Všichni jsme na jedné lodi

Zdeněk A. Eminger

Klikněte pro větší obrázek Narodil se v roce 1978. Je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění. Ve svých odborných i esejistických pojednáních, článcích a promluvách se soustředí na obecně lidské otázky křesťanské etiky, kultury a umění v kontextu současného dění. Vystudoval teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy a doktorát získal na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve svém snažení a v některých svých pracích (např. Teologie a kultura, Trinitas; Domov [Paměť, přítomnost a zaslíbení], Dauphin) se pokouší o přetlumočení křesťanského světa víry a tradice do jazyka a myšlení člověka dnešních dnů.

Kromě putování městy a krajinou a mimo své odborné zájmy je milovníkem umění a vyznavačem silniční cyklistiky a běhu na dlouhé tratě.

Všichni jsme na jedné lodi

Možná, že někdo z těch, kdo jsou na útěku před válkou, nebo prožívají jiné existenční starosti, by souhlasil se slovy literárního kritika Bedřicha Fučíka: „Můj život je životem na vídrholci.“ Jeho přítel, spisovatel Vladislav Vančura si mu kdysi kousek odtud postěžoval, že lidé víry to mají v životě jednodušší. Věří, mají církve, obřady, mají prý nějakou jistotu.

Nevím, nejsem si tím úplně jistý. Určitou jistotu hledá, přes všechny překážky a rozdíly, každý z nás. Jsme všichni na stejné lodi. Stát na vídrholci znamená stát tam, kde fouká a člověk by se nejraději schoval. Neznamená to se nebát. Ale nebát se příliš. Příliš si nezoufat a nepoddávat se beznaději. Stát na vídrholci také někdy znamená jít proti proudu. A to je, myslím, společné mnoha lidem.

Autentické křesťanství, jak mu rozumím já, se vymezuje jakémukoli formalizmu. Pomáhá orientovat se v tom, co je potřebné, a nad čím není třeba celé dny filozofovat. Například jak pomáhat lidem na útěku, hladovým, bezmocným, bezprizorním. Vždy se stavět na stranu slabých. Učí nás, že bychom měli pomáhat lidem bez rozdílu vyznání, světonázoru, národnosti a vzdělání a vždycky se stavět na stranu slabých. Mnoho lidí, kteří pocházejí z naprosto jiných poměrů, to ve svém životě dělají právě tak. Pomáhají.

Člověka nedefinuje pouze víra. Jsme lidé mnohovrstevnatí. Snad každý z nás má nějakou práci a své povolání. Jak se kromě talentu, schopností a dovedností může projevovat víra a v ní naděje a láska? Vždyť právě láskou a nadějí nazývají svého boha Židé, muslimové i křesťané. A nejen ti. V práci, ať už dělám cokoliv, není víra nějakým přívažkem, není něčím víra navíc. Nelze se jí na čas vzdát, když se chystám udělat něco, co zavání průšvihem, a už vůbec ne jí ospravedlnit jakoukoliv špatnost. Je zkrátka příležitostí jak do svého života vpustit trošičku naděje a lásky a v tom samém okamžiku odvahu, spravedlnost a vědomí lidské sounáležitosti. Potkáte-li na ulici ženu s dítětem, vidíte, že věří ve svou lásku k tomu maličkému. To krásné co prožívá, co dostává a dává, je věčné. Bude stát klidně na vídrholci a snášet pro svoje dítě i to nemožné.

Jsme všichni na stejné lodi. Snad každý z nás věří, že právě takové věci mají v lidském životě ještě smysl. Hledáme přesah. Možná právě ta žena, maminka, nám může být důkazem, že víra a modlitba, ale také naděje a láska jsou univerzální. Jako ona bezpochyby doufá a prosí, aby se jejímu dítěti vedlo dobře, bylo zdravé a nic mu nescházelo, tak věřte, nebo nevěřte, tak i někteří lidé víry doufají a prosí, aby svojí vírou prospívali a nebyli příčinou hádek, rozbrojů a lidské nesnášenlivosti.

Každý z nás je jiný. Přesto jsme všichni na stejné lodi. Občas stojíme na vídrholci a snažíme se nepoddávat beznaději. To je něco, co nás nerozděluje, ale spojuje.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2015
 ZJ ST HD