V Boží náruči

Jako dítě věřících rodičů, jsem mohl od útlého dětství poznávat Boha, o kterém Bible říká, že „je tentýž včera i dnes i na věky.“ Ano, Bůh se nemění, je stále stejný. Přesto se v mém životě mění můj pohled na něj, a to v závislosti na tom, jak se vyvíjí mé poznání.

Kdysi to byl Bůh, který je vševědoucí a mocný. Prostě majestát, který si může dělat, co chce a nemusí mi nic z toho vysvětlovat. Ano, byl to vládce vesmíru, který o mně sice ví, ale kvůli všemu, oč se v tom nekonečném vesmíru stará, na mne tak trochu zapomíná. S přibývajícími roky poznávám jiného Boha. Velice výstižně to nedávno vyjádřil český teolog Jiří Beneš, když hovořil o 18. žalmu. V jeho úvodu čteme:

„Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo. Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade.“ (Žalm 18,2+3)

Nádherná slova. Mohu se utíkat k Hospodinu. Mohu u něj hledat pomoc. Podle Jiřího Beneše ale v původním textu výraz „utíkám se k tobě“ doslova zní „choulím se k tobě“. Není to příjemné zjištění?

Táta mi vyprávěl příběh z mládí. Narodil se jako nemanželské dítě, a protože jeho maminka měla dobrou práci ve Zlíně u Bati, vychovávala ho stařenka. Být v té době nemanželské dítě nebylo snadné. Jiné děti, které žily s mámou i tátou, se mu smály, a když mohly, tak ho i šikanovaly. Často proto hledal bezpečí u své stařenky a rád se schoulil v její náruči. Když vyrostl, šel do učení na malíře pokojů. Jednu neděli jel stařenku navštívit. Ležela ve své posteli a zásluhou zákeřné nemoci už byla jen kost a kůže. Umírala. Přesto, když ho uviděla, rozzářily se jí oči a z jejích úst zazněla tichá prosba: „Chovej mne.“ Táta vzal její zesláblé tělo do rukou, posadil si ji na klín, objal ji a hladil její tvář.

Každý člověk má vnitřní touhu mít někoho, u koho se může schoulit. Proto tak truchlíme a naříkáme, stojíme-li nad hrobem mámy nebo táty. Proto tak těžce neseme ztrátu životního partnera nebo dobrých přátel. Stále více lidí hledá štěstí prostřednictvím peněz, moci a slávy. Můj Bůh mi ale radí, ať se raději schoulím u něj v jeho náruči. V ní nalézám trvalý pocit bezpečí, pokoj i klid. V Boží náručí prožívám neskutečné štěstí a také radost. A totéž přeji i vám.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST HD