Obrazy

Velký slovenský básník Milan Rúfus vepsal do své monumentální básně Óda na radost verše, které v kongeniálním překladu Jany Štroblové znějí:

Znova se ptej a znova žij,
to, co Ti nikdo nedopoví,
co se jen žitím uhněte.
Co má v něm pouze jméno Kdoví. Mlha a mlází, šelest křoví -
tak víme. Tak jsme na světě.

Okouzlují mě ty verše přiznáním naší nejistoty. Mlha, šelest křoví. O životě, o světě, o Bohu nevíme skoro nic. Přesto se poctivě snažíme svět poznat, zkoumáme přírodu, společnost, lidskou povahu. Popisujeme ho pak v zásadě dvojím způsobem: pomocí definic nebo pomocí obrazů.

Definice má tu výhodu, že je přesná: „De finis“ znamená „od hranice“. Poznání je v definici přesně ohraničeno – víme, co do ní patří, a co nikoli. V tomto smyslu je definice bezpečná, je hájemstvím jistoty. Nemusíme pochybovat o tom, kdo je mladiství, kdo je cizinec nebo co je rozvod. Proto je definice tak oblíbená, neboť je v lidské přirozenosti ptát se po jistotách. Současně je ale také klecí, jako je klecí všechno, co neumožňuje přestoupit vytyčenou hranici.

Druhou možností, jak uchovat a předávat poznání, je obraz. Obraz není přesný, ale je úplný. Neomezuje se na výseč skutečnosti, na účelově ohraničený prostor, ale nabízí zážitek celku, celistvosti. Jeho tradice je delší než tradice definic, je uložen už v nejstarších slovesných památkách předávaných ještě ústní tradicí, jako mýtus, báje, pohádka, příběh.

Síla obrazu je v jeho otevřenosti. Přináší nejen základní sdělení, ale také celý důležitý kontext, do něhož je zasazeno. Svou nejednoznačností, otevřeností dává prostor divákovi či posluchači, aby do něj vstoupil svou zkušeností, dosavadním poznáním, přijatými hodnotami – a pomohl jeho smysl nejen odhalit, ale také spolutvořit.

Také Ježíš za celou dobu svého veřejného působení nepoužíval pro vysvětlení evangelia lásky definice, ale obrazy: Příběhy a podobenství. Někdy je vysvětloval, někdy jen některým, jindy vůbec. Ale i u těch zdánlivě vysvětlených stále nacházíme nové a nové významy. Vždyť bylo řečeno, že až duch svatý nás uvede do celé pravdy. Obrazy jsou místem, kde pro to dostává prostor.

Ani my někdy přesně nerozumíme událostem svého života. Mohou jimi být nemoc, láska, odchod blízkého člověka nebo třeba nabídka nového zaměstnání. Každá taková chvíle před námi otevře nový obraz naší situace. Je úplně přirozené, že nejprve hledáme opěrné body definic. Zajímá nás diagnóza nemoci, náplň nové práce, osobní poměry toho, kdo si podmanil naše srdce. Současně je ale důležité neztratit ze zřetele perspektivu obrazu. Ptát se, co daná situace znamená ve svém celku a co znamenat může – jakým smyslem ji mohu naplnit. S tím pak úzce souvisí ochota přijmout její otevřenost; uznat, že zpoza dosud známého horizontu může do obrazu vstoupit také význam, který je zatím nedohlédnutelný.

Přeji nám všem srdce otevřené pro všechny obrazy, které se před námi každý den otvírají. A pokoru před tajemstvím. Mlha a mlází. Šelest křoví.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST HD