Moudrost staré báje

Doc. Mudr. Zdeněk Susa

Narodil se roku 1942, absolvoval lékařskou fakultu univerzity Karlovy v Praze (1966), pracoval na různých pracovištích interního zaměření, účastnil se výzkumu dýchání a vztahů mezi dýcháním a krevním oběhem. Kandidaturu mohl získat až v roce 1991, habilitoval se v roce 1993. Učil na zdravotnickýchškolách a na lékařské fakultě, nyní učí ve VOŠ sociálně pedagogické a teologické JABOK a je externím učitelem evangelické teologické fakulty UK. Současně je výpomocným kazatelem Českobratrské církve evangelické, to znamená, že nemá vlastní farní sbor, ale vypomáhá všude, kde ho pozvou. Angažuje se v hospicovém hnutí. Hlavní jeho zálibou je pěší putování (došel pěšky do Santiaga de Compostela i do Assisi a Říma). Píše a publikuje nejen o svých cestách a má vlastní nakladatelství, v němž vydal už přes osmdesát titulů.Od roku 1966 je ženat s manželkou Marií, mají tři dospělé děti a šest vnoučat.

Moudrost staré báje

Nedávno jsem slyšel vyprávět starou báji, která mě tak nadchla, že vám ji musím povědět. Kdesi daleko uprostřed pustiny stálo město. K němu se blížil unavený poutník. U vchodu do města uviděl stařečka sedícího u cesty. „Dobrý muži,“ zastavil se u něho, „pověz mi, prosím, jací lidé žijí v tomto městě?“ „No, jací lidé žili v tom městě, odkud přicházíš?“ Zdvihl oči stařeček. „Ach, byli to závistivci a hamižníci, lháři, pomlouvači, podrazníci, nemohl jsem tam s nimi vydržet, musel jsem odejít.“ Pokrčil rameny stařec. „Ujišťuji tě, cizinče, že v našem městě jsou taky takoví lidé.“

Po chvíli jde stejnou cestou druhý poutník a zastaví se u starce. Ptá se: „Dobrý muži, jací lidé žijí v tomhle městě?“ Stařec odpovídá: „Jací lidé žili v tom městě, odkud přicházíš?“ Poutník na to: „Byli čestní, milí, pohostinní, měl jsem tam řadu dobrých přátel a moc mě mrzí, že jsem musel od nich odejít.“ A stařec na to: „Dobrá, cizinče, i v našem městě jsou takoví lidé.“

Když i druhý poutník odešel, oslovil starce soused, který pracoval na zahradě a všechno slyšel. „Jak můžeš na stejnou otázku odpovědět takhle různě? Jednomu tak, druhému naopak? To není možné. Lidé u nás jsou buď dobří, nebo špatní? Jak to je?“ Stařec mu odpověděl: „Však víš, že jsou u nás takoví i takoví. Ten první, který doma viděl jen závist a klam, lháře a pomlouvače, i u nás takové lidi najde. A ten druhý, co měl doma plno dobrých přátel, si jistě i u nás dobré přátelé nalezne. Oběma jsem odpověděl pravdivě. Všechno záleží na lidském srdci.“

Dnes bychom řekli, že hodně záleží na úhlu pohledu, jak se na věci díváme. Můžeme se dívat z té špatné strany a pak na všem najdeme chyby. Můžeme na všechno žehrat, na všechno si stěžovat. Zůstaneme zatrpklí a nespokojení. Nespokojenost je nakažlivá. Otravuje nejen nás, ale i lidi a vztahy kolem nás. Musíme s tím něco udělat. Musíme začít u sebe, ve svém srdci. Jinak to zůstane beze změny, napořád, až do smrti. Ale když dokážeme vedle oprávněné kritiky se na věci, lidi i situace dívat také pozitivně, také z dobré stránky, nacházet na nich dobré věci, můžeme být navzdory všemu šťastni. Štěstí se totiž neměří hmotnými statky, životními podmínkami, politickou situací. Jsou místa na světě, kde lidé žijí v chudobě a v primitivních podmínkách, přesto jsou spokojeni, přesto jsou v pohodě, jak se dnes říká. Ta vnitřní pohoda, vnitřní spokojenost, to je vlastnost. Ta se dá naučit. Tedy pozdvihněme svá srdce a snažme se o to být pozitivní. I to je nakažlivé a šíří se kolem nás. A bude-li víc vnitřně spokojených lidí, i ty věci a situace se mohou měnit k dobrému.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2013
 P ZJ ST