Buďte šťastní

Potkal jsem před lety skvělého učitele. Přesvědčivého a inspirativního. Vyzýval mě, abych byl ve svém životě studený nebo horký, ale v žádném případě ne vlažný, nijaký, banální. Bylo mi sedmnáct. Dnes, kdy je mi o dost víc, už i celkem chápu, že studený či horký zvládnu být nejen v emotivně vypjatých okamžicích, v extatických chvílích pociťované radosti či smutku, ale taky v nejkrizovějších obdobích všedního dne, v každodennosti, zdánlivě šedé, nezajímavé, dobré leda tak k přežití. Jde totiž o čas, kdy mohu zažít jistotu, pevnost, pokoj, ohromnou sílu, která právě zde přebývá.

Určitě znáte ty chvíle, kdy letmo potkáte někoho po mnoha letech, rádi ho vidíte, nestačí pouhý pozdrav, chcete něco dodat, přitom nemáte čas s ním déle povídat a zazní, ani nevíte jak, snad to nejhloupější: „Jak se máš?“ Co na to říct? Jeden můj kamarád odpovídá: „Hrozně. Ale zvládám to skvěle.“ Inspiroval mě. Odpovídám: „Jsem šťastný. Co ty?“ Před časem, na jedné vernisáži, jsem potkal řadu svých úspěšných známých, které jsem léta neviděl. „A jak se máš? Jak se daří?“ „Jsem šťastný. Co ty?“ „Ty jo. Aha. O tom budu přemýšlet.

Před nedávnem jsem jel se svou kamarádkou do Brna po dálnici, vezl jsem ji do města. Jeli jsme normální rychlostí v pravém pruhu. A dojížděli jsme kamion. Chtěl jsem ho předjet. Podíval jsem se do levého zrcátka, viděl jsem, že hodně daleko vzadu jede nějaké auto, tak jsem prostě předjel. Jenomže on to byl závodník a za malou chviličku už byl zavěšený na našem zadním nárazníku a bylo asi celkem zjevné, co si o nás myslí. A když jsme se vrátili zpátky do pravého pruhu po předjetí kamionu, tak on nelenil a přibrzdil vedle nás na naši rychlost a plné osazenstvo auta nám ukazovalo velmi výraznými posunky, co si o nás myslí. Bylo to směšné, až jsme se rozesmáli. A tak jsem řekl, tak ať vám Pán Bůh žehná. A bylo vtipné, že tím, jak nám chtěli ukázat, jak jsme hloupí, tak zbrzdili jiné auto. A v tom jiném autě všichni viděli, co se odehrálo. A pro nás to byl takový orloj. Protože když oni se vynadávali, tak začali odjíždět a ve stejné rychlosti přijížděla jiná okýnka a všichni se na nás smáli a mávali nám. A proto jsem přesvědčen o tom, že ke štěstí je potřeba nehrát války druhých. Taky jsme se mohli naštvat, taky nám to mohlo pokazit celý den. Ale my jsme byli v pokoji a ještě jsme to mohli přenést někam jinam.

Taky jsem pochopil, že nesmím mít strach o štěstí. Tedy nesmím se bát, že udělám v životě nějaké kopance, špatnosti. Prostě něco, co by to štěstí ničilo. Protože kdo nic nedělá, nic nepokazí. Protože každý kopanec lze vyřešit, lze se k němu postavit, lze se omluvit, lze změnit účinek kopance, či hříchu. Ale velice nerad bych jednou slyšel, až přejdu na druhou stranu času od Hospodina: „Tvůj život byl marný, zbytečný, banální. Možná jsi neudělal žádné velké hříchy, ale taky jsi zároveň neudělal pořádně nic dobrého.

Pochopil jsem, že je strašně důležité snažit se každou situaci, která do života přijde, prožívat plně, prožívat ji šťastně, protože štěstí není emočně vypjatá chvíle, štěstí je stav bytí. A to je důležité.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 ZJ ST HD