Píše se rok 1905 a nejslavnější vzpoura filmových dějin je na spadnutí. Sovětské drama avantgardního režiséra Sergeje M. Ejzenštejna.
  • Vyrobeno 1925
  • Země původuRusko
    • Premiéra
    • Ve vysokém rozlišení
    • V původním znění s titulky
    • Formát 4:3

Nejproslulejší dílo „sovětské montážní školy”, avantgardního hnutí 20. let, které obohatilo filmové vyjadřování na mnoha frontách, především pak v rovině střihové skladebnosti. Sergej Ejzenštějn uplatnil v Křižníku Potěmkin celou paletu postupů, které dnes platí za samozřejmou výbavu nejen uměleckého filmu, ale běžně je nacházíme i v populárních produkcích. Ve své době pokrokové stylové prostředky sloužily propagandě. Měly na diváka průbojně působit za přispění dialektické formy: nejen střetu ideového, nýbrž také obrazového. Publikum mělo být popuzeno k čilé konfrontaci s viděným, než aby bezelstně zapadalo do bezmyšlenkovitého pohroužení. Slavná a nesčetněkrát analyzovaná scéna z oděského schodiště poskytuje bohatý rejstřík tvůrčího vizionářství. Akci, která by reálně trvala jen chvilinku, Ejzenštejn svým architektonickým citem pro stavbu umně rozložil do bezmála 15 minutové sekvence. Ve vší avantgardní dramatičnosti zde propuká vzpoura, která má otřást nejen carským režimem, nýbrž také filmovým vypravěčstvím. I přes agitační rozměr, poplatný podmínkám vzniku díla, se dodnes jedná o uchvacující a nesmírně rozhodnou fresku událostí roku 1905.

Dle struktury antického dramatu je v pěti aktech vylíčen boj lidu proti oficírům konstituční monarchie. – Námořníci se na křižníku Potěmkinovi začínají rozněcovat, jakmile jsou nuceni pozřít jídlo prolezlé červy. Kapitán nechává předstoupit ty členy posádky, kteří si stěžovali na jakost masa, a káže popravu. Řízení nad lodí se ale v emočním napětí dostává do rukou mužstva. Soudržně dochází ke vzpouře, při níž umírá voják Vakulinčuk. Právě jeho tragická smrt pohne davem na břehu; funus postupně přechází až do odmítavého buřičství, při němž se upevňuje pouto mezi námořníky a měšťany Oděsy. Sílící kolektiv ale narazí na fasádu carských ozbrojenců, zformovaných na horním konci oděských schodů, stejně jako na kozáky, srocující se dole u přístavu. Rozpoutá se krveprolití, jehož nejsou ušetřeny ani ženy, děti či stařeny. Do masové vřavy nakonec vstupuje křižník, který bez jediného výstřelu vraždění zastavuje mírovým apelem.

Napište nám