Jednota křesťanů

Pavel Konzbul

Klikněte pro větší obrázekPavel Konzbul je římskokatolický kněz. Narodil se roku 1965 v Brně. Vystudoval elektrotechnologii na Vysokém učení technickém v Brně. Pracoval v oboru konstrukce korekčních cívek a v této oblasti publikoval i řadu odborných prací v zahraničí a obhájil doktorskou práci. V Olomouci vystudoval teologii a v roce 2003 přijal v brněnské diecézi z rukou biskupa Vojtěcha kněžské svěcení. Působil ve farnostech Letovice, Boskovice a Hustopeče u Brna. Od r. 2005 byl spirituálem Biskupského gymnázia Brno. Je autorem několika knížek promluv nejen pro studenty a řady populárně náboženských článků. Od roku 2013 je farářem na brněnském Petrově.

Jednota křesťanů

Stojíme na prahu týdne modliteb za jednotu křesťanů a já si vzpomínám na jednu farnost, ve které jsem kdysi strávil asi měsíc. Po několikeré návštěvě kostela už jsem si připadal docela jako mezi svými. Tam vpředu napravo vždycky sedávala ta paní s kloboukem, vlevo za sloupem stával ten legrační mužíček s obarveným plnovousem, u nástěnky zase pán, který vždy při pozdravení pokoje bleskově opustil svoje místo a pobíhal po chrámu ukláněje se ostatním. Dvě rodinky se opět rozesadí po straně, aby holčičky mohly houpat svoje kočárky s panenkami. Prostě křesťanská idylka. Najednou jsem si to ale uvědomil. Ne to, že každý našel své místo, to je v naprostém pořádku, ale zde se za tím skrývalo něco dalšího, něco nepříjemného. Každou část kostela totiž obsadila určitá skupina, složená z těch, kteří byli po generace již spřízněni. Na skupince bylo vidět, že nechce mít nic společného s těmi ostatními.

Dnes jsme v pokušení vidět příčinu a kořen rozdělení v rozumu, přesněji ve věroučných rozdílech. Já si dovoluji tvrdit, že tomu tak vůbec není. Tím nechci říci, že tyto rozdíly nejsou, ale představme si fikci, že zasedne celosvětová rada složená z představitelů všech křesťanských církví a shodne se na jednotném učení a stejné věrouce. Nastane tak žádané sjednocení? Nikoliv, bude jen o jeden dokument víc.

Spor o výklad evangelia sám o sobě totiž k rozdělení nestačí. K tomu, aby došlo k tragédii, je třeba přítomnost hříchu. Rozdělení se totiž připravuje v srdcích těch, kteří druhé nechtějí přijmout za své bratry a sestry, v srdcích těch, kdo sebe staví nad ostatní. Toto rozdělení je tedy hlubší a nejde napříč mezi církvemi, ale je i v nich samotných, a to mnohdy v daleko citelnější míře. Kam to může vést, naznačuje i jedna tragikomická anekdota, kdy zemře muž a dostane se do nebe. Anděl je pak provází po nebeském království. Kráčí po dlouhé chodbě, z nichž jsou vstupy do jednotlivých místností. Když přijdou před první místnost, vidí uvnitř lidi, kteří mávají rukama a křičí aleluja. Jsou to charismatičtí křesťané. Když přijdou před druhou místnost, vidí spoustu lidí, jak se věnují studiu Bible, že by to byli protestanští křesťané? A když se blíží ke třetí místnosti, anděl upozorní muže, aby si zul boty a šel velice potichounku. Když minou onu místnost, muž se ptá, kdo byli ti lidé v této třetí místnosti. Anděl odvětí, že to byli katolíci a že oni se domnívají, že jsou v nebi sami. Místo katolíků tam ale klidně mohou být protestanté, metodisté, či příslušníci jiné církve, ale především jsou to všichni ti, kdo mají neobřezané srdce.

Že klíč k jednotě leží v našich srdcích připomíná již apoštol Pavel v listě církevní obci v Efezu, kdy říká: „Snášejte se navzájem v lásce". Láska je právě to, co obřezává naše srdce, tak abychom v lidech okolo sebe viděli své bližní. Pokud nechceme zbořit hradby egoismu v našem srdci, pak jsme již vyrazili do lesa sbírat chrastí na další hranice pro nové mučedníky. Láska je to, co nás přibližuje k druhým, co nás přibližuje i k Bohu. Z Evangelií je zřejmé, že jednota je také dar. O tento dar je třeba prosit, přesněji ne o to, abychom jej obdrželi, ale abychom jej uměli použít a žít.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2014
 P ZJ ST HD