Rozhovor

Dagmar Smržová, režisérka

Kdo podle Vás patří k elitě národa? Jaké charakteristiky by taková osobnost měla mít?

Pro mě jsou elitou národa lidé, kteří dělají něco pro druhé, aniž by očekávali potlesk, slávu a finanční ohodnocení. Ti ale většinou nebývají tolik vidět. Pokud bych měla mluvit o cyklu GEN – Galerii elity národa, pak bych ocenila, že je to o lidech, kteří zviditelnili naši zemi ve světě a dokázali to většinou svou pílí a poctivou prací. Neuvažuji nad charakteristikou elity národa, ale nad charakterem každého jednotlivce, kterého poznám – cenná je pro mne pracovitost, upřímnost, odvaha a skromnost.

Vy jste natočila portrét Radka Baboráka. Z jakých důvodů padla Vaše volba právě na něj?

Radka Baboráka jsem zvolila proto, že je to výborný, světově proslulý hornista a já jsem s hornou vyrůstala. Můj otec i dědeček byli hornisté. Otec nejprve v České filharmonii, potom v Národním divadle, dědeček v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu. Hornu jsem slyšela, když jsem se každý den vracela ze školy, chodila jsem do divadla na představení, kde táta hrál, a sama jsem se chtěla věnovat profesionálně hudbě. Hrála jsem na příčnou flétnu. Jsem ráda, že jsem Radka zvolila, protože kromě toho, že je skvělý hornista a dirigent, je to taky báječný člověk, poctivý, pracovitý a skromný.

Jaký je váš vztah k cyklu GEN a co byste chtěla, aby sledování krátkých dokumentů u diváků vyvolalo?

GENu si vážím, protože jeho idea vzešla od Fera Feniče, mého pedagoga z FAMU, a myslím, že v zásadě je dobrá. Lidé se seznamují s těmi, kdo nás proslavili v zahraničí, a alespoň na malé ploše nahlédnou do jejich soukromí. I když mě mrzí, že stopáž dílu je krátká, cyklu si cením – je vždycky dobré, když se točí o těch, kteří něco dokázali.


Přejít na obsah dílu