Příběh nesmělé lásky, skryté za siláckými gesty. Přední dílo slovenské nové vlny, vyrobené v tvůrčí skupině Alberta Marenčina (1962). Hrají: M. Bielik, J. Beláková, O. Šalagová, P. Chrobák, A. Jančo a další. Režie Štefan Uher (Ve slovenském znění)

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Po zhruba desetiletém období povstaleckého a budovatelského patosu dostala slovenská, ale i česká kinematografie průkopnické dílo, které zásadně ovlivnilo její další vývoj. Snímek Slnko v sieti režiséra Štefana Uhera z roku 1962 je dokonce považován za vůbec první dílo československé nové vlny. Poetický příběh, jehož těžištěm je zachycení hlubokých a rozporuplných citů dvou mladých lidí, překvapilo zejména způsobem zpracování: autentickým jazykem protagonistů, který zvlášť kontrastuje s oficiálními politickými frázemi, znějícími z rozhlasu, nebo poetickou kamerou Stanislava Szomolányiho, která prostřednictvím drobných detailů vytváří poetické obrazy a vnitřně napjatou atmosféru. Nadčasové kvality Uherova díla potvrzuje i skutečnost, že národní filmová cena se na Slovensku jmenuje právě podle tohoto filmu.

Mladými hrdiny filmu jsou Bela, která má slepou matku, a Fajolo, vášnivý fotograf, který se specializuje na fotografování lidských rukou. O Belu má zájem i spolužák Peter. Fajolo objeví na dunajském břehu kouzelnou zátoku s chatrčí, v níž žije starý rybář. Za několik dní odchází na venkov na brigádu. Napíše Bele, že ji má rád, ale současně prožívá románek s brigádnicí Janou. Bela se sluní na pontonu s Petrem a společně se vysmívají Fajolovu vyznání. Příběh poskytl možnost pro vytvoření mozaiky výjevů a událostí, které měly vyjadřovat pocity a postoje mladých lidí vůči světu, který je obklopuje, jejich vzájemné vztahy, problémy a radosti. Výsledné dílo vneslo do československého filmu zcela novou poetiku.

Převzato z časopisu ČT+

Štefan Uher
režisér a scenárista

Štefan Uher

* 4. 7. 1930

† 29. 3. 1993


Originální názevSlnko v sieti
Stopáž90 minut
Rok výroby 1962
 ST čb 4:3
ŽánrFilm