A proč?

Sedím si v klidu domova u kávy a najednou slyším cupitat moje malé dítě. Vzrušený výraz, oči na vrch hlavy a přichází se zásadní otázkou: „Maminko, proč?“ Určitě každý rodič zná ten koloběh nekonečných otázek „Proč?“. Po smyslu, po fungování, po významu, po životě. Mám pocit, že žijeme v době, která má dvě základní charakteristiky. Na spoustu věci se už neptá a na spoustu otázek má hned odpověď. Mnohokrát jsem přemýšlela nad původem té nevinné dětské otázky: „Proč?“.

Myslím, že tak nějak doprovází celé lidstvo. „Proč?“ zaznívá už v ráji. Proč nemůžeme jíst ze stromu poznání? A o mnoho později, když starozákonní otec vede svého jediného syna na smrt a pak zasáhne Hospodin a situace se změní. „Proč?“ určitě doprovází Josefa, když ho jeho bratři prodají daleko z otcova rodného domu do egyptského otroctví. Bezesporu „Proč?“ doprovázelo také svatou Alžbětu, když byla tak dlouho neplodná. Když později zjistí, že čeká dítě, které výrazně zasáhne do celých dějin spásy. Myslím, že „Proč?“ se honilo také hlavou svatému Josefovi. Proč moje snoubenka čeká dítě? A co učedníci, když se dívali na to, jak Ježíše odsoudili, zbili a ukřižovali. I tam je namístě otázka „Proč?“.

A co oběti hladomoru, válek, autoritářských režimů, perzekucí, co oběti domácího násilí, co rodiče, kteří mají hendikepované dítě, co lidé, kteří jsou nemocní? Otázka „Proč?“ určitě doprovází i novodobé Joby, kterým se zkrátka život nedaří.

Mám pocit, že naši předkové i my, pokud poctivě odpovídáme na otázku „Proč?“, docházíme až na samou podstatu našeho lidství. A přitom to všechno začíná onou nevinnou dětskou otázkou: „Maminko, tatínku, proč...?

Odpovědi se dnes hledají snáz než kdykoliv dříve. Stačí zapnout počítač, zadat příslušné heslo a odpověď je tady. Mám ale pocit, že dětem bereme něco nekonečně důležitého. Schopnost počkat si na odpověď. Možná si k ní i dojít. Vždyť vzpomeňte jen na pohádku Sůl nad zlato. Tatínek také tehdy předpokládal, že na otázku: „Kdo mě má nejradši?“ odpoví jeho nejmladší dcera. Ale odpověď byla jiná, než si představoval. A k tomu „Proč?“ musel poměrně dlouho a bolestivě docházet.

Odpověď na otázku „Proč?“ formuje naše vzdělání, možná také naše víra. Odžitý život, dovednosti, schopnosti, možná to, co jsme se dozvěděli v rozhovoru se svou rodinou a s přáteli. Napadlo vás ale někdy, kdo formuje onen vyhledavač? Před časem mě kamarádka upozornila na jeden zajímavý článek. Psalo se v něm, že psychologové zkoumají, proč se dnešní děti tak málo ptají? A odpověď je velmi zajímavá. Přišli na to, že jejich ambiciózní rodiče, často velmi úzkostliví, často starostliví, se snaží dětem společně s internetem, s televizí, se sociálními sítěmi velice brzy nabídnout odpovědi na otázky, které si malé děti ještě ani nestihly položit. Přitom ptát se po smyslu, po tom, co vidí kolem sebe, po životě, je pro lidský vývoj, pro vývoj dítěte velice důležité.

Víte, já si ale myslím, že je to důležité pro každou fázi lidského života. V životě mám obavy ze dvou typů lidí. Těch, kteří už nemají potřebu se na nic ptát, a taky těch, kteří na všechno mají odpověď. V obou případech to není dobře. Tak se zase vracíme na začátek k té jednoduché rafinované otázce: „Proč?“.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST HD