Sucho v krajině i uvnitř nás

Ondřej Macek

Klikněte pro větší obrázek Mgr. Ondřej Macek, Th.D. (narozen 11. dubna 1980 v Praze) studoval evangelickou teologii v Praze, ve Vídni a v Lipsku. V roce 2011 získal doktorát na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Odborně se zabýval evangelickou spiritualitou, identitou, dílem Martina Luthera, dějinami tajných a tolerovaných evangelíků. Od roku 2009 je farářem Českobratrské církve evangelické v Nosislavi.

Sucho v krajině i uvnitř nás

Dlouho jsem bydlel ve městě. Tam když prší, a nemáte zrovna romantickou náladu, tak vám to asi většinou vadí, že jste si ráno vzali špatné boty a nevzali deštník. Posledních pět let žiji na jižní Moravě a až tady mi trochu došlo, jak je déšť vzácný. Dlouhá sucha občas vystřídají provazce vody, která pak zas z krajiny rychle zmizí. Sousedé úzkostlivě měří spadlé milimetry. V novinách si prohlížím v poslední době mapy úbytku srážek a čtu předpovědi o tom, že nebude co pít, dívám se na svoje tři děti a trochu se to ve mně svírá.

Praskající půda bez humusu, kterou vítr vane pryč, vyschlé studny, pak zas rozvodněné potoky, které zaplaví v okamžiku vesnici, to všechno má určitě celou řadu příčin. Je však jasné, že si za to můžeme do značné míry sami. Co mám dělat?Můj kamarád Jirka loni kopal na dvorku hlubokou díru. Lidé se mu smáli, že ten bazén nebude mít moc velký. Pak do ní vsadil se sousedy jímku na dešťovku, protože nechce splachovat pitnou vodou. Je to jen drobný pokus, ale aspoň něco.

Chtěl bych zmínit dvě biblická vyprávění. Když se Abraham rozchází se synovcem Lotem, protože už nemohou pást velká stáda společně, řekne mu, aby si vybral, kde se chce usadit. Lot se rozhlédne a zvolí si krajinu, kam odkudsi z hor sestupuje řeka. Jméno Lot znamená „závoj“, Lot nevidí dál, nevidí k pramenu vody. Vidí jen, co vidět chce. A tak si říká, tady je a bude voda jistá. Tady se mi nic nestane, nebude Boha moc potřebovat. Na Abrahama zbude krajina, kde nelze než čekat, zda zaprší, jestli Bůh dá, a kopat studny.

Možná jsem trochu jak ten Lot, pořád si myslím, že mi voda odkudsi přiteče kohoutkem, málem v neomezeném množství. Měl bych si smýt závoj a přestat vodu považovat za něco, co je běžné. A možná pít i tu nejobyčejnější vodu vděčněji a kopat jímky.

Ten druhý příběh je z Nového zákona. Evangelista Jan vypráví příběh Ježíše, který sedí u studny, má žízeň, nemá však ani džbán, ani provaz. Přijde tam žena, ale zdráhá se mu podat pít. Chvíli spolu mluví v náznacích a při tom se ukazuje, že je to vlastně ta žena, kdo má velkou žízeň, že jí v životě něco chybí. A Ježíš ji nenápadně upozorňuje, že možná ještě existuje jiná voda, která dává život a také sílu s ním něco dělat, posunovat se v něm. Tak spolu mluví nenápadně o Bohu.

Myslím, že bychom se měli mnohem víc a vážněji ptát, jak velké máme sucho v puse, jak velké máme sucho v krajině a jestli také nemáme sucho někde uvnitř nás.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2014
 P ZJ ST HD