Pravda o lži

Když se řekne: „Nalejme si čistého vína,“ každému je jasné, o co se jedná. Ano, bude se říkat pravda. A já vám teď chci říct pravdu o lži.

Asi těžko si vzpomeneme, kdy jsme poprvé někoho oklamali, protože to bylo určitě už hodně dávno. První dětská lež přišla téměř jistě v jakémsi pudu sebezáchovy – chtěli jsme se prostě jen vyhnout trestu. Podle amerického psychologa Roberta Feldmana je právě lež jednou ze základních schopností, kterou si osvojíme už jako malí caparti. Děti lžou už ve dvou ve třech letech, i když jim to ještě moc nejde.

Jak je vůbec možné, že se v tom nevinném tvorečku objeví jakoby samo od sebe ono první nutkání zalhat? Odpověď je prostá: máme to už v genech, všichni. V první třídě základní školy už některé dětí lžou docela bravurně. I tito malí človíčkové, kteří mají k dospělosti ještě hodně daleko, rychle zjišťují, že lhaním se nejen mohou vyhnout trestu, ale také z toho někdy kouká i prospěch. A pravda je, že ani my dospělí nejsme dětem tím nejlepším příkladem; lžeme jim od útlého věku – třeba o tom, jak přicházejí na svět, kdo jim nosí na Vánoce dárky, nebo když před návštěvou přehnaně zveličujeme jejich dovednosti.

A víte, jak moc lžou muži a ženy? O ženách se říká, že jsou větší drbny než muži, a tím pádem prý lžou víc. Jenže průzkum amerických psychologů potvrdil něco úplně jiného – jediný muž prý za svůj život stihne v průměru vytvořit okolo sto tisíc lží a žena jen polovinu. Takže muži, pozor na jazyk.
Určitě tady nechci lež nějak zlehčovat nebo ospravedlňovat. Ani tu dětskou, natož tu dospěláckou. Lež je jednoduše neomluvitelná. Ale musím zmínit i lež, která má podobu milosrdenství. Když například odvážní lidé za války ukrývali Židy před gestapem, museli lhát, jinak by je nebyli schopni ochránit.

Jenže taková lež, o které tady dnes mluvím, lidi nezachraňuje. Jednou jsem se chtěl zastat své manželky, a aby to bylo jednodušší, vymyslel jsem si úplně hloupou lež. Dlouho mě nic tak nemrzelo, jako tato situace. A nakonec se stejně ona lež obrátila proti mně i proti manželce.

Víte, lež ubližuje lidem a ničí vztahy. A jak vidno, mnoho lidí s ní počítá. Možná si říkají: „Nějak se tím životem prolžu“. Pravda však je, že pokud moc, bohatství, úspěch nebo společenské postavení získáme lží a podvodem, nedočkáme se opravdového štěstí a nikdy nebudeme mít skutečné přátele.
Říkat nepravdu je často výhodné, alespoň v dané chvíli, protože zpravidla lžeme, abychom něco získali. Lež nás dělá lepšími, než ve skutečnosti jsme, nebo se za ní naopak schováváme. Německý reformátor Martin Luther řekl o nepravdě, že je jako sněhová koule, čím déle se válí, tím je větší.

A skutečně lež může dosáhnout obludných rozměrů a nejednou jí uvěřil i celý národ. Lež mívá různé podoby, může jít o převracení nebo zastírání skutečnosti, zveličování, nedodržení slibu. Lež je prostě klam. Tomáš Garrigue Masaryk dokonce řekl, že „Lež je určitým druhem násilí“. Proč je nám tedy lež často bližší než pravda? Možná proto, že je jednodušší. Pravdy se někdy bojíme, protože může bolet, může být nepříjemná, může nás ohrozit nebo i zabít. Některé za pravdu dokonce upálili na hranici.
Myslíte, že by byl někdo ochoten obětovat svůj život pro lež?

Víte, být vždy za všech okolností opravdový a upřímný není vůbec jednoduché, protože se to dnes nenosí. A pokud jsme se většinu života pohybovali v tzv. šedé zóně lží a polopravd, je těžké se najednou změnit, ale věřte mi, stojí to za to.

Upřímnost nás totiž přivede blíž k dobrým lidem, odradí zlouny. Někteří psychologové jsou dokonce přesvědčeni, že vlastnosti jako jsou poctivost a pravdomluvnost, mají pro naši duševní rovnováhu mnohem větší význam než uklidňující léky. Zkusme pár týdnů nelhat, nepodvádět, nezastírat, nezveličovat. Možná budeme mile překvapeni.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 ZJ ST HD