všech jeho nejhezčích a smysluplných podobách.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD