Kde vězí kořeny židovsko-křesťanské civilizace?

Ještě asi nikdy se nemluvilo o tom, že jsme příslušníky západní civilizace nebo třeba křesťanské civilizace,nebo třeba židovsko-křesťanské civilizace tolik, jako v posledních letech. Je to pravděpodobně nějaká potřeba vymezit se, najít svoji identitu, nějakým způsobem se odlišit od jiných, kteří nás obklopují. Ať jsou to třeba muslimové nebo Číňané nebo kdokoliv jiný.

Každá civilizace a každá kultura má své velké příběhy. V evropském kontextu by to mohl být třeba Faust, don Juan, Robinson, možná i žert. Ale samozřejmě pro lidi, kteří žijí v Evropě, jsou to především příběhy, které jsou obsažené v Bibli. Jsou tak hluboce uložené do naší kultury, že si to možná ani sami často neuvědomujeme. Jsou to příběhy, které nějakým způsobem definují, kdo jsme. A jsou to tak důležité příběhy, že by se jich neměl bát nikdo, dokonce ani ten, kdo se považuje za úplného bezvěrce.

Takovým klíčovým mužem v hebrejské Bibli je samozřejmě Abrahám, muž, který na pokyn Hospodina obětuje svou rodnou zemi. Je to také člověk, který s Hospodinem uzavře smlouvu. Jeho životní příběh ale vrcholí něčím jiným, velice dramatickým okamžikem, obětováním svého vlastního syna. Abrahám dostane takový pokyn a je ochoten ho vykonat. Teprve na poslední chvíli, když už málem svého syna Izáka obětuje, Hospodinův anděl zadrží jeho ruku. Je to obrovská otázka. Jestli by Abrahám by byl ochoten svůj čin dokonat. Je tu ale ještě větší otázka, jestli je správné, že takovou věc byl schopen udělat, že by dotáhl Boží příkaz až do úplného konce.

Je to otázka, kterou si lidé kladou už celé tisíce let. Tradiční výklad říká, že Abrahám jednal naprosto správně. Dostal pokyn od Hospodina a jednal podle něj. Ovšem už samotná Bible nabízí alternativní výklad. Ukazuje Abrahama v jiných situacích. Např. o pár kapitol dříve je to Abrahám, který bojuje za přežití hříšníků ze Sodomy. Je tedy zvláštní, že nebojuje za přežití svého vlastního syna. Můžeme sami sebe vidět v úloze jednotlivých aktérů. Např. co si asi myslel Izák o svém otci, i když celou situaci nakonec přežil. Co si myslela Sára, manželka Abrahamova, maminka Izákova. Podle rabínského výkladu, že skutečnost, že v celé Bibli už ani jednou Abrahám nehovoří s Izákem , znamená, že už spolu nikdy nepromluvili. Sama Sára už se neobjevuje ani jednou, což rabíni interpretovali jako skutečnost, že Sára hrůzou zemřela ze situace, která nastala.

Každý musí v této situaci, v tomto textu najít sám sebe a zaujmout své vlastní stanovisko. Bible také nabízí dva Abrahámy. Na jedné straně je to Abrahám, který je připraven obětovat svého syna, na druhé straně je to Abrahám, který bojuje za hříšníky v Sodomě. Na jedné straně je to muž, který je věrný. Tak věrný, že to může hraničit s fanatismem. Na druhé straně máme humanistu a možná také skeptika.

A to je možná jeden z těch základních kamenů naší civilizace. Jsou to dvě cesty mezi kterými si sami vybíráme. To je vlastně základ toho, čím jsme. Jsme těmi, kdo si musí vybrat.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2019
 P ZJ ST HD