Svatováclavský symbol jako státotvorný element

Myslete na chorál, malověrní. Myslete na chorál.

Asi většina z nás si vybaví tyto burcující verše českého básníka Františka Halase z jeho sbírky Torso naděje z r. 1938, jimiž se obracel na zneklidněnou českou veřejnost, aby jí dodal odvahy v době, kdy prožívala národní existenční krizi před Mnichovskou dohodou. Za ta svoje slova si vysloužil velkou pochvalu také od katolických konzervativních básníků, kteří jinak vůči svému levicově orientovanému kolegovi byli spíše kritičtí. A tady se myslím ukazuje ta možnost spojení, propojování různých názorů, různých pohledů, které se setkávají právě v osobě našeho národního patrona sv. Václava.

Úcta k přemyslovskému vládci z raných dob našeho státu se stala z našich nejvýznamnějších národních i duchovních tradic po několik stovek let. A dá se říct, že velmi výrazně zasahovala nejen do církevní oblasti, ale také do oblasti státnické. Svatováclavský symbol velmi silně promlouvá nejenom k Přemyslovské dynastii, ale on se v podstatě přesouvá i na další dynastie. Tím největším podporovatelem je pak Karel IV., který se sv. Václavem dokonce spojí i naše korunovační klenoty. Od sv. Václava si nemůžeme odmyslet jeho veřejnou angažovanost. V legendách se často dočteme o tom, jak pomáhal utiskovaným, jak pomáhal vdovám, jak pomáhal sirotkům a jak se snažil pěstovat křesťanské povědomí v této společnosti. Převedeno do dnešního jazyka tak se snažil převést svoji pozornost na sociální vrstvy obyvatelstva a současně se snažil prosazovat etiku a právní rámec pro společenský život.

Sv. Václav nebyl uctíván jenom v palácích, ale také v podhradí. Během českých dějin se k jeho poctě tesaly sochy, malovaly obrazy, stal se součástí lidové kultury. K jeho poctě se konala různá posvícení, lidové veselice, ale současně se do sv. Václava snažili projektovat různé politické směry a názory. Asi v nejhorší podobě se tato dvojkolejnost pohledu na sv. Václava projevila v době nacistické okupace, kdy na jedné straně při svatováclavských mších se snaží lidé vyprosit od svého ochránce, nadpřirozeného ochránce sílu v těžkých časech a na druhé straně nacističtí okupanti a jejich domácí přisluhovači se snaží využít postavu sv. Václava pro své kolaborantské cíle.

Problematizování postavy sv. Václava pak pokračovalo v době komunistického režimu, kdy ve školních učebnicích se objevuje sv. Václav jako slabošský panovník, který podléhal německému vlivu. Tradice tyto všechny přemety přečkala, a proto se dnes můžeme zcela legitimně ptát, jaký význam má tato naše tradice pro současnost? Řekl bych, že v současných politických turbulencích se může jevit sv. Václav jako vzor odpovědného panovníka, který nedbal jenom o prospěch svého domu, ale snažil se vnímat prospěch celé země, celého státu. Může sloužit jako vzor a určitý prapor pro ty, kteří si myslí, že materialismus a ekonomický pohled na věc není ten nejdůležitější.

Nyní bych se zase vrátil k tomu, co bylo řečeno v úvodu v r. 1938, kdy se sv. Václav stal takovým virtuálním tmelem zneklidněného národa, protože on byl tím tmelem i v r. 1989, kdy se také svým způsobem rozhodovalo o budoucnosti našeho národa. A řekl bych, že i v současné době potřebujeme takto pozitivní vzory, které by nám ukazovaly tu potřebnou, velice potřebnou národní sounáležitost.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD